Deník hravé výzvy 2

Hravé a společné chvilky obohacují nejen dítě, ale i nás samotné.

Naomi Aldort píše o tom, jak společné chvíle obohacují dítě:

"Dítě dostává silný zážitek lásky, když se bez vyrušování věnujete určitý čas jemu a když ten čas trávíte podle jeho představ. Potřebuje zažívat samo sebe jako důležité pro váš svět. Věnování pozornosti je nejjasnějším projevem lásky, je-li skutečně soustředěné na dítě. Mladší dítě, když se nasytí vaší pozornosti, je často úplně spokojené jen jako společník v kuchyni, když jdete na poštu či hrajete na hudební nástroj".

Učím se každým dnem žít tak, abych věnovala pozornost právě těm, kteří jsou v mém životě nejdůležitější. Je to velká výzva, která jde leckdy snadno, leckdy ztěžka.

Nabízím pohled z druhé strany. Jak obohacuje společný čas nás dospělé?

Minulé dva týdny byly pro mě v mnohém velmi náročné. Dostala jsem se do fáze, kdy víc chápu Naomi a její slova a dokážu samu sebe oddělit od prožívání emocí dítěte a od starých bolestí a křivd. Tyto dny pro mě nebyly jednoduché, ale o to větší cítím vděčnost, že jsem zkouškami prošla opět s větším klidem, odstupem, nadhledem. Jak vše probíhalo se můžete dočíst dále. Nabízím inspiraci nejen hravou, ale i tu pro práci na sobě, péči o sebe. Protože my jako mámy, rodiče jsme na prvním místě. Neměla bych tolik sil ke všemu tomu co se každodenně odehrává, kdybych nesytila v první řadě sebe a své potřeby.

Ten společný čas, o kterým tak často píšu, byl pro mě v tuhle chvíli důležitý zejména proto, že jsem pak schopnější vcítit se do potřeb dítěte a odhadnout co potřebuje, pokud už nezvládá komunikaci. Taky to pro mě tvoří obrovskou zásobárnu energie, lásky, kterou pak mohu využít, když se děje něco náročného. Bez této zásobárny bych zřejmě měla tendenci to malé stvoření udupat pod nánosem mého ega, starých bolestí a zranění, které logicky každý za život nastřádá. Díky našemu "kontu v citové bance" (jak to nazývá F. Covey ve své knize 7 návyků vůdčích osobností) vidím za těmi situacemi bytost, kterou nade vše miluju a nechci nijak poškodit, jsem silná a ochotná hledat jiná řešení každodenních situací. Jsem ochotnější nechat emoce, i když negativního ražení, plynout a uzdravovat tak nejen dítě, ale i sebe. Tyto dva týdny leckdy nebyly plné hravosti a radosti. Ale o to větším darem mi byly, na mé cestě životem, mateřstvím.

PONDĚLÍ

Jak jsme se hravostí s Em sblížily, je mi úplně líto, že jde do školky. Nejraději bych s ní trávila čas neustále. Nicméně odloučení je důležité, ať se na sebe můžeme zase těšit a necháme se obohatit jiným způsobem, jinými lidmi. Odpoledne nás čeká rodinná návštěva. To je vždy velké téma. Naše rodina často zasedá ke všem technickým vymoženostem (včetně mě) a pozornost vůbec neproudí k jednotlivým členům. Připravuju jídlo a poprvé vyzkouším kouzlo našeho obrovského stolu. Snad jeho kouzlo a předměty navazující společný klid a pohodu zapůsobí. Než přišly udělala jsem si ještě čas na pesana a učila ho nový povel Bang. Opět jsme udělaly pár kroků, ale mrtvolku ještě nezahraje. Rodina přichází a moje zkušenosti se potvrzují. První člen otvírá počítač a já vnitřně bojuji s negativními myšlenkami. Neustále důvěřuju večeru, že si společné chvíle užijem. Nakonec díky jídlu jde PC stranou a my se bavíme, vyprávíme, užíváme různých chutí (chodů bylo dost) a povídáme si o novinkách. Po večeři má Emons své představení. Všichni jsou na ní nalepeni pohledem a ona ukazuje různé jógové pozice, zpívá písničky, tančí a užívá si výsluní. V obýváku si vyprávíme různé historky. Emons si chce hrát s Barbínkama, takže všichni se chopí panenek, které dříve patřily mně. K nim patří i bedna s oblečky. Vytahujeme pár kousků a vzpomínáme. Odkud pochází ta která panenka, kdo vyráběl různé oblečky (babičky nebo já) atd. Je to sranda. Navzájem obdivujeme svou zručnost, přestože některé kousky zejména mnou spíchnuté jsou opravdu srandovní. Večer je opravdu pohodový. Takový jak jsem si ho představovala. Široká rodina a všichni užívají našeho nového domova.

