Hravé léčení

April 11, 2016

Rozhovor s Terkou Kramerovou – Vědomý život

 

Ahoj Terko, znám Tě naštěstí od počátků mého mateřství a tak se nepřestávám inspirovat Tvojí cestou. V leckterých tématech jsi mi pomohla se posunout dál ať už díky osobnímu setkání, či díky Tvým článkům. Kdy jsi začala Ty sama psát o svých zkušenostech s mateřstvím a vůbec s celým projektem (či jak to nazvat) vědomý porod, vědomé mateřství, vědomý život – celkově asi vědomá Tereza?

 

Ahoj Martino. Začala jsem psát v období, které bylo poměrně těžké a právě psaní pro mě bylo pístem v mateřské natlakovanosti. Měla jsem první dítě a žili jsme ve Francii, kde jsem neměla takřka žádné přátele, kteří by také měli malé děti.

 

Zjistila jsem, že zoufale potřebuji cítit kolem sebe komunitu žen, které by měly podobné hodnoty, jako já, a prožívaly podobné příběhy. Přichystat oběd, rozmačkat, předat s lžičkou dítěti, umýt celou kuchyň včetně dlaždiček, uspat neuspatelnou chobotnici, koučovat vyrvání kyblíčku z rukou malé sousedky…
 

No a protože mě docela bavilo psát, tak jsem si takovou virtuální a přesto pocítitelnou komunitu vytvořila díky stránkám Vědomé mateřství.

 

Doma máš tři děti, vydala jsi se i na cestu seberealizace. Jak zvládáš koloběh rodinných událostí, péči o všechny doma a ještě právě Tvou seberealizaci? Mnoho žen by namítalo, že se třemi dětmi je to nereálné. Máš nějaké osobní tipy?

 

Já vlastně nevím, jak to zvládám. Ono se to děje tak nějak přirozeně samo. Den patří dětem a večer a noc mé práci, která je současně seberealizací. Vášnivě mě to vše baví, takže místo toho, abych z večerního psaní a odpovídání na e-maily byla unavená, dobíjí mě to. Cítím, jak mnou proudí inspirace a jsem v takovém zvláštním stavu. Okolní svět je již utichlý a já si připadám, jako když mě někdo zapojil do zásuvky a můžu si tedy před svým počítačem svítit. Ono je pak to světlo a vášeň, věřím, cítit i z mé tvorby.

 

Přiznávám ovšem také, že mám zřejmě vyšší dotaci energie z meditací, které denně praktikuji a i z jiných mentálních her, které mi jsou již úplně přirozené a nemusím se na ně soustředit. Zapnu autopilota a mysl už ví, co a jak dělat, aby byla efektivní a výkonná tehdy, když potřebuji.

 

Tip je jasný: dělejte to, co vás baví, a budete v tom dobří. To je prostě zákon akce a reakce. Jen to chce překonat počáteční lenost a obavu ze selhání. Za největší selhání považuji vůbec nevykročit. Takže šup do akce!

 

Jedním z témat, který mě zajímá je rodinný VĚDOMÝ čas spolu. Prozradila bys mi jak to funguje u vás? Jak tráví vaše rodina čas spolu? Myslím všechny její články dohromady i třeba Ty s každým zvlášť. Máte nějaké oblíbené aktivity, které vás spojují?

 

Přiznám se, že v tomto občas pokulháváme. Koordinace dvou školáků a jednoho batolete si občas žádá kompromisy. Na co ovšem dojde každý den je tulení. Z příběhů klientek vím, jak moc důležitý je fyzický kontakt a jak moc jim i v dospělosti chybí, když nebyla jejich tulící potřeba v dětství uspokojena.
 

S nejmladší Marion to je jasné. Tam se tulíme, mazlíme a ňufáme několikrát do hodiny. Starší děti jsou navyknuté za mnou chodit pro obejmutí. Někdy si je večer vezmu do náruče, jako malá miminka, a šeptáme si spolu. A moc oblíbená je takzvaná “Chvilka s mámou”, kdy si vezmu jedno ze starších dětí do pracovny, zamkneme se, rozsvítíme lampičku a já se jim intenzivně 10 minut věnuji. Poslouchám, hladím, směju se, odpovídám na hádanky - prostě děláme to, co děti navrhnou. Většinou si nechtějí hrát, ale potřebují se s něčím svěřit. Jsou to pro mě velmi hodnotné chvíle a vždy cítím, jak nás to sblížilo.

 

Tato chvilka ovšem předpokládá, že je doma i manžel a máme dost času před spaním, což nám nevychází až tak často.

 

No a když jsem u manžela, tak tam cítím největší dluh. Nezbývá nám na sebe moc osobního času, když po večerech pracuji. Dávám si záležet na tom, abych se s ním vědomě loučila a vítala, a aby mezi námi bylo dobře a jasno, když odchází do práce.

