Holky z naší školky

March 16, 2016

Pamatuju si, že jsem na poslední chvíli začala řešit, kam půjde od září ta moje Malá mořská víla do školky. Shodou různých náhod se nakonec stala jednou z lesních průzkumníků školky kousek od našeho obydlí. Byli jsme moc rádi, ale nevěděli co čekat. 

 

Hned první den školky mě vyhnala domů, že to zvládne. Tak jsem vůbec nevěděla, jaké to tam vlastně je. Důvěřovala jsem naší intuici a tomu, že na společném víkendovém výletu nám bylo oběma moc dobře. Prošly jsme různými obdobími, ale vcelku obě neustále objevujem, že je to nejen skvělá školka, ale zejména super banda podobně smýšlejících lidí, bydlících kolem nás. 

 

Jednoho dne ráno, jsme se s Emonskou dohodly, že pojedeme i s Fikusem s nimi na plánovaný výlet na interaktivní výstavu Zahrada 2. To jsem ještě nevěděla, jaký mě čeká dobrodružství. 

 

Na vlak jsme běžely, protože máma trubka to zas špatně naplánovala a navíc si myslela, že nám vlak frnkne. Nefrnknul. Obdivuju jak obě průvodkyně skvěle zvládají malé stádečko skřítků  nasoukat do vlaku, s poklidem a oslovením "kamarádi" je nejspíš sledují všemi páry očí (který maj nejen vzadu, ale i na rukou, nohou, ramenou - jinak to nechápu). Když v tom do vlaku nastoupí starší pán a jeho tělo se kutálí po zemi. K. vyskočí a  nabídne své zkušnosti. Žasnu. Má fakt oči snad všude.

 

Ve vlaku jsme se všichni pohodlně usadili a kdo chtěl rozdělal sváču. Emonska začala pít z termosky, která patřila mně. "Emí víš, že piješ kojící čaj". Salva smíchu v kupé a jízda začíná.

 

Všude kolem nás lesní děti, člověk by si řekl, že to bude jak v džungli. Ale světě div se, můžeme si normálně a v klidu, jako lidi dokonce i povídat. Na nádraží sleduju jak děti skvěle spolupracují v rámci důvěryhodné zóny, kterou jim holky poskytují. Přesunujem se na tramvaj, když v tom na P. skočí gorila. Říkám si, jak se tak řeší takovej příchod gorily, když mám na starost ještě dalších 10 dětí? Za chvíli jsou všichni s námi jak mávnutím kouzelného proutku. Co to je za kouzla? Chci to umět taky. A co to bylo za gorilu? Ále, mladíkovi se zachtělo ochutnat něco z voňavé nabídky rádoby jídel nádražní kantýny. Prý nemá svačinu.

 

Jedeme dál. V tramvaji probíhá přestřelka holek: "Ty nejsi moje kamarádka", "ty taky nejsi moje kamarádka!" Další s chladným hlasem říká: "v pohodě, já vim, že nejsme kamarádky." Za chvíli si s velikou péčí pomáhají navzájem nandat rukavice, zapnout batohy. Slyším z dálky: "budeme vystupovat na M.... náměstí". Říkám teda holkám: "budeme vystupovat na Mariánském náměstí holky." Dostanu odpověď: "Ale Mariánka bydlí v Mníšku, ne tady na náměstí". 

 

Vystupujeme z tramvaje a pomalu se soukáme na místo výstavy. Díky skvělým navigačním dovednostem K. si dáváme okruh kolem Pražského hradu a nakonec svačíme na místě určení. 

 

Člověk by si řekl, děti z lesní školky, to bude teda hukot. Děti naopak celkem v klidu plujou prostorem a člověk si může normálně užívat pobyt v relativně civilizovaných místech. Po sváče se svlíkáme a jdem na to. Výstava Zahrada 2 hýří barvami, různými hrátkami, zábavou. Děti se okamžitě vrhnou na kocoura, který lítá po zemi. Dupou po něm, vřeští, volají ho ze sudu, když usne. 

 

Hrajou prstový labyrint, jezdí na kolech, sledují filmy o slonech a velrybě, hrají si na mouchy, sledují svět očima trpaslíka, lezou po pavučince, houpají se na knoflíku, sledují své odrazy v tůňce. V místnosti je sice hluk, ale všichni jsou v pohodě, žádné spory, bitky, úrazy. Prostě dětský ráj. Myslím, že i nás dospělé výstava vtáhla do dětského světa ani jsme nemrkly. 

 

 

 

 

 

 

 

 

Po výstavě si dáme oběd. Vytahujeme krabičky, když v tom B. vyklopí všechen obsah svých milovaných těstovinových mašliček na zem. Za doprovodu pláče se snaží něco sdělovat, ale kdo ví co? Zaslechnu něco jako: "moje těstovinky, bude jich málo pro brášku." Těstovinky K. oplachuje a případ vyřešen. Pak už jen probíhají výměny laskomin, balení a odchod zase do víru velkoměsta. 

 

Zamýšlené výlety rušíme, budeme rádi, když dojedem na vlak včas. Přesunujem se na tramvaj za doprovodu hlášek všech skřítků: "máátééé mezeruuuu, hodíme vááás do sběruuuu" a obrovského smíchu. Na zastávce hledáme tramvaje, které nás dopraví na nádraží, když v tom F. hlásí, že musí čurat. Hmm, vypadá to, že to nakonec nezůstane jen u čurání. A tak se čekání na tramvaj protáhne a spojí spolu s čekáním na bobíka. B. se nechává kochat okolním světem a občas myšlenkami či tělem ulítne ze stáda, ale jelikož mají obě andělský průvodkyně oči doopravdy všude, vždy ho zase vrátí z výletu. 

