Deník hravé výzvy

November 17, 2015

DEN 1. - PONDĚLÍ

 

Dnes je den, kdy je Em ve školce. Takže mám čas na práci a své dospělé hravosti a radosti. Když vyzvednu Em v lesní školce, zamíříme si to na hriště. Nemám moc hřiště ráda. Celkem to pro rodiče (krom jištění dětí) nenabízí nic světoborného. Leda bych se chtěla inspirovat ve výchovných technikách ostatních kolemjistících. Ale hecuju se a věnuju Em pozornost nad rámec jištění. Mám radost, že zvládá novou prolejzačku sama, znova a znova a zas. Takže kouzlem pro mě je sledovat její obratnost. Po hřišti vyrážíme na lekci jógy pro mamky a děti, kterou vedu. První část je vždy hravá, společný prostor pro malé i velké. Děti jsou v rauši. Hrajeme si na koníky, běháme dokola, zkoumáme pastvu. Občas se koníkovi něco stane, musí dorazit kovář, doktor atd. Děti milují běhat a evidentně dokola je to nejlepší. Ve vyluzování zvuků se taky meze nekladou. Zkrátka svoboda projevu. Další klidová část poslední dobou Emče moc nevyhovuje a trénuje moje schopnosti zůstat v klidu. Jediné co jí baví je hrát si na hrušku co padá ze stromu (ze mě v pozici bojovníka). Ještě musím hodně rozhýbat závity jak jí zpříjemnit i tuhle část, nebo prostě přijmout fakt, že stěhování má efekt i na ní a emoce tak lítaj kudy můžou.

 

DEN 2. - ÚTERÝ

 

Dneska pojedeme do Prahy. Rozhodla jsem se, že než odjedem uvaříme bramboračku. Ema si na sebe bere doma šitý kuchařský hábit co dostala od prababičky švadlenky k narozkám. Tahá ven všechny svoje vařeníčka a připravuje imaginárním bytostem pepřové čaje (jsem docela ráda, že je nemusím testovat já). I když samozřejmě "jako" si její čajový dýchánek užívám taky. Je to docela sranda sledovat, ani spoušť není tak veliká.

Odpoledne nás čeká výprava metrem a tramvají. Je to docela zážitek, protože už jsme nějakou dobu vidláci. Zažíváme zážitek s bezdomovkyní v tramvaji a tak si o tom dlouze povídáme. Proč na ní přišla paní policajtka? Proč nemá domeček? Proč tam spala? Proč tak smrděla? Atd. znáte to. Cestou zpět si hravost užíváme taky, ale Emons moc nespala a tak se z hraní stane punkové ležení na zemi v metru, tak si zase hraju já - tentokrát na to, že jí neznám. Když se bouchne do hlavy při cuknutí metra, už je jasné, že patří ke mně - takže hra končí. Jsem zas za mámu, utěšuju. Ještěže mám ty perný lekce klidu z jógy. Aneb když se dítě rozhodne ležet v metru na zemi a pak křičet jak protržený - není důvod si to brát osobně. Miluju mateřství :). Lekce sebeovládání zcela zdarma.

 

DEN 3, - STŘEDA

 

Dnes mám po dlouhé době rande s mým mužem. Vyrážíme na TEDx. Jsem nadopovaná inspirací. Téma - Mám sen. Nejzajímavější přednáška o přírodním pohřbívání. Neuvěřitelné. Vyrábějí rakve, které si můžete pomalovat dopředu ať se vám tam spí dobře. Ale o tom zas v jiném článku. Díky této přednášce beru s nadhledem i Emčiny hlášky tohoto týdne: "maminko ty umřeš". Jelikož vím o téhle super rakvi, najednou mi i ta myšlenka přijde vlastně docela v pohodě. A jelikož fakt někdy umřu, není to zas nějak mimo informace.

Miluju Cvakmat a podobné budky, takže se tam určitě mihnu, vyfotím se na prdlouše. Celkově dnes zářím jak žárovka. Když dorazíme domů, Emík je nadšená. V posteli se vrátím do dětských let předčitáním Peter Pana, stulím se mezi svýma nej a jde se na kutě.

