Deník hravé výzvy 2

November 30, 2015

Hravé a společné chvilky obohacují nejen dítě, ale i nás samotné.

 

Naomi Aldort píše o tom, jak společné chvíle obohacují dítě:

"Dítě dostává silný zážitek lásky, když se bez vyrušování věnujete určitý čas jemu a když ten čas trávíte podle jeho představ. Potřebuje zažívat samo sebe jako důležité pro váš svět. Věnování pozornosti je nejjasnějším projevem lásky, je-li skutečně soustředěné na dítě. Mladší dítě, když se nasytí vaší pozornosti, je často úplně spokojené jen jako společník v kuchyni, když jdete na poštu či hrajete na hudební nástroj".

 

Učím se každým dnem žít tak, abych věnovala pozornost právě těm, kteří jsou v mém životě nejdůležitější. Je to velká výzva, která jde leckdy snadno, leckdy ztěžka. 

 

Nabízím pohled z druhé strany. Jak obohacuje společný čas nás dospělé?

 

Minulé dva týdny byly pro mě v mnohém velmi náročné. Dostala jsem se do fáze, kdy víc chápu Naomi a její slova a dokážu samu sebe oddělit od prožívání emocí dítěte a od starých bolestí a křivd. Tyto dny pro mě nebyly jednoduché, ale o to větší cítím vděčnost, že jsem zkouškami prošla opět s větším klidem, odstupem, nadhledem. Jak vše probíhalo se můžete dočíst dále. Nabízím inspiraci nejen hravou, ale i tu pro práci na sobě, péči o sebe. Protože my jako mámy, rodiče jsme na prvním místě. Neměla bych tolik sil ke všemu tomu co se každodenně odehrává, kdybych nesytila v první řadě sebe a své potřeby. 

 

Ten společný čas, o kterým tak často píšu, byl pro mě v tuhle chvíli důležitý zejména proto, že jsem pak schopnější vcítit se do potřeb dítěte a odhadnout co potřebuje, pokud už nezvládá komunikaci. Taky to pro mě tvoří obrovskou zásobárnu energie, lásky, kterou pak mohu využít, když se děje něco náročného. Bez této zásobárny bych zřejmě měla tendenci to malé stvoření udupat pod nánosem mého ega, starých bolestí a zranění, které logicky každý za život nastřádá. Díky našemu "kontu v citové bance" (jak to nazývá F. Covey ve své knize 7 návyků vůdčích osobností) vidím za těmi situacemi bytost, kterou nade vše miluju a nechci nijak poškodit, jsem silná a ochotná hledat jiná řešení každodenních situací. Jsem ochotnější nechat emoce, i když negativního ražení, plynout a uzdravovat tak nejen dítě, ale i sebe. Tyto dva týdny leckdy nebyly plné hravosti a radosti. Ale o to větším darem mi byly, na mé cestě životem, mateřstvím. 

 

 

PONDĚLÍ

 

Jak jsme se hravostí s Em sblížily, je mi úplně líto, že jde do školky. Nejraději bych s ní trávila čas neustále. Nicméně odloučení je důležité, ať se na sebe můžeme zase těšit a necháme se obohatit jiným způsobem, jinými lidmi. Odpoledne nás čeká rodinná návštěva. To je vždy velké téma. Naše rodina často zasedá ke všem technickým vymoženostem (včetně mě) a pozornost vůbec neproudí k jednotlivým členům. Připravuju jídlo a poprvé vyzkouším kouzlo našeho obrovského stolu. Snad jeho kouzlo a předměty navazující společný klid a pohodu zapůsobí. Než přišly udělala jsem si ještě čas na pesana a učila ho nový povel Bang. Opět jsme udělaly pár kroků, ale mrtvolku ještě nezahraje. Rodina přichází a moje zkušenosti se potvrzují. První člen otvírá počítač a já vnitřně bojuji s negativními myšlenkami. Neustále důvěřuju večeru, že si společné chvíle užijem. Nakonec díky jídlu jde PC stranou a my se bavíme, vyprávíme, užíváme různých chutí (chodů bylo dost) a povídáme si o novinkách. Po večeři má Emons své představení. Všichni jsou na ní nalepeni pohledem a ona ukazuje různé jógové pozice, zpívá písničky, tančí a užívá si výsluní. V obýváku si vyprávíme různé historky. Emons si chce hrát s Barbínkama, takže všichni se chopí panenek, které dříve patřily mně. K nim patří i bedna s oblečky. Vytahujeme pár kousků a vzpomínáme. Odkud pochází ta která panenka, kdo vyráběl různé oblečky (babičky nebo já) atd. Je to sranda. Navzájem obdivujeme svou zručnost, přestože některé kousky zejména mnou spíchnuté jsou opravdu srandovní. Večer je opravdu pohodový. Takový jak jsem si ho představovala. Široká rodina a všichni užívají našeho nového domova.

