Projekt prosím hravě

Miluju projekty, výzvy.

Inspirovala mě má užasná slovenská přítelkyně a tak si i já stanovuji zábvné výzvy. Ohřejí se u nás doma vždy jen na chvilku - okamžitě totiž řeší problémy. Ehm vlastně s nastavením, které mě naučila pecková kniha Umělcova cesta, u nás skoro žádné problémy nebydlí. Ihned tu myšlenku rozpouštím činy a konáním, přicházím s řešením. Většinou do hodiny, těžší oříšky rozlousknu do dne.

V poslední době jsem zažívala úžasné lekce ohledně mámování. Všechna témata tomu nahrávala. A jelikož se blíží můj druhý porod já bych se ráda z toho prvního poporodního období ponaučila, rozhodla jsem se nevěřit soudům, či svým negativním myšlenkám o sobě samotné. Tudíž před nějakou dobou jsem rozjela můj interní projekt: „skvělá máma“. Protože já jsem, tak jak jsem, skvělá máma. Ano, každý má na mámování jiný názor, každý se s tou rolí pasuje po svém. Není žádný univerzální mustr. Každý jsme originál. Tedy i já. Po tomhle štítu jakékoliv negativní soudy kloužou vesele jak po skluzavce. Ano, každý má nárok na své názory. A ano, i já mám nárok na to, nechat je zkrátka ležet tam, kde byly vysloveny.

Druhým projektem je u nás od včera „žádej mile“. Je fakt úžasné, že do mého života chodí lekce tak, abych si je mohla osahat z obou stran. Já jako aktivní i pasivní článek. Za poslední půlrok jsem díky tomu uchopil tolik životních témat, že se nestačím divit. A naprosto stejně ke mně připlula i poslední lekce. Už nějakou dobu jsem háklivá na „říká se prosím“ nebo „jak se říká?“ atd. Však víte. Z mých úst občas padne „prosím, řekla by sis o to jinak?“. Ale i tak mě u toho svrbí jazyk.

Včera jsem měla tu čest dostat mile podaný rozkaz s „prosím“ a „děkuju“. Udělalo to uvnitř mě samotné takovou paseku, že jsem se rozhodla tomu podívat na zoubek. Proč mě to celé tak trklo? No protože – já taky. Já taky rozkazuji s milým dovětkem „prosím“ či „děkuju“. Ode dneška tedy sleduju své žádosti a komunikaci. Proč? Protože nikdo, žádné dítě se neučí samo od sebe. Ema krásně děkuje, zdraví atd. Proč? Protože to dělám mimojiné hlavně já v její přítomnosti. Ovšem s těmi rozkazy a rádoby slušnou žádosti jsem se rozhodla zatočit. Nikomu totiž není milé být posluhem, každý dle mého chce být součástí procesu rozhodování.

Naštěstí děti reagují bleskurychle a tak hned vidím odezvu. Ano, na rozkas + prosím se nedělo nic. Na žádost a sdělený důvod se...dějí zázraky. Je to lehký jak facka. Další lekce života skvělý mámy :). Díky školo. Díky fíky.

Play Everyday aneb mateřství si užívej