 

DEN 4. - ČTVRTEK

 

Dopoledne vyrážíme s hravě inspirativníma kamarádkama na procházku. Malý holky na kole, dvě velký těhule a pes. S holkama děláme zastávky na svačinu a kocháme se, jak bravurně sjížděj na kole kopečky. Z barevných laviček u řeky se stávaj prolejzačky. Holky skákaj, děláme letadla, kolotoče. Krměj psa a snažíme se ubránit před ním náš proviant. Na konci trasy nás čeká trávou porostlý, listy opadaný kopeček, kde holky testujou mini downhill. Žasnu jakou mají odvahu a jak stabilně sjížděj z kopce. Lekce downhillu je obohacená jedním pádem, který naštěstí vypadá hůř než ve skutečnosti je. Opakujeme ještě sjezd ať neodjedem s blokem a vyrážíme zpět. Hravost nám naruší příchod gorily (tak s Emons nazýváme naše vztekací scény). Celý výlet nakonec zdárně dokončíme. A jelikož jsou holky velkou inspirací, přidáváme odpoledne k našim hravým radovánkám i pejsky. Máme 3. Takže času habakuk. Pesani nadšení, Emons i já taky.

 

DEN 5. - PÁTEK

 

Na dnešek jsem moc nespala, ale snad to nějak klapne. Hned ráno si u snídaně pouštíme písničky - Den je krásný, Dělání dělání atd. Začíná to peckově. Možná to zvládnu hravě i přes únavu. Emik jde do školky. Po školce nás čeká projížďka na koních. Poté už den začíná být náročný. Jdu se tedy odreagovat na zahradu a hrátky si užívám s pejskama. Potřebujou mou pozornost taky. Jsou za ní vděční. Na Pantym (můj 4 letý Parson Russell) jsem začínala své objevy s hraním a vědomě stráveným časem a jeho efekty. Takže pokračujem. Emons si užívá hravosti tatínka. Spolu večer hrajeme karty. Emčiny elfí výkladové karty - hraje se to tak, že je různě rozhází a my se koukáme a inspirujem. Někdy hrajem na to, že si vykládáme karty. Ale takovou strukturovanou hru dnes Ema evidentně v plánu nemá.

 

DEN 6. - SOBOTA

 

Dnes jsem vstávala brzy (jako obvykle ve 3.trimestru) a od rána se dopovala inspirací. Tentokrát jsem si pustila příběh o Marii Montessori. Už dlouho koketuju nad tím, že se nechám obohatit i tímto směrem. Jelikož máme doma čerstvě knížku Pohrátky, aneb cesta pavoučka Vincka, dnes jsme si užily stříhání bavlnek, ruličky od toaleťáku atd. A vytvořily jsme našeho soukromého Vincka domácího. Je to fešák. Odpoledne razím za programem sama. Na film V Hlavě. Sice je animovaný, ale já jsem u něj dojatá k slzám. Hravě podané emoce a co se vše v nás odehrává. Krásný film, úžasná podivaná. Myslím, že pro celou rodinu. Pro mě jako rodiče hodně poučné a nejen proto, že téma filmu s námi teď hodně rezonuje.

Viděli jste film Whatever Works? Doporučuju. Jeho hlavní protagonista si při mytí rukou zpivá Happy Birthday. A tak jsme to s Em začly praktikovat taky. Je to její oblíbená píseň. Bacily koukejte mizet, my máme narozeniny. Každý den. Když si pak večer čistíme zuby, hrajem si na to, jak bacily zdrhaj z těch stoliček vzadu a křičej. Je sranda přemýšlet nad tím, co by asi bacily říkaly, kdyby mluvily. Hodně se u toho bavíme.

 

 

DEN 7. - NEDĚLE

 

Tento den je narozdíl od předešlého méně hravý. Za celý den si vybavuju jen stříhání našeho originálního uměleckého díla (krepák, lístky, vlna, barevné papíry) a následné jeho lepení. Emu to stříhání teď dost bere a jakákoliv tvořivá aktivita upouští páru i mně. Venku na procházce si hrajeme se psama. Náš Panty umí spoustu triků a tak z něj na chvíli děláme cirkusový zvíře a ukazujem návštěvě představení s bílym tančícím Panterem. Voči jim padaj z důlku.

