Hravosti šestičlenné rodinky

Kačku znám řekla bych tak rok díky projektu Nevýchova a pokaždé když se setkáme dýchne na mě její klid a pohoda, se kterou zvládá jejich čerstvě šestičlennou rodinu. Jednou na návštěvě u nich doma jsem jí říkala, že by měli dělat exkurze a nechat i ostatní nahlédnout do té pohody :). A tak jsem se rozhodla netajit čím mě Kačka inspiruje a vyzpovídat jí, než začne sama psát o všem co jí život do cesty přinese.

Ahoj Kačí, děkuju moc, že jsi souhlasila s rozhovorem pro Play Everyday. Jsi pro mě velkou inspirací a tak jsem si říkala, proč si nechat Tvé zkušenosti jen pro sebe (vím, že časem o nich budeš jistě sama psát a moc se na to těším). Myslím, že příběhy z Tvého života budou velkou inspirací mnoha lidem. Čerstvě máte doma čtvrtý přírůstek. V čem bys řekla, že je to jiné? Vnímala jsi příchod každého dítěte jinak?

No každý další příchod byl pro mne vlastně jednodušší a s přibývajícím počtem dětí si užívám mateřství čím dál tím víc . Asi díky tomu, že postupně získávám vnitřní klid a nadhled, spoustu věcí už neřeším a soustředím se na to opravdu důležité. Když se narodil nejstarší Mikuláš, chodili jsme doma po špičkách, potichounku zavírali dveře a skoro se báli se ho dotýkat.

Nejmladší Štěpán žije od narození v takřka neustálém kraválu, dveře bouchají dost často, sourozenci ho od počátku valchují a on ve svých 8 týdnech působí, jako že si to v zásadě dost užívá. Narození druhé Klárky vneslo do rodiny harmonii v podobě vyrovnání ženské a mužské a dětské a rodičovské energie. Třetímu Alešovi jsem zas od počátku říkala stmelovač, protože mi přišlo, že naši rodinu dal dohromady. No a Štěpán naskočil do rozjetého vlaku, velmi rychle si tam našel své místo a užívá si naší společné jízdy.

S manželem jste si vždy přáli velkou rodinu. Jak to u vás funguje, že nejsi nějaká chodící zhroucenina, která se už vlastně přes čtyři roky pořádně nevyspala? Tuším, že je Ti manžel velkou oporou. Máte ještě nějaké tajemství úspěšného chodu domácnosti?

No s tím nevyspáním je to zajímavý. První tři děti spaly skoro do roka fakt špatně (a čtvrté jde zatím v jejich šlépějích) Vzpomínám si, že když jsem čekala třetího, odškrtávala jsem si měsíce, kdy se podle předpokladu ještě nevyspím. Když mu bylo asi 8 měsíců, nadnesla jsem to téma na diskusním fóru v Nevýchově. A kromě jiného jsem následně změnila svoje vnitřní nastavení. Přestala jsem to vnímat jako problém, že už jsem se 3 roky v noci pořádně nevyspala a přestala jsem dopředu předpokládat, že musím spát 8 hodin v kuse, abych byla odpočinutá. Přijala jsem fakt, že mám spánku míň, než jsem mívala. A pouhé přijetí té situace vedlo k tomu, že jsem se začala cítit mnohem lépe a odpočinutější.

Ve čtvrtém těhotenství jsem to už vůbec neřešila a dopředu nic nepředjímala. Beru to tak jak to je. A jak je to s tím naším tajemstvím? No myslím, že jsme s manželem oba dost pohodáři a naším společným cílem v rodině je právě domácí pohoda. Taky máme oba rádi jednoduchost a rádi se zasmějeme a tomu všemu uzpůsobujeme náš život a chod domácnosti. Když bych to vzala ještě obráceně, přestává to u nás fungovat, když přestáváme poslouchat své vlastní potřeby a potřeby ostatních, když začnu přebírat zodpovědnost za veškerý chod domácnosti a životy všech členů, když se snažím všechny a všechno řídit a přestávám nechávat věci volně plynout. Naštěstí mám vedle sebe muže, který má úžasnou schopnost vracet mě nohama na zem a usměrňovat mě, když začínám řešit každou ptákovinu. No a hlavně, jak řekl můj muž, když jsme měli děti tři: „Pojď, uděláme si další, mne to baví“ Ano, nás ty děti prostě baví.

Vím, že jsi hodně změnila přístup ke svým dětem díky kurzu Nevýchovy. Dokázala bys popsat co se změnilo? A co jsi musela změnit Ty?

Tak těch změn je spoustu a většina z nich se stále vyvíjí a stále na nich pracuju. Díky Nevýchově jsem přestala řešit prkotiny a soustředím se jen na to pro mne důležité. Přestala jsem dělat věci, protože se mají a nedělat věci, které „se nemají“, a řídím se tím, co potřebuju já a co vnímám, že potřebují děti. Takže dělám dost často věci, které jsem dělala v pubertě, jenom s tím rozdílem, že už to není s pocitem, že ochutnávám zakázané ovoce, ale protože to tak cítím a baví mne to. Pochopila jsem, že tu nemusím být neustále pro děti, ale jsem tu s nimi. Přestala jsem jim neustále něco povídat, abych je poučila a rozvíjela, ale povídám jim, jen když to chci s nimi sdílet. Nedělám věci, abych zabavila děti, ale abych pobavila sebe.