ÚTERÝ

Dnes na státní svátek vyrážíme na místo naší svatby. Od rána se den line trošku rozlazeně, ale věřím, že poutní místo Skalka nás pozitivně naladí. Po pár metrech Emons odmítá chodit. Dohodnem se na stanoveném místě, kde si nasedne do krosny, ovšem situace se nijak moc nemění. Soustředím se na psiska, jelikož potřebuju jejich plnou pozornost (kvůli kolemjdoucím). Díky vztekání Emons mám skvělou školu jak se učit soustředit na víc věcí a řešit mrtě detailů v jednom momentu. Přebírám štafetu negativních emocí a kráčím si "užít" poutní místo. Po svačince se naše nálady zklidní, tak abych se mohla soustředit plně opět na pesany a oni na mě (a ne na okolní čtyřnožce). Emons naprosto sdědila mé silné stránky. Zejména negativní projevy a emoce při sílícím hladu a únavě. V tom jsme opravdu přebornice, kdoví která je lepší. A tak po sváče konečně užíváme prochajdu, Emons venčí pejsky, hraje s nima na schovku. Únava je silnější a tak se pokouší odpadnout do komatu v krosně. Plány a očekávání ohledně blížících se Vánoc jsou však zajímavější než říše snů a tak plánuje s námi. Odpoledne spolu tančíme celá rodina při vaření v naší taneční kuchyni. Do večera nás ještě nemine hra na Popelku se všema Barbínkama a pak už jen koupajda a spát. Ve vaně se Em potápí jak za starých časů na plavání. Učí se dělat kapříky (náhodné šplouchnutí prstama u nohou) a tak si užíváme společných chvil, překvápek a radosti. Nakonec krásný společný den. Když se vyladí máma (a nasytí), všechno je hned zalité sluncem :D.

STŘEDA

Dnes je Emons ve školce a odpoledne, když jí vyzvedávám chci se připojit k ostatním mamkám na Vánoční tvoření. Ovšem pricházím s křížkem po funuse. Tak se připojíme alespoň na společné zpívání, které vyvrcholí zpěvem na Vánočních trzích a besídce. Emons naštěstí zdědila i moje pozitivní stránky - velmi rychle si pamatuje texty a melodie písní a tak zpívá s námi. Po příchodu domů si hrajeme s pesanama. Není nic krásnějšího než najít aktivity, při kterých se rádi zapojí bezpečně všichni zúčastnění. A tak se pejskům schováváme na zahradě, spolu s Em je cvičíme, tulíme atd. Moje srdce plesá. Mezitvorový teambuilding. S Emíkem pak potřebujeme ještě uklidit dětský pokoj a tak si hrajem na vysavač. Vždy nasajem rukou nějaký obleček a vyfouknem do koše. Když nás tenhle způsob přestává bavit, vybíráme oblečky podle barev a střílíme na koš. Vedle sebe objevuju staré Poťouší pexeso s rozkmotřidly a tak ho stříhám (Ema stříhá zbytky) a hrajeme pexeso. Ovšem hrajem ho nepexesově. Najdu jednu příšerku a ptám se Emons, jestli najde i druhou. A tak obě poznáváme nové tvory: Takňáka, Chamtíka, Hejhuláka, Mlsoně, Kliduvzala, Nafouka, Žvatlouse...atd atd. Tuhle hru ještě zopakujem a věřím, že vymyslíme ještě mraky dalších způsobů jak nepexesově hrát pexeso.

ČTVRTEK

Dnes razíme s Emons na Arteradky - tvořivý kurz v Dobřichovicích. Je vidět, že jsme s Emons podobně laděné (jaká matka taká Katka) a obě si užíváme pohybové básničky, písně a Radky homemade přírodní nástroje. Zejména písnička:

Má maměnka cosi má, cosi má, cosi má,

schovala to do sena, do sena, do sena,

(první část zpívaná tichounce a v klidu)

a byly to ořechy, ořechy, ořechy,

bylo jich tam dva měchy, dva měchy, dva měchy.

(druhá část s rámusem, nástroji, nahlas)

nás moc baví (Emons jí chce stále zpívat doma dokola a dokola). Tvoření jí už moc nebere, zato já jsem ráda, že má Radka pokaždé novou inspiraci pro moje tvořivé ruce. A tak si tuním šnekozahrádku sama. Společným chvílím to na kvalitě neubí