 

 

ÚTERÝ

 

Dnes na státní svátek vyrážíme na místo naší svatby. Od rána se den line trošku rozlazeně, ale věřím, že poutní místo Skalka nás pozitivně naladí. Po pár metrech Emons odmítá chodit. Dohodnem se na stanoveném místě, kde si nasedne do krosny, ovšem situace se nijak moc nemění. Soustředím se na psiska, jelikož potřebuju jejich plnou pozornost (kvůli kolemjdoucím). Díky vztekání Emons mám skvělou školu jak se učit soustředit na víc věcí a řešit mrtě detailů v jednom momentu. Přebírám štafetu negativních emocí a kráčím si "užít" poutní místo. Po svačince se naše nálady zklidní, tak abych se mohla soustředit plně opět na pesany a oni na mě (a ne na okolní čtyřnožce). Emons naprosto sdědila mé silné stránky. Zejména negativní projevy a emoce při sílícím hladu a únavě. V tom jsme opravdu přebornice, kdoví která je lepší. A tak po sváče konečně užíváme prochajdu, Emons venčí pejsky, hraje s nima na schovku. Únava je silnější a tak se pokouší odpadnout do komatu v krosně. Plány a očekávání ohledně blížících se Vánoc jsou však zajímavější než říše snů a tak plánuje s námi. Odpoledne spolu tančíme celá rodina při vaření v naší taneční kuchyni. Do večera nás ještě nemine hra na Popelku se všema Barbínkama a pak už jen koupajda a spát. Ve vaně se Em potápí jak za starých časů na plavání. Učí se dělat kapříky (náhodné šplouchnutí prstama u nohou) a tak si užíváme společných chvil, překvápek a radosti. Nakonec krásný společný den. Když se vyladí máma (a nasytí), všechno je hned zalité sluncem :D.

 

STŘEDA

 

Dnes je Emons ve školce a odpoledne, když jí vyzvedávám chci se připojit k ostatním mamkám na Vánoční tvoření. Ovšem pricházím s křížkem po funuse. Tak se připojíme alespoň na společné zpívání, které vyvrcholí zpěvem na Vánočních trzích a besídce. Emons naštěstí zdědila i moje pozitivní stránky - velmi rychle si pamatuje texty a melodie písní a tak zpívá s námi. Po příchodu domů si hrajeme s pesanama. Není nic krásnějšího než najít aktivity, při kterých se rádi zapojí bezpečně všichni zúčastnění. A tak se pejskům schováváme na zahradě, spolu s Em je cvičíme, tulíme atd. Moje srdce plesá. Mezitvorový teambuilding. S Emíkem pak potřebujeme ještě uklidit dětský pokoj a tak si hrajem na vysavač. Vždy nasajem rukou nějaký obleček a vyfouknem do koše. Když nás tenhle způsob přestává bavit, vybíráme oblečky podle barev a střílíme na koš. Vedle sebe objevuju staré Poťouší pexeso s rozkmotřidly a tak ho stříhám (Ema stříhá zbytky) a hrajeme pexeso. Ovšem hrajem ho nepexesově. Najdu jednu příšerku a ptám se Emons, jestli najde i druhou. A tak obě poznáváme nové tvory: Takňáka, Chamtíka, Hejhuláka, Mlsoně, Kliduvzala, Nafouka, Žvatlouse...atd atd. Tuhle hru ještě zopakujem a věřím, že vymyslíme ještě mraky dalších způsobů jak nepexesově hrát pexeso.

