S hravostí do každého dne
Co se za další měsíc u nás událo?
Hrát se nám nechtělo. Emě stále dost, mně o dost míň. Safra, teď co s tím?
Nejdřív jsem válčila. Se sebou, s domácností, se psem, s dítětem, ...
Pak jsem vše nechala být. A jen jsem sledovala dění kolem sebe. Rozhodla jsem se pohrát si s myšlenkou, že někdy prostě jen chodím do školy hraní. Jak ta škola vypadá?
Sedím na gauči, odpočívám a jen čumím. Vypadá to jako prostoduché čučení, ale doopravdy je to dřina. Proč? Protože sleduju jak se vlastně hraje. Stále ještě někdy mívám dost pokroucené představy o tom co je hra, jak si hrát a jak se mám přidat k dítěti a život užívat.
Díky této škole jsem se hodně naučila.
Například:
- Když mi není dobře, je to tak naprosto ok. Zas přijdou dny, kdy mi bude dobře. Kdy si budu hrát, kdy se budu radovat. A vím, že jistojistě přijdou. Zatím můžu jen sledovat a zařadit nižší rychlost, než na kterou jsem zvyklá.
- Díky sledování jsem dostala odstup od všeho šrumce, který se děl kolem a mohla jsem dovolit mým myšlenkám zpomalit. Díky myšlenkám jsem zpomalila vlastně vše. Stresové záležitosti už přestaly být na pořadu dne. Ejchuchu. A díky nim mohlo přicházet nové.
- Hravost do každého dne, každé aktivity. Hravost je stav bytí, můj pohled na aktuální situaci. Můžu vše vidět přes černé brýle, můžu vše vzdávat dopředu, být z toho vyčerpaná a bojovat. Poslední dobou, ale volím hravost. Jak to v realitě vypadá? Ano černé myšlenky stále chodí. Můžu z nich udělat alespoň šedé? Prozatím. Z šedých se mnohem snáz dělají růžové, fialové, tyrkysové, puntíkaté :) zkrátka pestrá paleta života.
- Ve stavu kontinuální hravosti mnohem snáz vzniká cokoliv nového. A tak se opět zrodila má hravost, v novém kabátku. Hravě zvládám mytí nádobí, věšení prádla. Hravě uklízíme a najednou úklid milujem. S hravostí vaříme, s hravostí se staráme o kytičky, zahradu. S hravostí chodíme ulicemi. Se smíchem na tváři usínáme, cestujeme, čistíme si zuby. Ne v každou chvíli, ale těch chvil je díkybohu o tolik víc. Zkrátka každá činnost, každý den může být buď černý či šedý. Nebo do něj můžete přidat barvy.
Já se rozhodla pro barvy, protože chci prožít barevný život. Chci aby za tím vším co se v mém životě děje mi stále zněla píseň (protentokrát): "den je krásný...", protože každý den, každý rok, každý život...je doopravdy krásný.
Je to těžká každodenní dřina. Přebarvit všechny myšlenky z černé na tu obrovskou paletu barev. Je to dřina začít od sebe a měnit své vlastní nitro tak, aby i svět kolem mohl být v těchto mnoha barvách. Ale víte co? Obrovsky se to vyplácí.
Za ten měsíc jsem totiž:
- objevila nové věci o přírodě, o světě kolem
- vytáhla všechny generace žen v mé rodině na výlet do Písku na Stroj času
- vzpomněla si zas na mnoho krásných střípků z mého kouzelného dětství
- objala se upřímně a z lásky s mou milovanou maminkou
- začala hravěji být ženou v domácnosti
- usušila první domácí sušenky
- hravěji vyřešila nepříjemné situace
- udržela si klid mysli i přes aktuální nepohodu
- plakala a plakala, kdykoliv a kdekoliv to bylo třeba
- uspořádala jsem několik hravých rituálů
- roztančila s přáteli Karlův most
- inspirovala jsem se od ostatních hravých
- zpomalila své tempo
- a tak dááále
Přátelé, nikde nežije dokonalost. Vše jsou jen střípky našeho každodenního bytí.
Úryvky z toho jak se snažím probudit malé dítě ve velkém těle.
Jak se snažím pohlížet na svět jinýma očima.
Proměnit každý den v poklad a nezapomenutelný zážitek.
A to nic nestojí, i když to stojí mnoho.