ROZHOVOR - Míša a Hrajeme si jinak

Zdravím Míšo.

Jelikož jste velmi hravá inspirace pro mnoho rodičů, na FB sdílíte mnoho skvělých nápadů, ráda bych Vám položila pár otázek. Ať se můžeme nadále inspirovat z vaší domácnosti. Jestli se nepletu, jste maminkou dvou malých dětí. Byla jste vždycky tak hravá a plná nápadů? Jestli se můžu zeptat, co jste dělala před mateřskou?

S dětmi jsem chtěla pracovat vždycky, ale cesta k tomu byla trochu komplikovanější. Vystudovala jsem bohemistiku a slavistiku na FF UK a při tom jsem učila češtinu pro cizince, dělala korektury a trochu psala pro různé studentské weby. Ještě před mateřskou jsem učila také děti cizinců v mateřských školkách. Potom jsem začala studovat ještě střední pedagogickou školu, abych měla kvalifikaci pro práci v MŠ. Na mateřské jsem najednou tolik věcí dělat nemohla a já se strašně rychle začnu nudit. Kupovat pořád nové hračky je dost nepraktický, takže jsem začala hledat a vymýšlet, jak se s dětmi zabavit trošku jinak – odtud také název mého profilu. Přiznám se, že jezdit si s autíčky nebo kopat si do nekonečna s míčem mě moc nebaví. Tyhle činnosti ale zase baví tatínka, takže to máme doma vyvážené.

Kam chodíte na všechny nápady a hravosti? Prozradila byste nějaké zdroje inspirace?

V době internetu máme tohle mnohem jednodušší. Sleduji několik profilů na Facebooku, a když

chci třeba aktivitu na konkrétní téma, používám Pinterest nebo Google a tam si podle obrázků najdu to, co mě zaujme. Spousta věcí, co s dětmi děláme, je převzatá z nejrůznějších zahraničních blogů – snažím se činnosti a nápady přiblížit i maminkám, které třeba neumí anglicky, nebo nemají čas brouzdat po Pinterestu. Začínala jsem, když byl synovi asi rok a půl a tenkrát jsem objevila Montessori pedagogiku, takže spousta našich aktivit vycházela třeba z krásných českých stránek Montessori doma nebo anglických How we montessori. Dnes čerpám daleko víc ze stránek s výtvarnými a estetickými aktivitami, krásné jsou třeba The artful parent. A pro venkovní aktivity stránka jdeteven.cz

Jak vnímáte společný čas s dětmi? Kolik času se zhruba věnujete dětem takto plně?

Společný čas je pro mě velmi důležitý. Nedělím život na Hrajeme si jinak a běžný denní program -

pro děti je zábavné vše, co tak postavíte a je jedno jestli společně vytíráme podlahu, pečeme

bábovku, přesazujeme kytky, nebo vytáhneme temperky a malujeme. Když jsou děti nemocné a musíme být celé dny doma, je to samozřejmě intenzivnější a náročnější, než když je syn ve školce a potom jdeme na celé odpoledne ven. Když děláme pokusy, nebo když společně vaříme, tak jsme opravdu spolu plně všichni tři (někdy i čtyři s tatínkem) a všichni jsme v neustálé interakci, což je tím víc vyčerpávající, čím víc máte dětí. Pak jsou naopak aktivity, které dětem navrhnu, když potřebuju, aby se zabavily samy – to jsou většinou činnosti, při kterých poznávají různé přírodní zákonitosti a k tomu mě nepotřebují, v tu chvíli jsem jen pozorovatel – třeba v misce hrachu hledají schované drobné předměty, nebo s vodovkama zkouší, jak se míchají barvy… A obě tyto činnosti považuji za stejně důležité a snažím se je plně prožívat a zapamatovat si je, i když ne vždy se mi to daří.

Zmínila jste společné domácí aktivity hravou formou. Byla byste schopná ostatní mamky

nějak inspirovat, jak to v realitě vypadá, aby i tyto aktivity děti bavily a chtěly se přidat?