 

ČTVRTEK

 

Dnes razíme s Emons na Arteradky - tvořivý kurz v Dobřichovicích. Je vidět, že jsme s Emons podobně laděné (jaká matka taká Katka) a obě si užíváme pohybové básničky, písně a Radky homemade přírodní nástroje. Zejména písnička: 

 

Má maměnka cosi má, cosi má, cosi má,

schovala to do sena, do sena, do sena, 

(první část zpívaná tichounce a v klidu)

a byly to ořechy, ořechy, ořechy,

bylo jich tam dva měchy, dva měchy, dva měchy.

(druhá část s rámusem, nástroji, nahlas)

 

nás moc baví (Emons jí chce stále zpívat doma dokola a dokola). Tvoření jí už moc nebere, zato já jsem ráda, že má Radka pokaždé novou inspiraci pro moje tvořivé ruce. A tak si tuním šnekozahrádku sama. Společným chvílím to na kvalitě neubírá, Emons se vedle mě věnuje tomu co zrovna potřebuje ke svému štěstí. Jsme spolu a to se počítá. Dnešek je hodně tulící den a já si ty nádherné chvilky užívám. A vděčím za to čemu? Hravé výzvě. Naše společná kasička zážitků, citová banka jak tomu říká Franklin Covey (v knize 7 návyků) se plní a nese své ovoce. Odpoledne Emons odmítá spát, ale dává mi prostor na odpočinek. Poté si užívá společného času s babičkou a prababičkou a já razím s pejskama do místního elfolandu (lesních krás okolí). Různě se jim schovávám, zdrhám, cvičim je v klidovém režimu a pak zase běháme. I když ty kopečky mě s pupkem už celkem zadýchávaj. S babí a mamkou se díky knize Babičko vyprávěj vracíme do minulosti. Je to tak objevné. Babičce se nejdřív nechce, ale pak se dovídáme jak se seznámili s dědou, jaké byly nejnáročnější roky jejího života, jak vznikl nápad pořídit si chatu atd. Krásný společný čas propojený s pojídáním oblíbených bramborových placek. Tak tomu říkám Play Everyday. Moje srdce plesá tento týden poněkolikáté. A ještě mám k tomu lekce historie. Večer se těším na workshop Katky Králové z Nevýchovy - jak na úklid. A vůbec mě nepřekvapuje, když říká Katka...jak? Hravě. Vždy to přinese nová obohacení, i když už u nás Nevýchova nějakou dobu díkybohu bydlí. Je dobré si témata čas od času připomínat.

 

PÁTEK

 

Dnes mě čeká opět prochajda s pejsky, protože na mužíka lezou bacily. Nevadí. Nedávno jsem si přečetla úžasný ebook Pavly Polymnia o tom jak si užívat procházky s pesama (vlastně by se vše i spolu s tipy Katky Králové dalo použít na cokoliv co v životě děláme). Ještěže už mou mysl tímto směrem vedu a propojuju příjemné s užitečným. A tak si můžu užívat i neméně příjemné aktivity, které ale tak jako tak dělat musím. V lese si povídám sama se sebou, opět se pesanům schovávám (schválně jestli dávají pozor a hledají mě), trénuju jejich výdrž, loajalitu vůči mě a vůbec plním naši společnou pokladničku chvil, zážitků, vědomé pozornosti a lásky. Nejen u lidí se totiž naplněná vyplatí. Doma si s Emons hrajem na dekopříšeru. Zalezu si pod deku, vyluzuju různé zvuky, lezu po čtyřech a chystám se jí schramstnout. Když se mi to povede, zalezem si pod deku obě a ona si lebedí v dekopříšeřím pupku. Ovšem dekopříšeře to nestačí. Chtěla by i Emčiny fusky. Tak si na nich pochutná. Do hurónského smíchu a zábavy přichází mužík. A tak se dekopříšera vrhne na něj. Všímá si, že má luxusní pletené, barevné fusky, vhodné do období nemocí. Ty se dekopříšeře moc líbí. Povaluju mužíka a společně s malou pomocnicí stahuje léčivé fusky a pochutnává si na nich (strká si je za výstřih). Malá pomocnice je smíchy bez sebe. Poté se spolu přidáváme k malým jogínům na Déčku a protahujeme těla, sbíráme inspiraci na naše lekce jógy. 