 

První týden a už vidím úžasný pokroky. S Em se nedalo moc na ničem domluvit. Stěhování nám dalo oběma evidentně zabrat a je to znát. Na to, že nám nejde vyřešit obyčejný každodenní situace (odchody, jídlo, oblíkání, hygiena) už nejsem moc zvyklá. A tak mě to hodně vysiluje. Nicméně když vložíme do společnýho soužití (a do jakékoliv aktivity) hravost, hned se nám dýchá líp. Zatím to jde u oblíkání, hygieny, procházek atd. Kde mi to nejde stoprocentně je v kuchyni. Vaření a následná konzumace. Ale co není může být. Hlavně, že svítá slunko a hravosti se u nás opět zase daří. Jupijej Play Everyday.

 

DEN 8. - PONDĚLÍ

 

Dnes je Emouš ve školce. Odpoledne jí vyzvedávám a jdeme prozkoumat labyrint z větví u lesní školky. Em z něj zas tak nadšená není. Já zas nejsem nadšená z pobytu na píškovišti. Je už docela zima. Na odpolední józe si hrajeme na hejno různých zvířat. Lítací část střídá klidovou. Vždy běháme a křičíme jako zvířata (nejvíc křičim já, vím totiž jaký to má speciální efekty), posléze se zase zklidníme v nějaké asáně a přidáme třeba básničku. Emika to moc baví a běhá jak smyslů zbavená. Klidovou část, kdy cvičí mamky opět proplakala a volala “domů”, což se pár chvil na to ukázalo jako nástup teploty a nemoci. Jak se vyhrát z teploty? To následuje několik dní poté :).

 

DEN 9. - ÚTERÝ

 

V noci jsem zažila poprvé jaké to je, když má dítě zvýšenou teplotu a taky 3generační teambuilding našeho čerstvého spolubydlení s tchány. Vždycky když je nějaké dítě nemocné, slýchám věty jako: “to musí být náročné”. My jsme to měly naopak. Ráno se Emik vzbudila a cítila se líp. Auto nestartovalo, tak jsme léčily po domácku. Objetím, láskou, hraním, společným časem. Dívaly jsme se na prasátko Pepinu v angličtině, zahrály si Pepinový divadýlko, vysypaly všechny Petshopáky a popovídaly si o nich taky v angličtině (Ema svou smýšlenou řečí, já zbytky angličtiny, které mateřská nevyhnala). Objevily jsme škrábací obrázky (mělo se vyškrábat jen podle obrysu, ale my škrábaly všude – hmm asi z toho nic nebude, ale zkušenost dobrá) a na dobrou noc jsme si přečetly o všech skřítcích, elfech a vílách, kteří se schovávají u nás doma nebo v okolí. Krásný den. Hrály jsme si taky na návštěvu doktorky, protože až se auto umoudří, snad tam dorazíme.

 

 

DEN 10. - STŘEDA

 

Dnešek byl hodně náročný. Dohnaly mě nějaká dospělácká náročná témata. Zavřela jsem se ve své bublině a řešila je v sobě a bylo mi hodně těžko. Nechtělo se mi hrát, nechtělo se mi nikoho ani vidět. Ema se zas vrátila k punku domácímu – vše byl problém (opět klasika – odchod, oblíkání, hygiena, jídlo, bačkory atd). Postupně se mi dařilo víc a víc tu svou bublinu rozpouštět, až jsem jí večer pustila a všechny ty bolístky vybrečela. Ema mi sice říkala “neplakej”, ale já věděla, že vše musí ven. Představovala jsem si závěr večera o samotě. Ovšem Em se nechtělo spát a tak si lehla vedle mě. Nakonec z toho byly krásné chvilky, kdy jsme si četly o emocích, o Martince v encyklopedii a povídaly jsme si o tom co se dělo celý den. To je náš večerní rituál. Dnes jsme si mohly vyprávět o tom, jak paní doktorka koukala, že má Ema všechny kroky na návštěvě doktora zmáknuté. No protože jsme si...na ně hrály. Taky koukala jak rychle jsme zažehnaly hrozbu laryngitidy. Takže hravost a pozornost i léčí - a je zadara. 

Když mi hravost s lidskými tvory nešla přes chmurné myšlenky, vyrazila jsem se psama do lesa. Před pár dny jsem se zapsala do hravé výzvy Susan Garret a každý den dopřeju našim čtyřnožcům alespoň 5minut mé pozornosti. Tento den jsem jim (i sobě) věnovala asi hodinu. Utíkala jsem jim v lese, schovávala se a za každé úspěšné nalezení jsem se s nimi radovala a odměňovala. Všechny nás to pobavilo a nabilo.

