Jsem v kurzu

Musím se vám s něčím svěřit. A nebude to jednoduchý.

JSEM V KURZU.

A ne jentak ledajakým. Hned po narození druhýho potomečka jsem se přidala do kurzu Stáni Mrázkové - Podnikání z pláže. Magor jsem co? Místo abych využila každou volnou chvíli dospáváním, sledováním spícího pokladu, sedím u počítače a drtím se nový inky.

Chodila jsem na obchodku, tak proč si dopřávat kurz online podnikání?

Protože tohle je uplně jiný kafíčko. V létě jsem totiž po přečtení a absolvování knižního kurzu Umělcova cesta vzkřísila mou tajnou vášeň a začala psát jako zběsilá. Psaní mě nejen baví, ale je mi i léčením a za těch pár let co si tak potají píšu a občas sdílím svoje slova, bylo inspirací i léčením pro další oči. Tak jsem si říkala, že tím je tedy můj um posvěcen a jdu se mu věnovat jaksi plněji.

Možná si teď řeknete, že teď na vás budu zkoušet nějaký marketingový triky, čachry, machry. Jojo, jak já vám rozumím. Myslela jsem si to samé. Že marketing je tedy nějaké šarlatánství. Že teď se budou všichni stavět na hlavu, abych si jako koupila ten a ten eBook, nebo tamten online kurz. S tím jsem šla do kurzu. Že se inspiruju a uvidim, co tam v tom je za šarlatánství.

A víte co jsem našla???

SEBE!!! Zase další odstíny sebe.

Nekecám. Fakt. Našla jsem svoje touhy, přání, sny, zahrabaný pod tunama strachů. Našla jsem svou cestu, která mě baví. Ne, to je fakt málo. Našla jsem něco, co ze mě (zřejmě s poporodními efekty) udělalo továrnu na energii, články, nápady...

Naštěstí den má jen 24 hodin a tak s tím co si píšu do notýsku mám vystaráno tak na 6 životů :D. Je to tak. Až takovej drive ve mně vyvolal kurz jedný původně vystresovaný mámy, co se stala podnikatelkou z pláže. Nemůžu říct, že by mě lákala přímo vidina pláže. Ale cestování je další mou vášní.

Takže spojit psaní a cestování??? Panenko Maria, to je jak výstřel do nebes.

Ale já přeci psala o hraní, že? Díky kurzu a narození mého syna jsem zase vnitřně trochu povyrostla. A najednou mi došlo, že stále chci psát o hraní. Ale nebudu se zaměřovat jen na to hraní dětské. Víte co myslím. Kostky, Lego, panenky...

Zaměřím svou pozornost na to hraní dospělé. Vím o tom své. Když se člověk necítí v základu dobře, nemůže si hrát. Nemůže si život užívat. A já rozhodně nejsem z těch, co by chtěli svůj život přežít. Spíš chci tu jízdu PROŽÍT. Co víc, vím že si ji můžu UŽÍT.