 

SOBOTA

 

Dnes nás čeká s pesanem po dlouhé době cvičák. Pomocí Heleny se učíme kouzlům s klickerem a psí hlavolamy Hersenwerk. Pro nás úplná novinka. Pesanovi se lámání hlavy líbí a zdárně přečkává i část lekce v kleci, přesto, že kolem jsou i jiní štěkavci. Klobouk dolů. Jsem pyšná za naše společné kroky a výsledky. Jelikož máme doma týden skvěle rozehraný, těším se na zbytek osazenstva. O to studenější je sprcha, když má očekávání se nesetkávají s realitou. Doma dítě ještě v pyžamu, hladové, unavené. Začíná tedy jedna z rodičovských nočních můr. Hodinová vřeštící scéna. Takovou jsem měla tu čest zažít dvakrát v životě a to pouze na půl hodiny. Zřejmě jsem hodna okusit dvojnásobnou dávku. Ponaučeni životem plníme s mužíkem své pupky. Jdu se párkrát zhluboka nadechnou (a oddechnout) do obýváku a vracím se věnovat svou pozornost, kde je potřeba. Žádné řešení situace nepřichází a tak jen přečkáváme, dokud bouře neustane, gorila z mé dcery neustoupí a ta po dlouhém čase usíná v kočárku a my s mužíkem taktéž padáme za vlast (a usínáme). Díky našemu společnému kontu a krásným okamžikům jsme i bouři zdárně zvládly. Po probuzení zažíváme už klídek, společně sledujem talenty Československa, nicméně energie není na rozdávání a tak jí šetříme. Večer v posteli ještě přečíst moudra a spát. Ufff, ne každý den je posvícení. Ale vlastně krom hodiny, krásný den :). Koukat se na kytičky, ne na ho*na.

 

 

NEDĚLE

 

Dnes naše velké zkoušky pokračují. Ráno se všichni budíme jak ze sna. Zlého. Emons křičí: "kočáaareeeek" a to opakovaně, asi 45minut. Jediné rozdílné slovo, které říká je "NE" jako odpovědi na naše domněnky. Žádná varianta neodpovídá její vnitřní realitě. A po 45 minutách přítomnosti a občasných domněnek přichází jádro pudla a Emons odkrývá svůj vnitřní svět. Zdálo se jí, že kočárek rozboural náš obývák a pak vjel na silnici. Jedině kočárek dokáže obývák zas spravit. Situace vyřešena, s poklidem zažíváme zbytek dne. Vyrážíme do Prahy a tam s mužem užíváme čas pro sebe a inspiraci na hravém divadelním představení (i pro děti) v divadle Kampa - Země je placatá, jinak Tě zabiju. Večer sytíme s Em společné konto sdílením, čtením, vyprávěním o zážitcích toho dne. Rodičovství je někdy náročný úděl, nicméně když člověk překročí své stíny, přichází nové a nové odměny. Díky za ně. 

 

PONDĚLÍ

 

