12 pokladů, které přinesl rok 2017
Byly doby, kdy jsem si přišla naprosto nechopná, neúctyhodná a špatná. Nenašla bych na sobě ani jeden chlup v růžových barvách. Vše, co jsem na sobě viděla, byla jen čirá nedokonalost. Naštěstí jsem se z toho černotemného vnímání sebe a světa kolem dostala a dneska jsem skoro každou chvilku v údivu. Co všechno se odehraje v životě obyčejnýho člověk za den, týden, měsíc, nebo dokonce rok. Jaké změny nastanou, když začneme být v souladu se sebou i se vším, co nám život pod nohy přinese. Moc ráda rekapituluju. Protože mi to přináší obrovský pocit vděčnosti a vědomí, co se všechno odehrálo a co jsem já zapříčinila. Rekapitulaci nádherného roku 2016 si můžete přečíst tady. A nejinak to bude i tento rok. Byl to rok plný nádherných změn. A taky rok, který mě každým dnem učil, že vlastní spokojenost není sprosté slovo a výraz sobectví. Že růst zdaleka nemusí bolet a že každá přeskládaná buňka se projeví nejen zevnitř ale i vně. A jsme zase zpátky u té spokojenosti. 1) 365 spokojených dní Spokojenosti jsem totiž věnovala každý den. V začátku roku jsem si na sebe spolu s dalšími inspirativními ženami upletla takovou výzvu. Miluju výzvy. #bespoko výzva měla za cíl sledovat mou spokojenost, doslova ji mapovat a vnášet ji do každé chvilky. Jakmile totiž víme, co nás dělá spokojené, je hodně snadné to zařídit ve chvíli, kdy spokojení nejsme.
Tuhle výzvu vám vřele doporučuju. V mém životě se totiž odehrávalo to, že míra spokojenosti narůstala. Zároveň jsem i poznávala, co pro mě konkrétně to slovo znamená. Byla to skoro taková roční meditace na toto téma. Vždy jsem si představovala, že je to něco jako štěstí. Ale ne takové to prchavé, které zdrhne chvíli poté, co si koupíme luxusní kabelku, nebo přijedeme zpět ze skvělé dovolené, zalítáme si na rogalu atd. Je to takový trvalejší stav, který se line i přes zdánlivě nepříjemné momenty vzteku, smutku, stresu. Pro mě je spokojenost neutuchající důvěra v sebe a v život. V dobro každý den . 2) Prohloubení lásky k sobě Jestli jsem se za poslední roky něco naučila, tak je to právě láska k sobě. Tahle kouzelná hůlka má mnoho vedlejších efektů. Krásnější a opravdovější vztahy - s partnerem, rodinou, přáteli. Má skoro měřitelný efekt v soužití s dětmi. Dle mého, když je člověk v souladu se sebou, jedná i v souladu s druhými a mnohem snáz může komunikovat i beze slov. Zároveň, když někdy přešlápne něčí hranice nebo hodnoty, nezdráhá se zachovat lidsky (omluvit se, vcítit se do druhého, snažit se najít lepší řešení do budoucích situací). Nebojí se být sám sebou, se vším všudy. Tahle kouzelná hůlka sebelásky ovšem měla další efekt a to například v práci. Při psaní o nepříjemnostech v životě a v mateřství mi byla doslova obrovských katalyzátorem. Díky přijetí různých témat, o kterých se mnoho lidí bojí i jen bavit s blízkými, se mi podařilo nahlídnout nad všechna úskalí, která nám občas přilítnou do cesty. Občas tenhle nadhled ztratím, ale skvělé je, že už vím, jakho zase získat. 3) První vydaná kniha a zrození autorky Kdyby mi někdo předem popisoval, jak bolí vydávání knihy, co všechno se v člověku přeskládává a děje, asi bych mu nevěřila. Lépe řečeno, neuměla bych si to vůbec představit. Vždyť je to jen pár sešitých stránek... Kusy papíru... Osobně díky zkušenosti s vydáním knihy Andromeda, elfka malá mám pocit, že se to dá přirovnat k porodu dítěte. Jen tohle dítě vyrazí do světa mnohem dříve.
Když jsem měla před sebou kampaň na Hithitu, kde jsem plánovala vybrat 140 tistíc korun, vůbec jsem netušila, co mě čeká. A zároveň jsem netušila, jak to celé udělám. Přišlo mi to zcela nemožné. Díky mnoha důvodům jsem vybrala nakonec o dost víc. A musím říct, byla jsem za to na sebe náležitě pyšná. Ale na cestě za tou vydanou knihou, stejně tak jako na cestě k mateřství, musela velká část Martiny doslova zemřít, aby se mohla zrodit nová. Ta, co si je vědoma svých talentů a mnohem vědoměji je šíří do světa. Takhle když to píšu, zní to jak z písničky “Nafrněná”. Nevím, jak lépe vystihnout ten zážitek. Víc jsem o všem napsala tady. 4) Seberozvoj nebolí. Jen se ťuká na čelíčko. Kdyby mi někdo před x lety řekl, že člověk nemusí zažívat různé eskapády a nemusí trpět, asi bych si ťukala na čelíčko a myslela si něco o ezobláznech. Měla jsem za sebou už několik různých terapií a technik a tahle cesta mě nesmírně lákala. Ale brala jsem to jako takové občasné zpestření času a naťukávání nepříjemných témat. Když jsem se octla před branami Hithitu a měla vybrat zmíněných 140 tisíc korun došlo mi, že je to celé tak nějak větší než já. Byla jsem zavalená všemožnými strachy a vůbec netušila, odkud se berou. Na výletě v Tatrách jsem vše sdílela s mou kamarádkou, která mi nabídla spolupráci. O co šlo? Pomocí Faster EFT budeme zpracovávat mé strachy, obavy, pochybnosti a podobné neduhy. Jinými slovy, budeme si ťukat na čelíčko. Díky mé kamarádce jsem si vyťukala nejen zmíněných 140 tisíc korun a mnohem víc. Ale navíc jsem si celou kampaň užila a ještě po cestě získala skvělou podporu a začala spolupracovat s dalšími lidmi.