 

DEN 11. - ČTVRTEK

 

Dnešek k nám opět zavítala pohoda. Ráno přišla Emík s medvídkem, že je prý taky nemocnej. No jakby ne. Tak jsme si vzaly všechno doktorské vybavení a postupně je všechny prohlédly. Někoho bolelo ucho, někdo další měl zas kašel. Ema si vzala křišťálový kamínek a proměnila se v andílka, který pomáhá plyšákům se vyléčit. Postupně jsme použily mentální harmonizace Terky Kramerové na všechny. Andílek Ema pak ve své roli léčitelky pokračovala a šla si léčení vyzkoušet i na naší stařešince fence Máše, která nějak celé to hektické stěhovací a stavěcí období přestala zvládat a odmítá se hýbat.

 

DEN 12. - PÁTEK

 

Hrátky s Play Doh jsou jednou z mých oblíbených aktivit v dětském světě. Přijde si na své má kreativní duše a to hnětení, formování je blahodárné a uklidňující. Někdy jentak sedíme vedle sebe s Em, obě mlčky tvarujeme zázračnou hmotu a sledujeme co jedna nebo druhá tvoří. Děláme si srdíčka, tiskneme smajlíky. Před spaním je náš společný čas ve formě čtení. Emík si vždy vybere, kterou knížku mám zrovna číst. Mám pro to plné pochopení, jelikož sama mám rozečtených asi 5 knih a střídám je podle nálady a aktuální potřeby. Tuším, že na víc hravostí v tomto dni nedošlo. Po celém týdnu doma s chorobama už i mně dochází energie a toužím po klidu a uzavření se ve své vážné, dospělé bublině.

 

DEN 13. - SOBOTA

 

Došlo i na mě. Hlásím doma nedostatek energie a potřebu se stranit. Muž přebírá velení a užívá si hravého světa malé velké učitelky. S radostí je pozoruju, poslouchám a závídím. Můj muž je mi velkou inspirací a vždycky tomu tak bylo. Mají spolu s Em krásný vztah a já se z jejich společných blbinek hodně učím. Ve společné bublině dnes proběhlo vaření a tanec u toho. Rozhodla jsem se předat Em jiné poselství o tom, jaké jsou domácí práce a vaření konkrétně. Chci si to začít užívat. A tak pouštím na youtube happy playlist a vařím s láskou a radostí. Na procházce s pejsky zapojuju všechny do výcviku. Panty umí skvěle tančit, Ota se umí skvěle poflakovat po louce. Všechny nás spojí hra na schovávanou. Ema to miluje. Schovává se za balíky slámy a oba pejskové jí hledají, samozřejmě za to dostanou něco dobrého na zub.Večer realizujeme společnou movie night. Jelikož Ema chodí spát pozdě, díváme se místo plánované Amelie na animovaný film Coraline. Opět téma malé holčičky a stěhování (mazec jak to chodí ze všech stran). Film nádherný, pro dítě malinko strašidelný. Pro mě ohromně inspirativní. Jak děti zdrhají do své fantazie, o čem sní. Že ideální matka je vlastně umělá chiméra. Úžasné, zejména pro rodiče.

 

DEN 14. - NEDĚLE

 

Jestli jsem včera zahlásila, že budu odpočívat, přestože nejsem nemocná, dnes už mám pádný důvod. Opravdu na mě něco leze a opravdu se mi nechce vystupovat z mé supervážné bubliny. Potřebuju čas, klid pro sebe. Ale můj muž hecuje s vystěhováním dalších krabic s knihami. Společné chvilky tedy trávíme u mých fotek z minulosti. Je zajímavé, že i když jsem měla pokaždé jiný účes i barvu, Ema vždy pozná, že na fotce je máma. Sranda. Doma frčí diskotéka na společné písně. Přidávám se co mi síly stačí, nebo jen sleduju ty dva moje milovaný kumpány. Hravost jde stranou, přichází vděčnost. Že je mám.