Ráno začíná dalším vybíjením malé Gorily :D (rozuměj - vztekací představení). Asi jsem se osvědčila jako skvělý gorilí pečovatel. Po třech dnech už mi ovšem jako pečovatelce trochu docházej síly a tak jsem vděčná za telefonát s mou blízkou přítelkyní, která mi posléze nabízí rameno a útěchu. Celý rozhovor mé nastavení v dobré obrací. Zázrak. Opět život vidím plný hravosti a výzvy. Není nad to mít blízké přátele, kteří vám připomenou vždy své duhy, když na ně mezi neduhami zapomenete. Odpoledne vedu jógu naladěná na své duhy a přednosti a užívám si lekci se čtyřmi mamkami a jejich dětmi. Velké to lekce. Hrajeme si na koníky, za pasem máme připevněné ocásky z krepáku a navzájem se snažíme je ostatním ukrást. Některé děti jsou na své ocásky hodně fixované a nechtějí je vydat (nebo ani běhat). Nevadí. Připravila jsem z ruliček od toaleťáku a krabiček od čajů, žrádla pro želvy atd. nové nástroje, chrastidla a podobné. Zejména z ruliček od toaleťáku budu tvořit více. Ruličku na jedné straně zmáčknete, zalepíte lepící páskou, vsypete cizrnu (či cokoliv podobného - podle velikosti zrna bude pak chrastitko znít). Ruličku zmáčknete kolmo na původní přehyb, aby vznikl prostor. Opět zalepíte lepící páskou a pak můžete ještě pomalovat, polepit. Já ozdobila papírem na origami. Hrnce a vařečky jako hudební nástroje netřeba zmiňovat. Randál byl chvílema veliký, zpívalo se, tančilo, běhalo. Večer doma jsme si s Emons hrály opět na prodej palačinek, na doktory (protože se ve středu chystáme na pigárko) a pak ještě Poťouší pexeso. To je opravdu povedené. S pesany se nám osvědčila super hra na schovku na zahradě. Ema jí chce hrát stále dokola. Drží Leonbergera, já se schovávám a na povel: "hledej" mě všichni hledají. Super.

 

ÚTERÝ

 

Dnes nás čeká den doma. Po ranní pohodičce a józe si hrajem na koníky. V ložnici máme koníka a plastového designového psa (který se ovšem často mění v koně). Sedím na něm a Emons si hraje, že nás vozí všude kolem. Díky mému pupku už je jakýkoliv pohyb zcela nemyslitelný. Naštěstí mou nepohyblivost trenérka koní chápe a k ničemu mě víc nenutí. Vyrážíme nakupovat. Emons si bere svůj malý kočárek s panenkami a vším možným (ráda by s sebou vzala i všechny medvědy, ale bohužel se na tour de Řevnice všichni s námi nedostanou). Po cestě si povídáme o přírodě, o tom jak jsou teď všechny stromky svlečený od listů, ale zároveň někteří jsou pomatení, protože je teplo a raší jim pupeny. Nákup si užíváme, zejména já oblouzněná těhotenskými hormony vypínám senzory a užívám si na procházce okamžiků TADY a TEĎ. Pozorouju okolí, detaily, čekám, dýchám. Kéž by to dokázal člověk častěji, nejen ve stavu jiném. V kuchyni pokračuje hra na prodej palačinek, protože palačinky prostě u nás doma frčí. Odpoledne přichází návštěva. Emons velí co se bude dít a kluky (starší než je sama) rovná do latě. Hmm po kom to sakra má? Během dne jsem jí zaslechla zpívat si: "až já budu velká, bude ze mě velitelka". Hlavně, že už má jasno. Nejlepším výmyslem tří dětí (věk 8, 5, 3) je vylézt na schody vedoucí k půdě a házet z nich dolů hopíky, pingpogáče a podobné. Krása dětství. Taková zábava by mě samotnou nenapadla. Poklady tedy hledáme ještě dlouho po celém baráku :D.

 

STŘEDA

 

Naše celotýdenní hra na doktory a pigárka dnes vrcholí. Po školce jedem k doktorce. Emons si stanoví pravidla pigárkování (píchat pomalu, vzít k sobě mašinku) a tak se děje dle jejích preferencí. Díky tomu (i díky hravé přípravě atd.) ani nepípá a očkování probíhá jako jakékoliv jiné příjemné setkání. Smekám před ní. Sama mám z jehel hrůzu. Díky tomuto zážitku zjišťuju, že si tu hrůzu tvořím sama a dělám z komára velblouda. V pátek jdu na odběry, nové poznatky tak můžu aplikovat. Emons - velká moje učitelka. Po příjezdu od doktorky čekáme v autě na hlavu rodiny a náležitě u toho řádíme (až celé auto zafuníme). Večer mužík iniciuje společné hraní a tak všichni končíme v děcáku. Každý má na rukou maňásky a hrajeme co má být odehráno. Hravý meeting končí kotrmelcema a podobnými zážitky. Ještě pexeso (tentokrát veselá kráva), přečíst knížku na dobrou noc, vyprávět si den a spát. 