Ha! Tak jednoduché to je? Prostě ťukám a ono to samo odejde? Jo! A tak jsem si Faster EFT pozvala dál do života a 4 měsíce měla pravidelně koučing. Když se dnes podívám zpátky na tu holku před 4 měsíci, nestačím se divit. Samozřejmě zvenčí vypadá naprosto stejně. Ale uvnitř je mnohem vyrovnanější a jistější. A z leckterých témat už se tolik neskládá. Takový zázrak. Seberozvoj se stal mým každodenním chlebem. A Faster EFT ráda sdílím a šířím do světa zvěsti o všem, co mi úspěšně pomohl vyřešit. Inspiraci z webináře najdete tady >>> Mezi mé další milníky tohoto roku patří také: - kurz POHYB JE ŽIVOT, který dodal jiný náhled na moje tělo, na mne samotnou a rozhýbal nejen mou fyzickou schránku, ale i leckterá zpuchřelá a ošunťělá témata. Víc o tomto tématu ZDE >>> - MEDITACE, které jsem se začala pravidelněji věnovat, a cítím obrovské skoky a změny ve vnímání sebe sama a reality kolem. Až mě překvapuje, že toto téma kolem mě skákalo pěknou řádku let a já ne a ne si sednout a naučit se zklidnit svou mysl. - MINIMALISMUS A ZERO WASTE byly myšlenky, které mě hodně zaujaly, ale tak nějak jsem na to neměla nikdy kapacitu. Až tento rok jsem začala dělat velké kroky a ta témata se začla hýbat. Skvělé je, že když někdo pohne s něčím velkým vně, udějí se změny i v něm. A naopak. Když jsem psala o mých 365 dnech se spokojeností, myslím, že je třeba uvést i další souvislosti. Když je totiž člověk sám se sebou spokojen, má obrovskou kapacitu myslet, činit a tvořit i ve prospěch svého okolí a nejen nejbližšího, ale celoplanetárně. - NOVÝ FOTOAPARÁT by se zdál být hodně povrchní záležitostí. Ovšem z mé zkušenosti vím, že tomu tak není. Pokud je focení vaším koníčkem, může být nový foťák doslova vzpruhou.. Alespoň dle mého příběhu. Tentokrát jsem jej obměnila a přihlásila se do kurzu fotografie Annie Leibovitz. A od té doby nepřestávám žasnout a zachytávám jedinečnost neobyčejné reality kolem na každém kroku. Je to jako nový způsob vnímání krásy kolem.
- LEDOVÁ SPRCHA po ránu je taky takovým trendem, který frčí kolem a kolem. Už jsem se s tím setkala na lekcích jógy, ale tehdy ke mně nepromlouvala přívětivým hlasem a já se zalekla. Tentokrát jsem se vrhla do zkoumání. Překvapilo mě, jak mě sprchování studenou vodou utužuje i v životě. A to nejen na pobyt v chladnějším prostředí, ale i na vnímání a přijímání zdánlivě náročných a negativních chvil. Opět se nestačím divit. Taková maličkost a tolik muziky. - když už jsme u té muziky, chtěla bych zmínit ZPĚV. Protože účinky ukulele snad už znáte. To cpu všude. S ostatními mamkami z okolí Řevnic jsme utvořily sbor a každý týden se ladíme zevnitř. Je to neskutečný zážitek a skoro se mi chce vždy říct, kéž celý svět víc zpívá. Bylo by víc hravost, lehkosti, smíchu, radosti a pochopení. - MATEŘSKÁ NA CESTÁCH je další počin, který tento rok uzrál, ačkoliv v hlavě už mi lítal. Sdílení žen je mocné a dle mého je o to mocnější, když se všechny ty zkušenosti a leckdy bolest rozprostřou v přírodě, na cestách. Když můžeme svoje těla harmonizovat lehkým krokem, nádechem a výdechem a k tomu celému inspirovat naše děti. Chcete se taky přidat? Víc info najdete tady >>> - DOMOV NA ČTYŘECH KOLEČKÁCH je poslední mou topkou tohoto roku. Sbalit všechny své nejmilejší, ukulele a pár nejdůležitějších věcí a vyrazit na toulky po české zemi je můj splněný sen. A těším se na další kilometry, zážitky a pobyt v tom plechovém, dokonalém domově. Víc o našich cestách jsem napsala tady >>> Člověk k životu nepotřebuje moc, aby byl spokojený. A o tom to celé vlastně mohlo být :D. Příští rok napíšu snad jen jednu větu.