Musím po pravdě říct, že čím jsou děti starší, tím je domácí práce baví míň a míň – dcera má 19

měsíců a nadšeně asistuje při jakékoliv činnosti, stačí říct, musíme to zamést a už běží pro košťátko. S věkem děti přijdou na to, že to opravdu taková zábava není, takže staršího syna nenutím, když se chce přidat a pracovat s námi, je to bezva, když nechce, musí si najít zábavu sám.

Vnímáte jako důležité děti v aktivitách směřovat, nebo naopak nechat na nich výběr a předat jim

volnost, svobodu, možnost i se nudit?

Rozhodně jsem zastánce toho, že dítě by se mělo umět zabavit samo, resp. samo si najít činnost, která ho bude zajímat (třeba i spolu s rodičem), ale nečekat, že kdykoliv přiskočí rodič-bavič. Já také musím vařit, uklízet, nakupovat, pracovat na počítači, vyřizovat telefony… U spousty věcí děti asistují, každodenní život je pro ně sám o sobě hrou. Pomáhají vařit, připravovat stůl, plnit pračku, věšet prádlo, společně nakupujeme a tak dále. Ale často si také hrají samy – mají běžné hračky, jako každý, autíčka, panenky, stavebnice… Aby měly nějaký čas jen pro sebe považuji za velmi důležité, dítě si také musí srovnat věci v hlavě, musí se naučit nakládat se svým časem, musí se vypořádat s životními situacemi prostřednictvím her „na něco“. A potom je tu ten speciální společný čas, kdy můžeme něco tvořit, malovat nebo zkoumat a já se jim můžu plně věnovat. Aspoň tak se to snažím postavit ve své rodině. Někdy je nutné, aby děti dělaly přesně to, co se jim řekne, pokud má výsledek nějak vypadat – třeba když pečete bublaninu, ale tam, kde je prostor pro kreativitu, ať si dělají, co je napadne v rámci daných hranic. Nemůžou malovat vodovkama po zdi, ale na papíře ať si dělají, co chtějí. Syn už je ve věku, kdy je schopný skutečně nějaké téma výtvarně ztvárnit, ale pořád ho nejvíc baví abstraktní hra s barvami, tak proč ne, zkoušíme nové a nové techniky a zkoumáme svět tak, jak se nám to líbí a jak nás naplňuje.

Na svých stránkách zdůrazňujete možnost využít obyčejné věci, namísto drahých a hlučných hraček. Co konkrétně tím myslíte a jaké se u vás nejvíce uchytily?

Je tím myšleno to, že malé dítě v batolecím věku bude mít největší radost, když ho necháte hrát si v kuchyni s hrncema a pokličkou a bubnovat do toho vařečkou. Je to přirozený pohyb, reálný zvuk, učí se o příčině a následku - aniž by si to uvědomovalo, poznává svět daleko víc a zábavnější formou, než když mu koupíte drahý interaktivní stoleček s chrastítky a čudlíky, co dělají pištivé zvuky a hrají do nekonečna jednu melodii anglické písničky. Navíc hry s obyčejnými věcmi, co máte doma, se dají velmi snadno obměňovat - nejprve necháte dítě hrát si s metličkou a miskou, jindy mu do misky přidáte kaštany a dáte mu naběračku, příště mu dáte misku s metličkou do vany a kápnete do ní trochu šamponu… Stejné předměty a pokaždé jiný výsledek, jaká hračka vám tohle umožní? Jasně že máme doma i klasické hračky, a spoustu, ale dlouhodobě si hrají jen s několika stavebnicemi (Lego, puzzle, Geomag, vláčkodráha) a pak klasicky s autíčky a panenkami. A nesmím zapomenout na knížky všeho druhu!

Jsou nějaké aktivity, do kterých se zapojuje naprosto celá rodina?

To asi málokdy. Dodržujeme společné jídlo, většinou jsou to večeře, o víkendu obědy. Tatínek se

zapojuje hodně, ale většinou je to tak, že já s dětmi něco začnu a s tatínkem to dokončí, nebo

naopak. Typicky třeba vánoční perníčky – společně pečeme, s tatínkem potom zdobí polevou. Když jsme doma a tatínek přijde z práce, většinou si vezme děti před večeří do pokoje