 

Nedávno jsme poprvé od narození Marion strávili čtyři dny bez dětí ve švýcarských lázních a velmi to našemu vztahu prospělo. Opět jsme měli možnost plně dosytit naši potřebu humoru, který nás oba velmi baví a povznáší. Smáli jsme se moc a já jsem znovu dostala důkaz, že jsem s tímto mužem správně a že si i po 11 letech od svatby skvěle rozumíme.

 

Ráda bych si takový bezdětný luxus dopřála každý rok.

 

Myslím, že v dnešní době nám hodně schází v životě přítomnost rituálů, tradic. Udržujete vy jako rodina nějaké, na které nedáš dopustit? Něco co vám pomáhá vnímat, uchopovat průběh dne, měsíce, roku, života?

 

Krom rituálu loučení a vítání, který jsem naznačovala v minulé otázce, dětem před usnutím vždy zpívám andělskou píseň a s pozitivním přístupem se loučíme s uplynulým dnem a připravujeme se na ten další. Vnímám to jako důležitou součást psychického očištění před spánkem.

 

Co se týká klasických svátků, tak ty také držíme, ale mě víc baví vytvářet si osobní rituály, které nasedají na přirozený běh našeho života. V poslední době jsme třeba udělali rituál loučení se s domem před stěhováním a následně přivítání v novém domě. Pak jsme provedli dva rituály při sázení stromů na zahradě. Jeden se týkal magnólie, kterou považuji za symbol naší rodiny, a druhý rituál jsme věnovali stromu, který hlídá náš dům a stojí u zahrady jako upomínka našich předků.

 

Poté jsme prožili krásný rituál k příležitosti narozenin mého muže, kdy dostal menhir a usazovali jsme ho na své místo. Dále jsme s kamarády prošli rituálem rozvnodennosti, kde hrály hlavní roli sklenice s vodou… no a mohla bych prokračovat dál a dál.

 

Než jsem se stala mámou, nevěřila bych, jaká změna se v ženě odehraje díky jejímu dítěti. Podělila by ses s námi o to, co by řekla Tereza současná Tereze před dětmi? Je mi jasné, že za tu dobu se muselo v Tobě odehrát mnoho změn, které v krátké odpovědi ani nelze všechny zmínit (třeba nám o tom všem napíšeš článek), ale přesto se ptám. Dokázala by ses podělit třeba o 3 tipy budoucím nebo začínajícím mamkám?

 

To je prima otázka. Občas nad tím přemýšlím a vedu sama se svojí mladší verzí rozhovory. Určitě bych si řekla, že je v pořádku, když v mateřství na chvilku ztratím své já. Uklidnila bych se, že je to jen přechodný stav a že to následující Já, které vyroste z toho počátečního, totálního chaosu, bude mnohem pevnější a moudřejší, než to předešlé. Taková veze 2.0 :D .

 

Pak bych si pověděla něco o tom, že můžu k dětem cítit i negativní emoce. Je to tak v pořádku, mám na ně právo a vůbec to neznamená, že bych byla špatná matka.

 

Do třetice bych se ocenila a předpověděla bych si budoucnost v tom stylu, že ač pro mě bude vše nové, dřímá ve mě skvělá a citlivá máma, která má ohromnou intuici a ta mi vždy správně poradí, co je pro mě i děti to správné řešení.

 

Ty sama jsi si také prošla náročným obdobím po narození syna. Znala jsi tehdy techniky, které ženám předáváš? A jak vůbec pohlížíš na podobná krizová období, která dle mého každému do života čas od času přijdou? Jak s nimi pracuješ?

 

Martino, leccos jsem znala, ale stejně mi to bylo prd platné. Když se vylejvá žumpa, tak to prostě smrdí. Zapadla jsem do takového balastu, že mi nic nepomáhalo a bylo potřeba těmi niternými, neukojenými pocity prostě projít. Bez nich bych nebyla kompletní a už vůbec bych nemohla radit dalším ženám, jak tyto situace přežít. Nebo si je i ideálně užít. Byla bych nekompletní.

 

Krizová období vnímám jako volání duše, která nám dává najevo, jak moc jsme se odchýlili od jejího základního směru. Jsou to tedy takové moudré směrovky na cestě a není dobré je ignorovat.

 

Já osobně s těžkými chvílemi pracuji tak, že jsem k sobě laskavá. Neodsuzuji se za to, že se mi nedaří, jsem nenaložená, křičím, nenaplňuju tu “dokonalou mámu”. Zjistila jsem totiž, že když se odsoudím, tak si akorát kydnu o další smrdutý kýbl hnoje na hlavu víc. A to se mi nezdá moc praktické. Takže se v krizové situaci postavím sama za sebe a dám si právo na selhání. Tím se ze selhání stane prachobyčejná zkušenost a už mě nestraší a nenutí se bičovat. O to rychleji tahle těžká chvíle může přejít.

 

Moc se mi líbí technika Mentální harmonizace, se kterou pracuješ a sdílíš postupy. Současná medicína je taková zkostnatělá, přitom život může být hra. A mentální harmonizace vlastně je taková hra. Jak jsi se k těmto vědomostem dostala?