 

Vždy, když některá z maminek zruší svou účast na Strolleringu nebo Józe z důvodu nemoci, má odpověď zní: "užijte si to". Často mi posléze sdělí, že tahle varianta je vlastně nikdy nenapadla. A tak i já se snažím si i období nemoci s dítětem užívat. Malé dětské tělo extrémně volá o pozornost a lásku a tak co mi síly stačí, sytím. Evidentně se nám to povedlo bravurně. Snažila jsem se i přes své leckdy neblahé rozpoložení hodně tulit, mačkat, hladit a tak teplota i odporný kašel odešly celkem bez problémů. Zřejmě jsem maličko přečerpala své síly, ale kdo říká, že matka si nemůže dopřát odpočínku? Takže na nemoci hravě a budeme žít zdravě.

 

DEN 15. - PONDĚLÍ

 

Víkendový odpočinek a dobití energie se vyplatilo. Dnes se cítím mnohem líp a do dětského světa se mi vstupuje snadněji. Je dobré dopřát si odstup. S Emíkem si užíváme její novou palačinkárno/kuchyňku. Inspirovala se u Kubíka a je úplný profík. Má tam svou kasu (starý laptop), kasičku s penízky (prasátko) a prodává taky limonádu (třeba brokolicovou, nebo dardovou). Je to sranda sledovat. V rendlíku je bůhvíjaká směs mouky, máku, vody a ořechů. Vypadá to spíš jako ořechová polívka. "Ochutnávám" a užívám si, že se někdo zas stará o moje blaho. Popíjíme spolu limonádu, nebo kokosové pivo. Večer jsme spolu samy, tak hrajeme hry. Největší úspěch má Krtkova první hra. V posteli si pak čteme Káťu (Obrázkové knihy Susanne Reuter Berner – Jaro, Léto, Podzim, Zima). Na ruce mám maňáska berušku a ta se ptá Emči: “že nenajdeš větrné elektrárny” a Ema hledá. Jakmile najde, beruška se chytá za hlavu a běduje: “zase to našla holka jedna”. Tuhle hru hrají s mužem každý večer, takže dnes supluju. Super den. Když proudí hravost a napojení i všechno ostatní jde snadno. Nic není problém.

 

DEN 16. - ÚTERÝ

 

Naše napojení trvá. V autě spolu zpíváme klasické české písničky. Překvapuje mě, kolik z nich jsou cajdáky na usínání. Musím změnit taktiku, protože Em ze společného zpívání začíná usínat. Jelikož jsme vidláci užíváme čas od času pobyt v Praze jako nějaký hogofogo výlet. Dnes na čekání na úřadech mám v kabelce knihu o Pepině, o barvách a taky bloček z výstavy Stroj času v Písku (ten zaujme víc mě než Em). Knihy brzy přestaly být zábavou, musím vymyslet něco nového. A tak si hrajem na části těla. Hledám, kde má Emons třeba ucho a pak jí tam šimrám. Když I to po nějaké době přestane fungovat (víc částí těla už není), dělá si ze mě klouzačku. Zajímavé je taky poslouchat její rozhovory s lidmi kolem. Úřady hravě máme za sebou. Odpoledne spolu probíráme všechny možné poklady z čerstvě přestěhovaného dětského pokoje. Dvě Panny uklízejí :D. Hra na prodej palačinek je stále in. Někdy se z palačinkárny z palet stane i pult na přebalování miminek a plyšáků. Na hostinu (a kokosové pivo) dorazila I babička. Připíjíme všichni. Krásný to den.

 

DEN 17. - STŘEDA

 

Život s dětmi je opravdu obohacující. Jeden z důvodů proč si to myslím je, že se můžeme znovu učit, přepisovat své zkušenosti a sledovat svět kolem novýma očima. Já osobně jsem jako máma začala toužit po objevování cykličnosti. A teď nemyslím jen tu ženskou cykličnost, ale I roční cyklus, tradice a rituály. Jedním z tradic, které jsem dosud zanedbávala byl Svatomartinský průvod. Emči lesní školka se právě na tuto cykličnost soustředí a tak jsme si užily můj první (a Emči taky) lampionový průvod. “Čteme” si o něm v knize Susanne Rotraut Berner – Podzim, ale tento zážitek naše čtení rozhodně předčil. Spousta světýlek, malých skřítků, nádherný les Brd a v závěru společné písně o světlu a dělení se o rohlíčky. Nechaly jsme si i jednu půlku rohlíčku pro manžela (ač byly výýýtečné). Večer po příchodu z průvodu mě čekaly ještě hrátky se čtyřnožcem. Procvičovaly jsme sudy a skákání. Byla jsem trochu v šoku, protože je za své výkony odměňován natolik, že jsem ho málem nepoznala. Holt zimní tuková zásoba. Řešením je namísto pamlsků zařadit I hračky.

