Kdo je expertem na hraní?
Dnes jsem si hned k ránu přečetla velmi inspirativní článek Pavly Poly, o tom jestli je expertkou na psy či ne. Ten článek by se dal krásně použít na cokoliv. Každý jsme expertem na něco. Záleží jen jak se na to podíváme. To co nám v životě jde snadno, vnímáme jako samozřejmost a díky povinné (i nepovinné) školní docházce se soustředíme na to, co nám nejde, co potřebuje "zlepšit známky".
A i já jsem se poslední dobou octla občas obklopená myšlenkami, jak je to teda s tím hraním? Kdo je jako expertem na hraní a hravost? A každý den jsem si uvědomovala a stále uvědomuju, že já to teda rozhodně nejsem. Jsou to dennodenně hravé matky? Jsou to klauni? Šaškové? Herci? Jsou to zvířata? Děti? Kdo je vlastně expertem?
Učím se od všech kolem sebe a každá ze zkušeností mi přináší inspiraci. V hravosti mě opravdu inspirují mé přítelkyně, matky kolem, DĚTI, PSI, můj muž, rodiče atd. Já si leckdy připadám jak nejnudnější tvor pod sluncem (a v současné chvíli i trochu jako vorvaň díky těhotenskému pupku). Takže rozhodně nejsem expertem. A kdo ví jestli jím někdo je. A je to vůbec důležité?
Sama mám nějakou představu o tom, jak bude vypadat můj život s dětmi a lidmi kolem. Té představě se leckdy hodně blížím, leckdy pokulhávám a s vyplazeným jazykem na ní tupě čučím. Naučila jsem se nemít velká očekávání a užívat si/přijímat to, co zrovna je. Tak jak to dělají naše děti. Tady a teď.
Když jsem byla malá, bylo pro mě náročné slýchat rodičovské hádky. Nevím jak často se konaly, dětské pojetí o čase je kapitola sama o sobě. Cítila jsem, že ty hádky jsem zavinila já. Cítila jsem se být toho všeho součástí a nevěděla jsem, jak ten začarovaný kruh rozmotat. Zároveň jsem cítila velkou touhu na to přijít a umět s tím šmodrchancem kouzlit. Umět urovnat lidské vztahy, nabídnout most mezi těmi, kteří jsou si vzdáleni a přes tu dálku, přes ty hradby na sebe nevidí. A jak jsem rostla, učila jsem se od cizích témat odpoutávat a zároveň nacházet cesty jak spory urovnat, aby dobro bolo.
Tím mostem jsem se nadále čas od času stala. Necítím se být expertem na tvoření mostů. Ale stále se učím. A naučila jsem se, že přes lehkost jde vše snadno. Že když investuju do společné pokladničky vztahů, ten most se v krizových momentech tvoří snáz. Je z čeho ho postavit. Je z čeho bourat bariéry. A tak jsem jednoho dne přišla na to, že pojítkem všech mých aktivit je hravý náhled na život, povinnosti, nepříjemnosti či cokoliv co dělám a zároveň tvoření těch mostů, společných bublin, slučování světů. A v tom se neustále vzdělávám. Zažívám lekce, které mě posouvají dál. Testuju vše sama na sobě, na vztazích s lidmi, kteří mi jsou na blízku. To je škola, kterou jsem si dobrovolně vybrala. Zaměřuju se na každý detail, na výsledky té které situace, na své pocity a prožitky. A ano jsem expertem na svůj život, na svůj vnitřní svět. A ten sdílím, o něm píšu. Protože jsem zjistila, že i když každý prožíváme různé či podobné situace různě, každý máme někde skryté trny v patě a každý s nimi nějak pracujem.
A to je pro mě jádro Play Everyday. Všude kolem je mnoho inspirace, jak se s dětmi a rodinou zabavit a já ji ráda hledám. Ale mnohem raději hledám souvislosti, hravost v každodenních okamžicích, hravost v tom co mi není po chuti a hravost v životě s ostatními, v životě samotném. Takže nevím jak si nejlíp hrát, jak si život užívat. Nemám návod, neznám univerzální rady, které zaberou na krásné vztahy, kde nebudou mosty potřeba. Mám jen své dosavadní zkušenosti a způsob uchopování světa. Mám za sebou pár lekcí této skvělé školy a poprvé nestuduju pro tituly. Studuju pro to, abych s lehkostí byla. A pokud vás moje zkoumání světa zajímá či inspiruje, nebo třeba ve vás vyvolává rozporuplné pocity, se kterými chcete pracovat, vítejte na palubě.
Plujeme dál.
Play Everyday