 

V roce 2001 jsem byla na semináři Mentální masáže manželú Ottových. Tam jsem získala základní znalost o tom, že můžeme mysl a tělo propojit na základě imaginací - obrazotvornosti. A protože jsem pošuk, a když mě něco nadchne, vrhám se do toho po hlavě a ještě ve stokilometrové rychlosti, pustila jsem se do zkoumání této souvislosti s velkým zápalem. Jela jsem třeba v metru a zkoumala, jak se mi otevírá a zavírá hrudník při různých obrazech, které jsem si nasadila na rozličné emoce. Postupem času jsem z Mentální masáže nechala jen základ a zbytek jsem si vystavěla ve svém stylu.

 

Po narození dětí dostala Mentální harmonizace ještě další rozměr, za což jsem velmi vděčná. Píše mi mnoho rodičů, jak jim tato technika, kterou se ode mě naučili, s dětmi skvěle funguje a pomáhá jim ve zvládání mnoha životních výzev. Ať už v oblasti těla, nebo pocitů.

 

Píšeš jak ráda trávíš čas s dětmi, objevováním světa a vnímáním úžasných detailů, které život nabízí. Byla jsi vždy tak vnímavá vůči životu, nebo je to součástí darů, které přinesly do Tvého života děti?

 

Myslím, že jsem vždycky uměla ocenit krásu světa, ale s dětmi to má ještě jiné grády. Místo toho, abych se sama rozplývala nad rozvetlou magnólií, mohu toto pohnutí duše sdílet, a tím vlastně přirozeně směřovat děti k obdivu a úctě k tomuto dokonalému stvoření, jehož jsme součástí.

 

Zmiňuješ téma mentální harmonizace i pro život s dětmi. Jak reagují děti na tyto způsoby komunikace ohledně jejich těla, prožitků, pocitů? Léčíte se tak doma všichni navzájem? Chodí třeba děti za Tebou, když Ti není dobře s podobnými otázkami?

 

Pro děti je otázka “kde ti to sedí v těle” tak normální a obyčejná, jako dotaz na to, jestli mají dnes úkoly. Nepřijde jim to divné a už vědí, že se s každým pocitem dá pracovat. Což neznaméná, že bychom každý den a každý “prd” řešili harmonizací. Ideálně nechávám “obyčejný” život, ať koná. Nicméně občas se tato moje posedlost dost hodí.

 

Mladší dvě děti mi zatím služby harmonizace nenabídly :) - těm stačí, když si lehnu na zem na břicho a můžou mi chodit po zádech a masírovat mě. Nejstarší, skoro devítiletá Sárinka, už mi párkrát nabídla terapeutickou pomoc a byla u toho ohromně důležitá. Byla to pro nás krásná chvilka ženské podpory a sdílení.

 

A poslední můj dotaz, jaké radosti chystáš do budoucna? Podělila by ses co Ti roste v hlavě (a srdci) za inspiraci?

 

Právě připravuji intenzivní kurz pro ženy, které by rády prošly osobní transformací a znovunalezly svoji sebehodnotu. Moje vize je, aby už nemusely pochybovat o tom, že jsou dost dobré. Je to moje srdeční záležitost a vidím obrovský potenciál, který má. Právě probíhá testování a já vylaďuji detaily, aby byl tento kurz bezpečný a pokryl všechny možné situace, které se při takto intenzivní práci mohou ženám otevřít.

 

Děkuji mockrát za Tvůj čas a vůbec za inspiraci :). Krásný den Terko

 

Také děkuji. Moc mě to s tebou bavilo.

Please reload

Předprodej 199Kč + 3 dárky-2.jpg
Nejnovější příspěvky
Please reload

Rubriky
  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

ANDROMEDA,

ELFKA MALÁ

Laskavá kapitolka

z knihy příběhů

pro malé i velké

ke stažení ZDE

Instagram

andromeda.png
Sledujte Play Everyday
  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

EBOOK ZDARMA

Začarované mateřství 

aneb 6 prokletí, kterými si

z mateřství děláme galeje

Co stojí za naším

špatným pocitem?

Martina Chomátová
Mou vášní je hledat ve světě (a v sobě) hravost. Sdílím své příběhy
a inspiraci na cestě z poporodních depresí ke spokojenosti. Jsem autorkou ebooků Návrat k sobě - aneb jak být spokojená i po porodu, Jak rozehrát partnerství a knihy příběhů o cestách světem Andromeda, elfka malá
Zvu i ostatní na takové to zábavné a tmelící cestování po zajímavých místech Prahy díky týmové hře PraHra.
 

Můj příběh najdete tady.

Svoje dotazy, připomínky, tipy či referenci mi můžete poslat na info@playeveryday.cz

Díky fíky. Mějte se a smějte se :)

 

  • Facebook Social Icon
  • Instagram Social Icon
  • Twitter Social Icon
  • YouTube Social  Icon

Instagram

Hravé a laskavé čtení

o všímavosti k sobě

i okolí

  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

© 2014 by Martina Chomatova Proudly created with Wix.com