 

ČTVRTEK

 

Kurz patlání dnes padá a tak se zabavujem samy. Navrhuju tvoření dárků, ale nic z mých návrhů vrchní hrací komise neuznala za platný řešení. Tak bereme do rukou opět maňásky (krtka, broučky, opici z Ikea, berušku, Kvapíka) a hrajeme s nimi divadýlko. Posléze tančíme, zpíváme, bubnujem na naše oblíbené písně - tentokrát anglické , které naše těla pořádně rozparádí. Já se tedy držím trochu zpátky, ale i tak je mi tanec hodně příjemný. Hra na doktory pokračuje. Asi nějaká potřeba ještě pracovat se středečním zážitkem. 

 

 

PÁTEK

 

Dnes jdu sama na sobě vyzkoušet, co jsem se naučila od mé učitelky přes pigárka. A doopravdy - odběr je úplně v pohodě. Takovýho brouka jsem nosila v hlavě celej život. A zvládla jsem to v klídku, vůbec to nebolí. Ta bolest byla jen strach v mojí hlavě. Ufff :D. Jelikož mám dnes den pro sebe, můžu po zařizování zařadit do programu i něco co sytí mě samotnou. A tak se setkávám s lidmi, které jsem dlouho neviděla, vyrážím do galerie na výstavu fotek a nakonec s kamarádkou do kavárny, kde lahodíme našim pupkům. Café Lounge na Újezdě nás svými sladkými kousky doslova nabíjí. Nejsem nějaký velký gurmán, ale to co tam podávají je radost sama. Uaaaa. Sdílíme co život přináší a navzájem se inspirujeme. Díky mým znalostem z astrologie nahlížíme pod pokličku témat, která život nosí a užíváme společné chvíle. Moje dospělé srdce plesá. Jako žena dobíjím baterky a domů jedu inspirovaná až na Hawaii. Se svými kumpány doma tančíme a zpíváme. Ovšem taky dnes řešíme pro mě náročná témata (Emons se leckdy při únavě projevuje žárlivě, když se blížím k mužíkovi). A tak jdu do sebe a zkoumám. Zrcadlo, zrcadlo...díky, že občas ukážeš i to, co jinak vidět nechceme.

 

SOBOTA

 

Zajímavé jak včerejší krásné pocity a inspiraci dokázal převálcovat jeden titěrný moment. Vstávám brzy, myšlenky mi nedovolí spát. Medituju a vracím se k inspiraci v podobě Nevýchovy. Na oběd vyrážíme do restaurace. Otvírám mužíkovi svá zákoutí a představuju své poznatky ohledně předešlého večera a tématu žárlivosti. Skládám střípky do sebe a díky inspiraci - další mé přítelkyni, Mámě Nevýchovy Lence Halásové, dávám šanci metodě Faster EFT, aby pomohla ulehčit můj nános na bedrech. Odpoledne mám čas pro sebe, manžel odjíždí s Emons na návštěvu. Užívám si procházku s pejskama a sytím svoje tělo vším co má příroda v nabídce. Večer si hrajeme s Hello Kitty a jejím obchůdkem se zeleninou, tančíme a taháme moje staré Barbínky. Hrajeme s nimi (a s babičkou - mou tchýní) opět hru na Popelku. Na procházce s pejskama jsem nasbírala větve a vytvořila adventní věnec a tak večer usedáme všichni u stolu (po 14 dnech i tcháni po návratu z dovči), připíjíme, zapalujeme první svíčku a sdílíme co se v poslední době odehrálo. Skvělý příspěvek na náš "cohousingový" citový fond. Večer uleháváme na kutě a dějí se zázraky. Faster EFT zafungovalo jako mávnutím kouzelné hůlky. I přes únavu se můžu přitulit ke svému vyvolenému a neslyším u toho žádné vřeštění a jiné projevy žárlivosti. Kouzla se dějí. Nejen v pohádkách. Wow.

