Tvé přání je mi rozkazem
Znáte to ne? Spadne vám řasa, zastrčíte jí pod triko: „něco si přej“. Na narozeninovém dortu foukáte vesele do svíček a přitom se vám hlavou honí to nej přání poslední doby. Určitě přijdete i na další „plniče přání“.
Já nedávno při úplňku, prý nějakým významným, vyrazila s mou rodinkou na krásné místo udělat si rituál na přáníčka. V batůžku svíčky a sirky, v hlavě hafo přáníček, která se prala o mou pozornost. Dorazili jsme k rybníku, zapálili svíčky a postupně vyslovili za co jsme vděční. Poté každý řekl, co by si přál. Celkově rituál netrval dlouho. Byla to sranda, Ema chtěla všechno foukat jako na narozeninách. My s mužem jsme měli přání jako štěstí a zdraví a Ema – batůžek s Krtečkem.
Neuteklo ani pár dní a už se vše začlo dávat do pohybu. Moje přání jsem vysledovala okamžitě – radost a smích v naší rodině. Emin smích je od té doby součástí každého dne. Taková balada na duši, že se chce člověku všeho nechat a vrátit se do dětského světa. Jsem za tento dar nesmírně a vesmírně vděčná :). Manželovo přání se stále plní a naplno se naplní až za několik měsíců. A Ema? Den poté jsme měli sraz s naším svědkem, který se už před několika měsíci vrátil od klokanů, ale až teď Emě donesl.... no hádejte co. Batůžek. Nebyl s Krtečkem, ale s klokanem. Byla z něj mnohonásobně nadšená. Myslím, že už dávno ví, jak si přát.
Jelikož jsem viděla ty speciální efekty svých přání, začla jsem si být svých přání víc vědomá. Pochopila jsem, že eskapády na naší dovolené jsem si vlastně taky přála (jen tu formu bych asi podobně nezvolila). Chtěla jsem zažít toto léto parádní teambuilding s mou dcerou a být si s mým mužem vzácná, ať si společný čas užíváme na max. Hmm :D Tvé přání je mi rozkazem.
Nicméně další přání na sebe nenechala dlouho čekat. Ema měla v září nastoupit do školky, která sice byla úplně úchvatná, nicméně naše konto z ní zas tak nadšené nebylo. Čím víc se blížil termín placení, tím víc jsme s tím nebyli „in peace“. A druhého dne, po jedné debatě o platbě a financích se na FB ukázala nabídka na volné místo v lesní školce se zvířaty a hlavně: S PONÍKY. Okamžitě jsem ráno nastartovala telefon a do školky volala. Jelikož obě školky patří pod stejný spolek, nijak to nevadilo. A nám se všem rozstívil úsměv na tváři. Mužíkovi, že ho školka neobere o tolik, Emě, že bude mít ve školce poníky!!! (a to je velký bonus) a mně, že nebudu muset jezdit přes 3vesnice. Nádhera. Děkuji nesmírně, vesmírně.
No příznám se, když už jsem stoupla v profesionalitě svých přání, nedalo mi to, přála jsem si dál. Naprosto miluju úpravu webovek Play Everyday, psaní blogů, úpravu fotek a videí. Nicméně můj počítač k mým aktivitám není moc svolný. Je to už stařík a hlavně, dle všech moudrých kolem, pro takové kejkle ani není dělaný. Vůbec jsem netušila, jak se to stane, jelikož můj bankovní účet rozhodně podobnými částkami neoplývá. Ale nechala jsem vše na vesmíru. Přiznávám, přála jsem si takový ten úžasný, s nakousnutým jablkem. Ale vlastně jsem potřebovala jakýkoliv počítač, který mě bude podporovat v mých aktivitách (a nebude je bojkotovat).
Neutekl ani týden. Vyprávím o mých eskapádách na lekci angličtiny a moje dlouholetá přítelkyně mi říká: „vždyť já mám doma notebook, který nepotřebuju, ale Tobě pro tyhle účely krásně poslouží. Kdy se pro něj můžeš stavit?“ Nevěřila jsem svým uším a posléze i očím, kdy jsem si toho profíka doma rozbalovala a zkoušela se ho letmo dotýkat, jestli jako fakt je pravej. Je. Nemá na sobě sice nakousnutý jabko. Ale já mu na zuby nekoukám. Vesmíre, TYVADO, (nebo kdo to má na starost) jsem nesmírně vděčná.
Tak co na to říct. STAČÍ SI JEN PŘÁT. Tak jestli taky máte pod polštářem nějaká nesplněná přání, i třeba plavání s delfíny a kosatkami (jako já), koukejte je vyřvat do světa. Protože co nejhoršího se může stát?