Jak si hrát?
Přiznejte se (si), proč jste se rozhodli stát se rodiči?
Jaká vize stála za tím, že jste se jako pár jednoho dne vědomě či nevědomě snažili ve vší lásce privolat na svět další bytost?
Nevím jaké byly vaše plány a vize.
Mým plánem bylo: objevovat znovu svět, dívat se na něj a učit se, užívat si radostné chvilky, hrát si, dovádět.
To všechno vlastně tehdy bylo za tím přáním mít dítě.
Ten čas tak plyne a je velmi jednoduché na tyto plány, vize zapomenout.
Bez dětí jde hravost taky, ale ty malé bytosti vám ji přiipomínají každým dnem.
Než se mi ten sen o vlastní rodině splnil, vůbec jsem netušila co všechno přinese.
Byla jsem bláhová. Na obě strany.
Naivně jsem si myslela, že to bude procházka růžovým sadem.
Taky jsem si myslela, že to bude jen to.
Když jsem se pomalu začala otevírat dětskému světu, hravosti a moudrosti, přicházela jsem na mnohem víc.
Na to co mnohonásobně vynahradí pár slz a občasnou zoufalost.
Dětský svět mě nepřestává fascinovat a stále si ve skrytu duše přeju svět, kde je takových lidí,
fascinovaných a ucíčích se od dětí mnohem víc.
Mraky takových dospělých lidí.
Nedávno jsem se sama sebe a mých přátel ptala na otázky o hravosti.
Jak se jednoduše ladím na hravou notu?
Jak se to stane, že se přeladím?
Co mi brání vidět svět očima dítěte?
To a mnohé další mě moc zajímalo.
Když jsem se sama sebe ptala, došlo mi, že se ladím tak, že:
- pozoruju své vlastní dítě, něbo se přidám ke hře, objevování
- dělám to co mě těšilo, když jsem já sama byla dítě
- ve vzpomínkách se vracím do dětských let
- tančím, dovádím, dělám věci jinak, jako by se nikdo nedíval
- obklopuji se podobně praštěnými lidmi (k mému štěstí jsem si takový exemplář vzala za muže)
- směju se, zpívám, vydávám jakékoliv zvuky (třeba zvířat)
- maluju, tvořím, sním, stavím, buduju
- vyprávím radostné příběhy z dětství, ze života
- hraju divadlo (na cokoliv, kohokoliv)
A jak se přeladím?
- když na mých bedrech leží mnoho dospělých povinností
- když jsem unavená, nevyspalá
- když je ohrožena má v tu chvíli bujará důležitost, autorita
- když mám před sebou mnoho důležitých, dospělých plánů
- když mám hlad (ano je to tak) atd.
Je velká škoda, že pak přestanu vidět svět očima dítěte. Protože ty záblesky stojí za to.
Je to objevování toho, co jsem už dávno zapomněla.
Učení se znovu, jinak, hrou, zábavou.
Přepisování starých zajetých vzorců z dětství, z minulosti.
Osvobozování sebe sama od všech pout, které mi kdy byly nasazeny.
Radost do každého dne, i když třeba nezačne radostně.
Přeju si rozvíjet ten dar, tu vizi, kterou jsem tenkrát měla.
Přeju si, ať je takových lidí kolem mě mraky a ještě víc.
Přeju všem rodičům i nerodičům, aby byli schopni si v životě hrát, radovat se, smát.
Přeju planetě Zemi, aby se jednoho dne vyléčila ze všech válek, bojů, nepokojů a radostně a hravě začala poskakovat ve vesmíru ;).
Mějte krásný hravý den a napiště mi, pokud vás rozehrává něco trochu jiného.
Nebo pokud byste si přáli, aby vás rozehrála hravá bandička