4generační hrátky
O víkendu slavila babička narozeniny.
Cože, už? Tak rychle?
Vždyť byly před rokem.
Loni jsem babičce dala knížku Babičko vyprávěj a pozvala jí do Akvária.
Rok utekl jako voda a v akváriu jsme nebyly.
Tak jsem přemýšlela, jak to udělat jinak.
Nakreslila jsem velký kalendář - od narozenin do narozenin.
K němu jsem vystřihala kartičky a na zadní stranu napsala popisky nejdůležitějších míst babiččina života.
Babička pak na oslavě pojmenovala, kde se konkrétní místa nacházejí.
Kdo věděl odpovídal s babičkou.
A nás čeká 12výletů po stopách našich kořenů.
Podíváme se tam, kde děda babičku požádal o ruku.
Tam kde se děda s babičkou brali.
Nebo tam, kde babička pracovala.
K tomu jsme si vzaly do ruky knížku Babičko vyprávěj a babička začala vyprávět.
"To tenkrát za války, byly na domech plachty, aby dovnitř nešlo světlo.
Venku nebyl žádný program, nic se nedělo, takže se rodina scházela každý večer a hráli hry.
Třeba Monopoly.
O nedělích pak jezdili společně na výlety (v sobotu tatínek totiž ještě pracoval)."
Vrátila jsem se strojem času zpět do babiččina dětství a bylo mi tam taaaak dobře.
Hrát si každý večer jako rodina.
Trávit čas s těmi, na kterých nám nejvíce záleži.
A nechat být všechen ten venkovní program, který mám pocit, že mi utíká mezi prsty.
Nádhera.
Miluju cestování a následně ráda zapojuju co se mi na cestách líbilo do každodenního života.
Těším se na všechny cesty, které s babičkou podnikneme.
Konečně se ráda a dobrovolně učím o historii, souvislostech.
Odkrývám kořeny a přitom je to hra.
Co si o tom myslíte pane Komenský?
