Na žárlivost HRAVĚ
Musim se přiznat, mám zálibu ve zkoumání lidských vnitřnostní. Spíš ale lidského nitra. Baví mě sledovat průchod emocí, pocitů, atd. No a tak je celkem jasný, že se s nimi i v životě setkávám. Jednoho dne k nám začala čím dál víc chodit na návštěvu paninka "Žárlivost". Očumovala jsem jí, zkoumala ze všech stran. Bádala jsem nad jejími tvary a projevy. Stala se ze mě emocionální badatelka. Vlastně jsem docela vděčná, že k nám zavítala na návštěvu. Bez podobných návštěv by vlastně v životě byla nuda.
Téma se u nás doma projevilo tak, že se má dcerka začala víc nebo míň naštvaně projevovat, kdykoliv jsem se přiblížila k mému princi vyvolenému. No chápete to? Já si ho vyvolila a teď se k němu nesmím ani přiblížit? Čím víc jsme opakovali, zmiňovali, že manžel je on, manželka já, tím víc si vedla svou. Ne. Tatínek je její manžel a já se nesmím přiblížit. Uvnitř mě samotné se vystřídalo mnoho různých stavů. Od zlosti, po zoufalství, smutek a jim podobné.
Ta Žárlivka k nám střídavě chodila na návštěvu naprosto bez pozvání. Nevěděla jsem kdy jí čekat. Respektive, po nějaké době jsem vysledovala, že chodí většinou večer, nebo kdykoliv jindy, kdy byla na scéně i "Únava". Lámala jsem si nad tématem hlavu. Samozřejmě jsem zpytovala svědomí a musela si do něj hrábnout. Vždyť já taky žárlím. Ne tolik na kolemjdoucí dámy, ty jsou a budou. Můj muž s nimi sice laškovně koketuje, ale proč by vlastně ne? Copak jsem jediná na světě s kým od osudného "ano" na mostku může prohodit pár srandovních slov?
Hrábla jsem si hluboko a vyštrachala "Žárlivku NaDcerovku". Fakt. Jakože fakt!!! A proč to? No protože má dcera má skvělýho tátu. Mám taky tátu, taky skvělýho. Ale jsou určitý rysy, který jí prostě na jejím tátovi závidim. A já už to můžu jen zpovzdálí sledovat a obdivovat a nebo právě ŽÁRLIT.
No a taky ten její skvělej táta je muj muž. Ačkoliv mě bezmezně miluje, obdivuje, inspiruju ho, blablabla...tak jak bezpodmínečně miluje jí, mě nikdy milovat nebude. Prostě a jednoduše mě miluje...jinak. Tohle hrábnutí hluboko do svědomí docela bolelo. Vyhrabala jsem spolu s ním spoustu dalších důvodů, proč k nám ta Žárlivka na návštěvu přišla. A začala na sobě pracovat. Jenže stále to byl PROBLÉM. A nic se nedělo. Úleva do naší domácnosti nepřicházela.
A tak jsem se inspirovala od mého muže. Často nepříjemné situace, problémy, vážnosti řeší...HUMOREM, HROU. Já na druhé straně jsem mistryně světa ve vážnosti, řešení problémů problémově, zkoumání všech úhlů pohledu, důvodů...blablabla. Nechala jsem se tedy okouzlit jednoho večera humorem.
Tak moc jsem toužila po tom, aby mé těhotné, unavené tělo spočinulo na těle mého prince. Jakmile jsem tak udělala, vyskočila Žárlivka a bylo po srandě. Nenechala jsem ale srandu uniknout. Můj muž měl zrovna na sobě tričko se třemi barevnými puntíky. "Tenhle červenej puntík zrovna potřeboval zakrejt. Hele a když smíchám červenou se žlutou, vznikne z toho oranžová" zahrála jsem si na motivy Hervé Tulleta s Barvami. A byl klid. Dostala jsem propustku nechat ruku na vzniklé imaginární oranžové.
Další den jsem toužila opět po mužské blízkosti. Vydala jsem tělu povel k odložení na tělo druhé. Bez zaváhání opět vyskočila Žárlivka. "Musím se přesvědčit, jestli tátovi ještě bije srdíčko víš?" inspirovala jsem se knihou Jak se rodí bráchové, kde dědečkovi přestalo bít srdíčko. Jindy když hbitě Žárlivka zasahuje, odpovídám: "Tyjo, já jsem zaslechla, jak tátovi šustí podpaždí. Slyšíš to taky?" a rázem obě okupujem toho jedinýho chlapa a posloucháme imaginární šustění. Včera jsme spolu s mým mužem jednohlasně vykřikli: "padaj chlupy, musej se chytat" a dali jsme se do smíchu. Atd atd. Co všechno najednou kreativní mozek vytvoří.
Musím vám říct, od tý doby je u nás i v těchto situacích veselo. Není nad to, když se lidé spojí a navzájem se inspirují. A tak vkládám hravost a humor i do nelehkých situací. Učím se od mého domácího učitele a malé učitelky. A odkládám svou důležitost a řešení problémů třeba na Sherlocka Holmese. Koneckonců, asi nemusím všechno vyřešit. Dobrý je si ten život taky užívat, umět se i sám sobě zasmát, po hodinách sebereflexe odložit všechno bádání a se smíchem se na vybádané výsledky vyprdnout.
Tak držím palce i vám. Pokud máte doma nějaký drama, ať s nim pěkně hravě zatočíte. Třeba ho trochu zadupete při společném skákání na posteli, nebo ho vytančíte spolu na oblíbené písně.
Play Everyday aneb v životě si hrej.