 

Naštěstí pejskaři mají s sebou úklidové pytlíky a tak končí show, okolní turisti uklízejí fotoaparáty, babičky se přestávají divit nad tou dnešní generací, Brad Pitt a Angelina Jolie z reklamy na voskové figuríny přestávají valit oči a my nasedáme do další tramvaje. 

 

Sranda pokračuje. Děti lezou po schůdkách jakoby lezly do kopečků Brdských lesíků, usedají na sedačky a my dospělí zjišťujeme, že vlak fakt nestíháme. Jojo, když přijde bobík, není co řešit. Bavíme se o zážitcích dne, když najednou zjistíme, že jedna slečna skřítková si vesele spinká (uplně tuhá) na sedadle. Obě průvodkyně svorně souhlasí, že součástí výbavy na jejich pozici musí být velká svalová hmota, protože spící dětičky, volně se klimbající prostorem, nosí často. 

 

Na nádraží hrajem šlapku, hledej slovo, ládujem se zbytky svačinek a snažíme se přečkat dětskou nálož energie, která ovšem snižuje zásobárny energie dospělé (alespoň dle mého). 

 

Když přijede vlak střihne si Emonska ještě jeden exceletní výstup s gorilou (chtěla přeci koupit pitíčko v kiosku, vlak si sprostě dovolil nepočkat a máma navíc ještě vzala její unavené a hladové tělo pod křídla a dotáhla ji bez debaty do vlaku). Etuda pokračovala i ve vlaku se všemi přihlížejícími různých generací. Naštěstí ji za mě vyřešila K. a jedinou větou gorile utla tipec

 

Jak to sakra dělá??? Budu muset chodit do kurzu ;). Emonska přeci chtěla sedět vedle A., kterej má ty skvělý žvejkajdy. Že mě to nenapadlo propánajána. 

 

Ve vlaku už se pak ozývalo jen hašteřivé "Ty jsi mimino", "ne ty jsi mimino", které se změnilo na "ty jsi gorila", "nééé ty jsi gorila" a za chvíli už se všechny mimina a gorily zase s láskou oblíkaly navzájem do oblečků, batůžků a dělily se o svačinky. 

 

Proč to celé píšu? 

 

Protože mám nesmírný obdiv k holkám. S jakým respektem se baví s dětmi, dokážou jim dopřát bezpečné zázemí a zároveň svobodu. Utěší a ukonejší s láskou každou slzičku. Z ničeho si nedělají hlavu a tak nějak prostě plynou s tím dětským světem. Podle mě na to člověk musí mít koule a zároveň i dostatek energie a nadhledu. 

 

Včera na výletě mi několikrát došlo, že máme fakt mega štěstí, že může mít Emonska vedle nás a zbytku rodiny kolem sebe tolik úžasných průvodců. Myslím, že se učíme navzájem, že to jde jinak, s klidem, radostí. Byl to pro mě úžasný zážitek. Nejenže vím, že je v dobrých rukou. Ale taky vím, že má dětství plné her, blbnutí, spokojenosti. Že se v bezpečné zóně může bahnit jak zrovna potřebuje a nemyslet na to, co by jí řekla ta za vlasy přitažená máma, která to pak všechno musí prát :D. 

 

Vím, že má možnost v tomhle mini světě prožívat naprosto všechno a s láskou a respektem se učit, jak komunikovat mezi vrstevníky. 

 

Co bylo pro mě ještě větším pokladem, poznat ji v jiném světle, nejen v situacích, které tvoří náš každodenní život. Jsem moc ráda, že jsem se na ten výlet s nimi vydala a mohla tak pochopit zase z jiného úhlu, co se mezi námi občas děje a jak k tomu přistupovat. 

 

A taky bych chtěla ukázat ostatním rodičům, jaký dary mají v učitelích, učitelkách, průvodkyních...protože to co s těmi našimi milovanými skřítky každý den zažívají, by vydalo podle mě na knihovnu plnou podobných příběhů. 

 

Díky holky. Krásnej zážitek a budem se těšit na další. 

 

Please reload

Předprodej 199Kč + 3 dárky-2.jpg
Nejnovější příspěvky
Please reload

Rubriky
  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

ANDROMEDA,

ELFKA MALÁ

Laskavá kapitolka

z knihy příběhů

pro malé i velké

ke stažení ZDE

Instagram

andromeda.png
Sledujte Play Everyday
  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

EBOOK ZDARMA

Začarované mateřství 

aneb 6 prokletí, kterými si

z mateřství děláme galeje

Co stojí za naším

špatným pocitem?

Martina Chomátová
Mou vášní je hledat ve světě (a v sobě) hravost. Sdílím své příběhy
a inspiraci na cestě z poporodních depresí ke spokojenosti. Jsem autorkou ebooků Návrat k sobě - aneb jak být spokojená i po porodu, Jak rozehrát partnerství a knihy příběhů o cestách světem Andromeda, elfka malá
Zvu i ostatní na takové to zábavné a tmelící cestování po zajímavých místech Prahy díky týmové hře PraHra.
 

Můj příběh najdete tady.

Svoje dotazy, připomínky, tipy či referenci mi můžete poslat na info@playeveryday.cz

Díky fíky. Mějte se a smějte se :)

 

  • Facebook Social Icon
  • Instagram Social Icon
  • Twitter Social Icon
  • YouTube Social  Icon

Instagram

Hravé a laskavé čtení

o všímavosti k sobě

i okolí

  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

© 2014 by Martina Chomatova Proudly created with Wix.com