 

DEN 18. - ČTVRTEK

 

Dnešní den jsem po dlouhé době okusila opět hravost s velkým H. Je zajímavé vidět, jak člověk celkově ožije, když ze sebe shodí batoh dospěláckých starostí, najde řešení pro situaci, která ho dlouhodobě tíží. Ráno jsem vytáhla jeden dospělácký trn z paty a vyrazila s Em na tvořící program Arteradky v Dobřichovicích. Ne u každou aktivitu musíme nutně dělat spolu. Obě milujeme zpěv, básničky, předvádění, hudební nástroje. Když jsme se pak měly chopit tvoření a patlání, Ema se rozhodla pro jinou aktivitu. To nijak nevadilo mé vizi být spolu a trávit spolu kvalitní čas. Prostě jsme vedle sebe, sledujem co jedna či druhá dělá a sdílíme své světy. Po programu jsme vyrazily I s ostatními k Berounce. Řádily jsme v listí, děti mě zahrabávaly, já na ně zpoza lístků bafala. Po dlouhé době jsme opět vařily vílí polívku. Po domácí siestě jsme se vrhly na vaření. Dělaly jsme bramboráky, donesly jsme si rádio do kuchyně, tančily, vytvářely různé gymnastické kreace a užívaly si společného času. Bramboráky tak byly úplně plné radosti. Ema mě skoro ani nechtěla nechat najíst (jak byly dobré). Úžasný den, ať žije hravost.

 

DEN 19. - PÁTEK

 

Když je Em ve školce je náš společný čas smrštěný jen do pár hodin. Ovšem o to víc se můžu věnovat sobě, tvoření, psovi atd. Můj muž měl ten den narozeniny a já se rozhodla splnit dohodu. Po velkém stěhování jsme objevili hafo harampádí a rozhodli se obdarovávat se zážitky. Tak jsem nám koupila lístek do divadla, tam kde jsme se poprvé rozhodli začít se jako pár rozrůstat - Divadlo Kampa. Dnes mě tedy čekalo i tvoření motivačních kartiček a kartiček z lásky plných komplimentů, které měl ten den dostat. S Emíkem jsme odpoledne strávily příjemný čas na koních, tentokrát jsem jejího koně vedla já a mohla tak sledovat její radost, že si užívám její oblíbenou činnost. Jelikož je potřeba pracovat na všech důležitých vztazích a já razím, že ten manželský (vedle vztahu sama se sebou) je základem veškeré spokojenosti, vyrazili jsme s mužem na rande. Nedopadlo dle mých očekávání a plánů, ale příjemné to bylo. Sdílet nedávné zážitky, lekce, myšlenky. Večer jsme všichni zakončili v naší velké posteli čtením o tom, jak se Emě brzy narodí bráška Filip. Byla překvapená, že někdo napsal tak reálnou knihu o ní (kniha byla psána s jinými jmény, jen já jsem pokaždé jména přečetla tak, aby vše sedělo na naší domácnost – aneb jak upoutat dokonale pozornost).

 

DEN 20. - SOBOTA

 

Víkendy jsou pro mě obrovským odpočinkem. Ema je nalepená na svém tatínkovi a já mám dovolenou. Z povzdálí ráda sleduju a poslouchám jejich skotačení, na které momentálně s břucháčem nemám kapacitu. Nicméně jejich vztah mě hodně inspiruje. Občas mě do svého programu I zapojí. Toho dne jsme se všichni sešli na podlaze dětského pokoje spolu s Play Doh vybavením. Hnětalo se, vykrajovalo, válelo, patlalo. Dělali jsme smajlíky na všem možném. Pejskovi jsem se šla taky věnovat. Toho dne byl tak přemotivovaný a zrychlený, že jsem nemohla trénovat nový povel: Bang (po něm si má lehnout a dělat, že je mrtvý). Tak jsem se vrátila ke starým známým povelům, které umí z dogdancingu. I tak byl nadšený z mé přítomnosti. Zbytek rodiny si užíval času spolu, stěhování, nákupy. Role máme rozdělené a všem je nám v tom dobře. U večeře jsme si svorně sdělili, jak jsme rádi, že se máme – jako opora i (nebo právě) v těžkých chvilkách.

