Malý princ

Vyrazila jsem si takhle s mužíkem na randíčko do kina. Steva Jobse nehráli, takže výběr padl na Malého prince (jupí, moje tajná volba). Knihu mám přečtenou, jasná věc. Nedávno jsme jí spolu s Emons louskaly a jí nejvíc zaujalo slovo "baobaby". Kniha Malý princ v nás je pak jednou z těch, které mi poskytly určitou životní změnu a jiný náhled. Myslím, že pro všechny ty, kterým přijde neustálý kontakt se svým vnitřním dítětem jako důležitá esence spokojeného života na zemi, je tato kniha, film úžasnou inspirací.

A to jsem ještě nevěděla, co přinese čas v kinosále.

Mám pár týdnů do porodu mého synátora a musím říct, film byl jako ten nejlepší předporodní a předmateřský kurz co si máma může přát. Samozřejmě vše vnímáno přes mé brýle zkušeností a životních zážitků. Jsem si jistá, že každý má ty okuláre jiný a prožitky tak můžou mít zcela jiný rámec.

Jen co začal film, překvapilo mě, že to není jen o příběhu z knihy, ale vedle se line ještě jiný příběh malé holčičky. Už první záběry mi vehnaly slzy do očí. A v tomto prolití jsem pokračovala celým filmem. Podobné se podařilo i filmu "V hlavě". Prostě - totální výplach slzných kanálků. Zřejmě byl potřeba, protože z kina jsem odcházela jako jiný člověk. Byla jsem zticha. Což (pro ty kdo mě neznají osobně) je dost rarita. Nemohla jsem vše ani slovy popsat, uchopit. Jako kdyby se autorům filmu podařilo vykuchat ve mně hlubokou díru a ukázat mi součástky leta nepoužívané, souvislosti nepospojované. Smekám obrovskej klóbrc. Film mě prostě dostal. Rozebral a zase složil.

A jaká témata ve mně rezonovala?

Připravuju se psychicky na porod, vynořilo se i pár strachů, z bolesti, z prožitků, ze stínů, které se v mateřství vynoří atd. A v celém tom blížení se porodu jsem jaksi zaopmněla, že uvnitř mě roste malá bytost, která se chystá na vkročení do světa o kterém vůbec nic neví. Do světa, kam se musí prodrat úzkým tunelem a hned poté si zvykat na spoustu nových okolností. Dýchání, zima, světlo, lidi, pobyt v hmotě, atd. Jak se s tím proboha dá srovnávat mých pár momentů bolesti a diskomfortu? "Filipe promiň za mou sobeckost. Tvůj příchod na svět budiž tím nejlepším zážitkem, který spolu pro začátek můžeme prožít."

Další slzy jsem prolila při průletem temnými mraky. Pohled na šedé panáčky kráčící v davu mezi mrakodrapy, auta jezdící dokola, systém, kterému se musí člověk přizpůsobit. Tak nehostinné místo. Musí to být velký šok přijít na tento svět a zažívat život. Já, 32 let zvyklá na tomto světě žít, na co si proboha stěžuju? Další průlet mračny, tentokrát plnými barev. A já si najednou uvědomuju tu velkou moudrost, kterou mě naučil tento rok.

"Svět je přesně takový, jaký se ho rozhodneš vidět."

Tak jakou vyšlu mému nenarozenému miminku do pupku zprávu o tom co ho čeká tady venku? Vše je jen úhel pohledu.

Vnímaly jste v průběhu těhotenství energii svého nenarozeného miminka? V průběhu prvního těhotenství jsem věděla, že se mi narodí Malá mořská víla. Znala jsem její energie, byly mi vlastní. S Filipem jsem cítila výzvy k životu, k akci, divočině. Ale napojení jsem s ním tak dobře neprožívala. Až teď mi mezi dalšími slzami došlo, co je tématem, které přinese do mého života. Za několik týdnů se totiž narodí můj Malý princ. Ten co mi přišel sejmout z beder tu deku důležitosti a připomenout, že jsem kdysi bývala dítětem. Ten, který mě přišel naučit být spontánní, hravá, dětinská.

Prolila jsem mnoho slz za tu malou holku, kterou jsem nechala systémem ochočit a ztratit se v propadlišti mé vlastní historie. Byla hravá. Hrabala se z toho, z představ ostatních o jejím životě. Učila se osvobozovat. Ale při pohledu na plátno mi docházelo, jakou dlouhou cestu ještě před sebou mám, než tu holku z toho propadliště dospělosti a důležitosti vysvobodím. Je to jak to je. Slzy to byly úlevné a obohacující. Vše co se ukázalo mělo velký smysl, ale nebylo nutné se s tím začít bičovat. Jen přijmout.