A co když se mi nechce hrát?

Testovala jsem v posledních týdnech jaké to je, když se mi nechce hrát. A co dělat, aby se mi chtělo hrát.

Doma spoustu práce, spoustu povinností, které mám jako dospělák. Dítě nemocné, venku nevlídno, nedostatek světla...atd. atd.

S tím se potýkáte možná taky. Víc sluníčka v listopadu nikdo asi nevykouzlí.

Je na čase se s tím smířit a přizpůsobit se.

Je snadné hrát si v létě, plni energie.

Co ale teď?

V první řadě jsem si uvědomila, že si nemůžu hrát, pokud jsem si nejdříve nesplnila své "hraní". A tím nemyslím, že si půjdu sama stavět kostky, nebo hrát hru na počítači.

Myslím tím, že naplním nějakou z mých aktuálních potřeb.

Tím není myšleno uklidit nádobí na kuchyňské lince, ani vyřídit emaily, které se kupí.

Tím je myšleno udělat něco co baví mě.

Já osobně většinou zkončím u tvoření (háčkování ze špagátu či čehokoliv jiného je mi poslední dobou libé), čtení, sledování zajímavých inspirativních videí, focení, tvoření videí, malování, psaní...

Myslím, že toho mám hodně.

Taky máte takový seznam?

Když si pohraju mým stylem, jsem pak spokojenější a můžu se věnovat "NÁM".

To neznamená, že vezmu to co si Emča vybrala...ale vyberu něco, co mě v tu chvíli má šanci vtáhnout do "našeho" společného světa.

Asi to nebude stokrát omílaný Krteček.

Ale například knížka, kterou jsem koupila s tím, že primárně baví mě a snad jednou bude bavit i Em.

Tu knížku (hru, hračku) si začnu prohlížet a vyzvu Emču, pokud bude chtít, může se přidat.

A rázem z pošmourného dne, kdy jsme žily každá ve svém, se stala opět harmonie a nám je ve všem líp.

A když už je tak špatně, že ani tohle nepomáhá...tanec a zpěv u nás všechny rány vylečí.

A pokud je ještě hůř, skvěle funguje i čerstvý vzduch a dech.

Já vím dýcháme pořád, ale myslím vědomý dech.

Ale o tom až potom.

A jaké jsou vaše tipy, jak se opět sblížit, když vaše světy plujou od sebe??? :)