 

NEDĚLE

 

Jelikož už jsou zpět tcháni, Emons u nich tráví hodně času. Dřív jsem se toho bála, že budu muset bojovat o pozornost mé dcery, protože přeci já nedokážu být hravá a mít plnou pozornost 100% času s Emons. Jenže celkově se vše děje jak má. Emons si užívá babičky a dědy, já si užívám zaslouženého prostoru pro sebe (po těch náročných týdnech plných zkoušek, vychutnávám). Háčkuju dárky na Vánoce a odpočívám, tak jak moje tělo žádá. Dopoledne se s Emons díváme na film Cesta do Fantazie. Nacházím v tom obohacení i pro sebe. Emons se tulí a já si užívám, že jsme spolu a v klídku. Na zbytek dne mě čekají ještě další zkoušky a tak když je klid, je třeba ho využít :D. Při obědě už se projevuje únava Emons, manžel odjíždí na služebku, tchání jdou za odpočinkem. Krocení goril je opět na mně. Čteme si, povídáme jaký byl den. Gorila se občas objeví. Nenechám se jí nijak zastrašit a jsem poblíž, s klidem a nadhledem. Pro mě nevídané. Plačící a unavenou Emons, zmítající se ve svých emocích uspává hlazení po hlavě a můj klid. Po probuzení vše od znova. Za ruku se vypravujeme do místní kavárny, kde máme sraz s ostatními. Po cestě si povídáme, šlapeme na spáry mezi kostkami, dupeme na barevné tečky, děláme kolotoč. Cesta hrou. Při odchodu z kavárny nás čeká opět jeden gorilý výstup, kdy už moje nervy tečou. Proč jen proč  jsem nemohla přistoupit na výzvu ke hře a honění se a lpěla na zapínání bundy atd.? Chybami se člověk učí. Když jsou obě gorily z nás fuč, opět užíváme procházku domů, sdílíme a vyprávíme si. Večer po  hraní ke mně babička zespoda opět posílá jedno gorilí mládě. Nerozumím tomu co chce a tak jen jsem. Další zkouška. Nechala jsem emocím průchod. Po nějaké době (už nevím jak dlouhé), končíme v náručí, Emons si hraje na miminko a já hladím a uklidňuju. Při koupání si užíváme opět jedna druhé, v posteli čteme knížky o Vánocích. Respektive...Emons čte :D já usínám. Je srandovní poslouchat dětskou fantazii. Děkuju za další den, za zvládnuté lekce. Za hravost, radost i obtížné chvilky, které nosí to největší poznání.

 

PLAY EVERYDAY

 

 

 

Please reload

Předprodej 199Kč + 3 dárky-2.jpg
Nejnovější příspěvky
Please reload

Rubriky
  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

ANDROMEDA,

ELFKA MALÁ

Laskavá kapitolka

z knihy příběhů

pro malé i velké

ke stažení ZDE

Instagram

andromeda.png
Sledujte Play Everyday
  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

EBOOK ZDARMA

Začarované mateřství 

aneb 6 prokletí, kterými si

z mateřství děláme galeje

Co stojí za naším

špatným pocitem?

Martina Chomátová
Mou vášní je hledat ve světě (a v sobě) hravost. Sdílím své příběhy
a inspiraci na cestě z poporodních depresí ke spokojenosti. Jsem autorkou ebooků Návrat k sobě - aneb jak být spokojená i po porodu, Jak rozehrát partnerství a knihy příběhů o cestách světem Andromeda, elfka malá
Zvu i ostatní na takové to zábavné a tmelící cestování po zajímavých místech Prahy díky týmové hře PraHra.
 

Můj příběh najdete tady.

Svoje dotazy, připomínky, tipy či referenci mi můžete poslat na info@playeveryday.cz

Díky fíky. Mějte se a smějte se :)

 

  • Facebook Social Icon
  • Instagram Social Icon
  • Twitter Social Icon
  • YouTube Social  Icon

Instagram

Hravé a laskavé čtení

o všímavosti k sobě

i okolí

  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

© 2014 by Martina Chomatova Proudly created with Wix.com