Knihy, které mi rozjasnily léto - část 2.
Před nějakým časem jsem se rozepsala o knize Ayn Rand - Zdroj, která mi z týdenní dovolené udělala pěkné vzrůšo a pomohla mi přetočit určité způsoby uvažování naruby. Jelikož ráda čtu, ráda se nechávám inspirovat jinými, učím se a pracuji na sobě, podělím se i o další knihy, které k onomu převratu vnímání přispěly.
JULIA CAMERON - UMĚLCOVA CESTA
Další knihou, kterou jsem louskala podstatně dýl, jelikož je koncipovaná jako 12 týdenní kurz je Umělcova cesta. Tahle kniha s námi bydlí a putuje už nějakou dobu, ale teď na ní přišel ten správný čas. Bydlela jsem na chatě, dojezdy do Prahy na různé kurzy byly složité a financí taky nebylo nazbyt. Tak jsem studovala sólo. Vlastně ne. Tou dobou ji studovala i má blízká přítelkyně (Jóga Panenský Týnec) a tak jsme se navzájem inspirovaly.
Kurz má za cíl odblokovat vašeho vnitřního umělce, vnitřní dítě chcete-li. A každý ho v sobě má. Je jedno jak se projevuje. Některý chce malovat, psát, některý chce hrát divadlo, zpívat, atd. Každý máme svou jedinečnou cestu. Jenže díky strachům a zkušenostem ostatních jsme se kolikrát rozhodli ty naše dětské sny a vize zadupat, protože přece co kdyby to nevyšlo. Máme v sobě zabudovaný gang kritiků, kteří nás od té či oné varianty tvoření odrazují. Spolu s našimi bloky, které na cestě až dodnes u nás vznikly jsme se rozhodli kráčet pohodlněji a žít tak nějak jak by se mělo. Ale naše vnitřní dítě, ten velký svobodomyslný umělec chátrá. A s ním i my. Ale kdy bude ten nejlepší čas ho osvobodit? Na smrtelné posteli? Jistě jste četli spoustu článků jak lidé na smrtelné posteli litují toho, co v životě neudělali. Chceme se k nim přidat?
Kniha vám nenabídne rešení zadarmo. Musíte začít makat. Ale ta chvilková inspirace v práci na sobě rozhodně stojí za to. O čem je totiž kreativita? Jen dovolit si svobodu a začít jinak uvažovat. Dokázat najít řešení každého problému. Protože vy, jedině vy jste expertem na svůj život. A tak opět jedině vy najdete ta skvělá unikátní řešení. Každý den, kdykoliv. Není to skvělé? To vše u vás doma, za 12 týdnů.
Součástí kurzu je psaní ranních stránek - 3 stránky denně. Je to skvělý průplach všeho co se děje, vnitřní revize a zároveň překvapení, co vše přijde a co je ve vás, když se sami sobě budete věnovat. Další součástí jsou hravá randíčka - jen vy a váš vnitřní umělec, vnitřní dítě a činnost, která vás osobně neskonale baví a naplňuje. Cokoliv. A světě div se, dějí se zázraky.
Co se událo u mě za těch 12 týdnů (ehm trochu víc, přiznám se na dovolené jsem sice neflákala ranní stránky, za to odpovědi na otázky ano)? Hodně. Jak už jsem psala. Žádný problém pro mě není problémem. Stala jsem se expertkou na svůj život, cokoliv s čím zrovna na mé cestě nesouzním jsem zhruba do jednoho dne rozkódovala, rozpitvala, našla řešení, nebo vyřešila. Není to úžasný? Taková lehkost a svoboda. A taky jsem oprášila svůj dávný sen - psát. Ano psala jsem blog už nějaký ten pátek jako svou osobní "terapii". Ale snila jsem o tom, že napíšu ebook a jednou třeba doopravdickou knihu. Ta touha po psaní zkrátka nešla utišit a řvala na mě ze všech koutů.
V rámci kurzu umělcovy cesty začaly vyvěrat ven všechny mé sny, které zůstaly pohřbené pod negativními zkušenostmi života. A já se rozhodla ty sny oživit. Napsala jsem svůj první ebook - Návrat k sobě aneb 7 tipů jak být spokojená i po porodu jakožto završení jedné důležité lekce (narození dcery, nová role matky a poporodní deprese, které mi daly zabrat). A začala jsem se víc brát vážně v tom, co dělám a co dělám ráda. Rozhodla jsem se poslat všechny ty vnější a vnitřní kritiky k šípku a dělat zkrátka to, co mi dává smysl. A tak vůbec není důležité jaký je výsledek, jestli se mnou někdo souhlasí nebo ne (i když první variante je samozřejmě egu libá), důležitý je proces tvoření, učení a cesta za svými sny, k sobě či jakkoliv to nazvete. A tak musím Julii a její Umělcovu cestu přidat na seznam knih, které mi opravdu změnily život a posunuly mě blíž ke svým cílům a ke spokojenosti.
LUISE L. HAY - MILUJ SVŮJ ŽIVOT
Tahle kniha kolem mě putovala už dlouho a já si stále myslela, že jí k životu nepotřebuju. Až jednoho dne jsem dozrála k tomu, že jí asi potřebuju, že se chci i od Luise něco naučit, inspirovat. Jenže rodičovské příspěvky došly a já neměla z čeho jí pořídit. Říkala jsem si, že si jí od někoho půjčím. Zkrátka jsem vyslala přání, že jsem na tuhle knihu ready.
Ještě ten týden jsme s rodinou vyrazili na Jurtfestival do Brniště u České Lípy (vřele doporučuju, úžasná letní akce pro rodiny s dětmi) a já měla chvilku na procházku mezi stánky a jurtami. Narazila jsem tam na stánek jednoho antikvariátu. A tam na mě čekal výtisk starý naprosto stejně jako jsem já sama za pouhých 40 kejčej. "Jupijej, mám Luise Hay" - zaradovala jsem se. Byla má. Ještě ten den jsem si jí začala číst. Od konce. Na konci totiž Louise popisuje své životní zkušenosti, které jí dovedly k myšlenkám, které v knize sdílí. A to bylo pro mě jak rána do hlavy. "Prober se, Martino". Člověk si pořád stěžuje jaké má v živote úskalí, jak se s ním život nemazlí a jak je to či ono náročné a těžké. Ve srovnání s Louise a jejími zkušenostmi chodím životem jak po koberci ze saténu a pampelišek. A tak jsem začla být vděčná za svůj život. Zbytek knihy byl takovou zajímavou inspirací jak sám se sebou promlouvat a jak měnit své zaběhlé (kritické) myšlenkové vzorce. Takové opakování (pro mě jelikož knihy jsem četla v takovém pořadí) Učebnice sebelásky od Lucky Kolaříkové.
V létě se tedy stalo to, že jsem začala mít ráda nejen svůj život, ale i SEBE SAMA. I s tím, že se někdy necítím dobře, někdy nemám dobrou náladu, někdy se chovám jako ti, které v hloubi duše odsuzuji, někdy (a hodně často) vůbec nejsem dokonalá máma, ta kterou jsem si představovala, že budu. A s tím pochopením a přijetím přišla velká úleva a vše se dalo do pohybu. Víc asi nemá cenu psát, věřím, že spoustu z vás knihu zná. Jsou v ní i ve stručnosti obsažené mentální důvody určitých nemocí a to je téma, které mě hodně zajímá. Velká inspirace a jsem ráda, že u nás už taky bydlí. Díky Louse :). Ať je nejen Tobě, ale i nám HAY.