• Martina Chomátová

8 tipů jak vychovat depresivní dítě


O tomhle článku jsem přemýšlela od té doby, co jako máma můžu sledovat různé komunikační styly. Nechci, aby to vyznělo jako dogma, každý jedinec reaguje jinak a zároveň plně respektuju jakékoliv způsoby komunikace, byť s některými jsem víc nebo míň v souladu. Je mi jasné, že rodičovství umí být v některých chvilkách náročnější jak jakákoliv jiná životní výzva.

I tak bych ráda, aby tento článek přinesl zamyšlení, možná třeba trochu pobavení a sebeuvědomění. V dnešní době vnímám, že se deprese líhnou jak houby po dešti a přispívá k tomu mnoho faktorů, o které už jsem se dřív podělila. Mnohé další objevuju a přijde mi to jako zajímavá cesta plná souvislostí. Jak rozplétání vláken pavučinky.

Tento způsob komunikace byl zřejmě v minulosti ve velkém používán, bylo k tomu xy pádných důvodů, byla taková doba, politický systém. Není to odsouzení, jen

čisté konstatování faktu. I tak díky těmto trikům vzniklo pár výjímek, které si udrželi vědomí sebe sama a prohlédli tak za oponu hlášek a soudů.

Chcete-li tedy vychovat dítě se sklony k depresím, můžete následovat podobný návod. Výsledek nemusí být stoprocentní, ale můžete se k cíli velmi zdárně přiblížit.


1) Chvála smrdí

Takže hlavně dítě nechválit, nebo nesdělovat jakékoliv pozitivní či neutrální soudy. Když budeme dítě dostatečně kritizovat, bude mít vyvinutou vůli stát se lepším, neustále bude zažívat pocity nedostdobráctví (nejsem dost dobrý) a bude se tak vehementně snažit být neustále někým jiným, lepším, bude neustále něco vykonávat, studovat, zlepšovat se a o to přeci v životě jde. Jde o výkon, o to snažit se být někým jiným, být jinde, než tam, kde jsme.

2) Pozornost tam ven

Druhým super tipem je srovnávání. Když budete dítě srovnávat s ostatními, bude vlastně pořád nespokojené, protože vždycky se objeví někdo, kdo je lepší, větší, tlustší, tenčí, chytřejší, lepší na matiku a tento koloběh taky nikdy nemá konce. V dítěti se vybuduje dost silný drive na to s ostatními soupeřit, snažit se být nejlepší. Hrozbou je, že může někdy vyhořet a pak venkovní svět rozhodně není tím, co by ho drželo při životě, radosti nebo nadhledu.

Pohled dovnitř není důležitý. Zato úspěchy druhých, bohatství, materiální vymoženosti, zážitky atd., to vše je hodno měření a na všem se dá v životě tenhle druh přemýšlení a srovnávání ukojit. Bude se tedy soustředit na poměřování a nebude myslet na blbiny.

3) Hodnocení

Je vůbec nejdůležitějším faktorem, protože přeci rodič (nebo prarodič, učitel) je bůh, ví a zná vše nejlíp a tak dokáže posoudit, co je dobré, co je špatné a dokáže to hlasitě pojmenovat. Tohle je strom, auto, kytička, kravička dělá bůů. Tím to začíná a pokračuje přes hodnocení dítěte a jeho emocí (špatné, dobré), okolí, systému, světa atd. Hodnocení je další hříčka mysli, která dokáže mozek zabavit a to je důležité. Není pak prostor na hlas srdce a ten vždycky přeci vede do záhuby. Jak by to dopadlo, kdyby se každý řídil srdcem? Lidstvo má svou hlavu.

4) Negativní pozornost - taky pozornost

Pozitivní pozorností může vzniknout tak leda rozmazlený jedinec. A to společnost nevítá. Co vůbec znamená slovo “rozmazlený”, na to si může každý odpovědět sám. Co člověk, to interpretace (a přijde mi fajn se nad tím zamyslet - dejte mi pak vědět). Je tedy dobré dítěti dopřávat pouze negativní pozornost - okřikovat, kárat, kritizovat, srovnávat, sdělovat, jak by to mělo dělat jinak. Tímto způsobem se vychová jedinec, který ví, jak to chodí ve společnosti, zná hranice, má silnou vůli.