 

DEN 21. - NEDĚLE

 

Dnes nás čeká první velká návštěva nového domova. Přijde spoustu přátel a s nimi i jejich děti. Trochu se obávám, jak to bude zvládat Emík. Ráno se dohodnem, že její oblíbené hračky půjdou stranou a dětský pokoj zůstane zavřený. Povídáme si o tom, co se bude dít, kdo přijde na návštěvu, jak rozložíme činnosti nutné před přívalem lidí a kdo co potřebuje pro svou pohodu. Když se přiřítí první návštěva Ema původní dohodu mění a pokoj je přístupný všem. Evidentně je vše v pořádku, ty největší skvosty si hrají na schovku pod peřinou v ložnici. Není se čeho bát, poznává naše přátele a jejich děti a už nejsou hrozbou. Možná bylo také benefitem, že přišli s dárečkem pro Emu. Ten je jejím nejlepším přítelem po celý den – medvídek v dárkové taštičce. Medvídci u nás poslední dobou frčej (máme jich plnou postel). Čas od času ke mně Ema doběhne, potřebuje se ujistit, že tu jsem, ale jinak to vypadá, že každý užívá kouzla báječné společnosti. Odpoledne vyrážíme s naší hravou skvadrou na hřiště. Za celý den sleduju, jak jednoduché je řešit spory mezi dětmi. Emča se ne vždy cítí spokojeně, ale vždy najdem řešení, aby koza zůstala celá a vlk se nažral. Parádní škola. Celý den panuje velká pohoda. Dokonce I na psí procházce se můj nesocializovaný pes projevil jako naprosto normální tvor. Sice na vodítku, ale po chvíli pochopil, že další pes není žádnou hrozbou. Jsem pyšná. Jsme na správné cestě. Hravosti a pozornosti zdar. Protože u psa to celé Play Everyday zkoumání a pozorování vlastně začalo.

 

Mám za sebou 21 dní výzvy. Jako vždy to přineslo krásné poklady, úžasná obohacení všech zúčastněných. Ve výzvě budu pokračovat dál, protože společně strávený vědomý čas a má pozornost k němu mě prostě baví. Je potřeba dotovat společnou banku zážítků a nevystavovat vztahy jen požadavkům. A tak tedy slavím a ve výzvě pokračuju dál. Klidně se přidejte, sdílejte, hrajte, či jen prostě buďte spolu, věnujte se těm, na kterých vám záleží. Je to jako pravidelné zalévání kytiček. A ty nádherné barvy, ty květy které pokvetou tvoří bohatství našeho života. Pojďme se na něj společně zaměřit. Každý dle svého, dle své podstaty, aktuální potřeby a možností. 

 

Tak tedy Play Everyday aneb každý den si hrej

Please reload

Předprodej 199Kč + 3 dárky-2.jpg
Nejnovější příspěvky
Please reload

Rubriky
  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

ANDROMEDA,

ELFKA MALÁ

Laskavá kapitolka

z knihy příběhů

pro malé i velké

ke stažení ZDE

Instagram

andromeda.png
Sledujte Play Everyday
  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

EBOOK ZDARMA

Začarované mateřství 

aneb 6 prokletí, kterými si

z mateřství děláme galeje

Co stojí za naším

špatným pocitem?

Martina Chomátová
Mou vášní je hledat ve světě (a v sobě) hravost. Sdílím své příběhy
a inspiraci na cestě z poporodních depresí ke spokojenosti. Jsem autorkou ebooků Návrat k sobě - aneb jak být spokojená i po porodu, Jak rozehrát partnerství a knihy příběhů o cestách světem Andromeda, elfka malá
Zvu i ostatní na takové to zábavné a tmelící cestování po zajímavých místech Prahy díky týmové hře PraHra.
 

Můj příběh najdete tady.

Svoje dotazy, připomínky, tipy či referenci mi můžete poslat na info@playeveryday.cz

Díky fíky. Mějte se a smějte se :)

 

  • Facebook Social Icon
  • Instagram Social Icon
  • Twitter Social Icon
  • YouTube Social  Icon

Instagram

Hravé a laskavé čtení

o všímavosti k sobě

i okolí

  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

© 2014 by Martina Chomatova Proudly created with Wix.com