Hravé léčení

Rozhovor s Terkou Kramerovou – Vědomý život

Ahoj Terko, znám Tě naštěstí od počátků mého mateřství a tak se nepřestávám inspirovat Tvojí cestou. V leckterých tématech jsi mi pomohla se posunout dál ať už díky osobnímu setkání, či díky Tvým článkům. Kdy jsi začala Ty sama psát o svých zkušenostech s mateřstvím a vůbec s celým projektem (či jak to nazvat) vědomý porod, vědomé mateřství, vědomý život – celkově asi vědomá Tereza?

Ahoj Martino. Začala jsem psát v období, které bylo poměrně těžké a právě psaní pro mě bylo pístem v mateřské natlakovanosti. Měla jsem první dítě a žili jsme ve Francii, kde jsem neměla takřka žádné přátele, kteří by také měli malé děti.

Zjistila jsem, že zoufale potřebuji cítit kolem sebe komunitu žen, které by měly podobné hodnoty, jako já, a prožívaly podobné příběhy. Přichystat oběd, rozmačkat, předat s lžičkou dítěti, umýt celou kuchyň včetně dlaždiček, uspat neuspatelnou chobotnici, koučovat vyrvání kyblíčku z rukou malé sousedky…

No a protože mě docela bavilo psát, tak jsem si takovou virtuální a přesto pocítitelnou komunitu vytvořila díky stránkám Vědomé mateřství.

Doma máš tři děti, vydala jsi se i na cestu seberealizace. Jak zvládáš koloběh rodinných událostí, péči o všechny doma a ještě právě Tvou seberealizaci? Mnoho žen by namítalo, že se třemi dětmi je to nereálné. Máš nějaké osobní tipy?

Já vlastně nevím, jak to zvládám. Ono se to děje tak nějak přirozeně samo. Den patří dětem a večer a noc mé práci, která je současně seberealizací. Vášnivě mě to vše baví, takže místo toho, abych z večerního psaní a odpovídání na e-maily byla unavená, dobíjí mě to. Cítím, jak mnou proudí inspirace a jsem v takovém zvláštním stavu. Okolní svět je již utichlý a já si připadám, jako když mě někdo zapojil do zásuvky a můžu si tedy před svým počítačem svítit. Ono je pak to světlo a vášeň, věřím, cítit i z mé tvorby.

Přiznávám ovšem také, že mám zřejmě vyšší dotaci energie z meditací, které denně praktikuji a i z jiných mentálních her, které mi jsou již úplně přirozené a nemusím se na ně soustředit. Zapnu autopilota a mysl už ví, co a jak dělat, aby byla efektivní a výkonná tehdy, když potřebuji.

Tip je jasný: dělejte to, co vás baví, a budete v tom dobří. To je prostě zákon akce a reakce. Jen to chce překonat počáteční lenost a obavu ze selhání. Za největší selhání považuji vůbec nevykročit. Takže šup do akce!

Jedním z témat, který mě zajímá je rodinný VĚDOMÝ čas spolu. Prozradila bys mi jak to funguje u vás? Jak tráví vaše rodina čas spolu? Myslím všechny její články dohromady i třeba Ty s každým zvlášť. Máte nějaké oblíbené aktivity, které vás spojují?

Přiznám se, že v tomto občas pokulháváme. Koordinace dvou školáků a jednoho batolete si občas žádá kompromisy. Na co ovšem dojde každý den je tulení. Z příběhů klientek vím, jak moc důležitý je fyzický kontakt a jak moc jim i v dospělosti chybí, když nebyla jejich tulící potřeba v dětství uspokojena.

S nejmladší Marion to je jasné. Tam se tulíme, mazlíme a ňufáme několikrát do hodiny. Starší děti jsou navyknuté za mnou chodit pro obejmutí. Někdy si je večer vezmu do náruče, jako malá miminka, a šeptáme si spolu. A moc oblíbená je takzvaná “Chvilka s mámou”, kdy si vezmu jedno ze starších dětí do pracovny, zamkneme se, rozsvítíme lampičku a já se jim intenzivně 10 minut věnuji. Poslouchám, hladím, směju se, odpovídám na hádanky - prostě děláme to, co děti navrhnou. Většinou si nechtějí hrát, ale potřebují se s něčím svěřit. Jsou to pro mě velmi hodnotné chvíle a vždy cítím, jak nás to sblížilo.

Tato chvilka ovšem předpokládá, že je doma i manžel a máme dost času před spaním, což nám nevychází až tak často.

No a když jsem u manžela, tak tam cítím největší dluh. Nezbývá nám na sebe moc osobního času, když po večerech pracuji. Dávám si záležet na tom, abych se s ním vědomě loučila a vítala, a aby mezi námi bylo dobře a jasno, když odchází do práce.

Nedávno jsme poprvé od narození Marion strávili čtyři dny bez dětí ve švýcarských lázních a velmi to našemu vztahu prospělo. Opět jsme měli možnost plně dosytit naši potřebu humoru, který nás oba velmi baví a povznáší. Smáli jsme se moc a já jsem znovu dostala důkaz, že jsem s tímto mužem správně a že si i po 11 letech od svatby skvěle rozumíme.

Ráda bych si takový bezdětný luxus dopřála každý rok.

Myslím, že v dnešní době nám hodně schází v životě přítomnost rituálů, tradic. Udržujete vy jako rodina nějaké, na které nedáš dopustit? Něco co vám pomáhá vnímat, uchopovat průběh dne, měsíce, roku, života?

Krom rituálu loučení a vítání, který jsem naznačovala v minulé otázce, dětem před usnutím vždy zpívám andělskou píseň a s pozitivním přístupem se loučíme s uplynulým dnem a připravujeme se na ten další. Vnímám to jako důležitou součást psychického očištění před spánkem.

Co se týká klasických svátků, tak ty také držíme, ale mě víc baví vytvářet si osobní rituály, které nasedají na přirozený běh našeho života. V poslední době jsme třeba udělali rituál loučení se s domem před stěhováním a následně přivítání v novém domě. Pak jsme provedli dva rituály při sázení stromů na zahradě. Jeden se týkal magnólie, kterou považuji za symbol naší rodiny, a druhý rituál jsme věnovali stromu, který hlídá náš dům a stojí u zahrady jako upomínka našich předků.

Poté jsme prožili krásný rituál k příležitosti narozenin mého muže, kdy dostal menhir a usazovali jsme ho na své místo. Dále jsme s kamarády prošli rituálem rozvnodennosti, kde hrály hlavní roli sklenice s vodou… no a mohla bych prokračovat dál a dál.

Než jsem se stala mámou, nevěřila bych, jaká změna se v ženě odehraje díky jejímu dítěti. Podělila by ses s námi o to, co by řekla Tereza současná Tereze před dětmi? Je mi jasné, že za tu dobu se muselo v Tobě odehrát mnoho změn, které v krátké odpovědi ani nelze všechny zmínit (třeba nám o tom všem napíšeš článek), ale přesto se ptám. Dokázala by ses podělit třeba o 3 tipy budoucím nebo začínajícím mamkám?

To je prima otázka. Občas nad tím přemýšlím a vedu sama se svojí mladší verzí rozhovory. Určitě bych si řekla, že je v pořádku, když v mateřství na chvilku ztratím své já. Uklidnila bych se, že je to jen přechodný stav a že to následující Já, které vyroste z toho počátečního, totálního chaosu, bude mnohem pevnější a moudřejší,