Lásku netřeba sdílet. Ta je vlastně ukryta za každým slovem. Chceme přeci pro dítě jeho dobro, aby bylo připraven na život, aby se umělo v životě postavit na své nohy, aby znalo, jak to chodí a věděl, že život je boj, neni to žádná sranda. Ať to není žádná přecitlivělá sralbotka.


5) Vnitřní hlas

Jelikož hlasu našeho srdce, duše, intuice netřeba naslouchat, je dobré použít všecky zmíněné techniky a přehlušit jakékoliv náznaky vnitřního hlasu. Pokud to není jednoduché, jde ještě hlasy zvenčí zesílit křikem a pokud jedinec má naprosto svou vlastní hlavu (a vědomí sebe sama), jde ještě použít násilí jakožto zesilovač. Prostě z něj tu duši vymlátíte. Tak se dostane to správné poselství dítěti opravdu hluboko pod kůži a jentak se odtamtud nedostane.

6) Uzavřenost vede

Jedním z nejdůležitějších bodů je uzavřít sebe a za sto zámků zamknout přístup k jakýmkoliv interpretacím svého vlastního vnitřního světa. Otevírání se a popsání svých pohnutek, pocitů a záměrů je slabost a za tu se trestá. Navíc dítě není žádný psycholog, stejně tomu nebude rozumět. Je to přeci malé dítě. Jak by mohlo rozumět emocím a jejich interpretaci. Důležité je stručné (hlasité a jasné) sdělení a tak to bude. Bez debaty.

7) Škatulky a škatule

Rozhodně není třeba respektovat jedinečnost daného dítěte a respekt jako takový. Je potřeba následovat dané škatulky té doby a do nich někam zapadnout. Když se trochu odchýlíme, fajn, za chvíli přijde třeba vysvětlení, že dítě trpí ADHD, autismem, je náročné a tím je vyřešeno, spadlo do škatulky a tak na něj budeme pohlížet. Jedinečnost každého z nás by opět společnost přivedla k záhubě. Není třeba ji nijak podporovat. Důležité je snažit se dítě vtlačit do nějakých měřítek, regulí, škatulí, i když to třeba bolí.

8) Smoothie všeho toho

A posledním tipem je umíchat smoothie všeho toho, konzumovat ho pravidelně a

často a výsledek je zaručen. Skoro. Jak jsem už říkala, zrovna vaše dítě může mít vyvinutou velmi silnou obranu, může si být hodně vědomo samo sebe a zmíněné techniky na něj nebudou fungovat. Vás jako rodiče to může frustrovat až ve své vizi zdárného, společnosti padnoucího jedince vyhoříte (dřív než dítě) a najedete na cestu laskavosti a respektu. A teď nemyslím jen respektu k dítěti, ale i sami k sobě. A začnete objevovat cestu jedinečnosti, opravdovosti, hravosti a tím vytvoříte podhoubí pro spokojené, otevřené vztahy, kde jsou si všichni rovni. Spokojený a opravdový život.

Pokud jste dočětli až sem a zjistili, že některý z uvedených tipů občas používáte, věřím, že ne moc často a že vždycky může přijít vlastní nakopnutí, vysvětlení, omluva, nebo taková hříčka: “mažu, co jsem řekla a nahrazuju to… “, která děti velmi baví a mysl ji bere.

Držím nám všem palce na cestě rodičovství a života a věřím, že se nám ta mise povede.


#jakvychovatdepresivnídítě #dětiadeprese #výchovadětívčechách #následkypředešlévýchovy #kritika #srovnávání #pohledven #negativnípozornost #depreseselíhnejakhoubypodešti #playeveryday #jakbýtspokojenáipoporodu

  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

© 2014 by Martina Chomatova Proudly created with Wix.com