Očista dočista aneb láskyplný terapeut, kterýho máme doma všichni

Když se mi narodilo první dítě, dost často jsem se propadala do různých negativních pocitů. Plavala jsem v nich, topila se. Neuměla jsem se nadechnout a všechno vypadalo tak nějak černě. Každý večer jsem se těšila až přijde můj muž, ohlídá ten malý kousek vřeštěte a já budu moct zalézt do vany a nechat ze sebe smejt všechny slzy a nánosy toho dne.

Každý večer! To byl můj rituál. Jediná chvilka svobody a štěstí.

Na záčátku roku se mi narodilo druhé dítě a já tak mám báječnou šanci projít si tu stejnou cestu. Znova. Soužití s naším Malým princem nosí podobné prožitky, v něčem možná hlubší, ale rozhodně vědomější. Pozoruju víc nebo míň z povzdálí co se děje uvnitř mě samotné, reguluju svoje projevy a chování, aby proces co nejmíň zasáhl okolí.

Nicméně na rozdíl od tehdejších dnů, mám dnes v životě mnohem víc radosti, vděčnosti, pochopení. A s leckterými ponory už jsem se naučila vypořádat. Méně či více. Hravě či zdlouhavě.

A taky už vím, že ono to vždycky jednou odejde a bude líp.

Včera jsme měli náročnější den. Nic hrozného se nedělo, ale já uvnitř cejtila neklid. Částečně jsem se ho zbavila na hřišti na sluníčku, ale kousík ve mně ještě zůstal. Přes den se mihlo pár událostí, krásných i nepříjemných. Pořád jsem přemýšlala jak to udělat, abysme nějak zdárně zakončili v rodinném kruhu náš den a prožitky s ním spojené si sdělili a usadili.

Způsobů je mraky. Někdy si vyprávíme v posteli před pohádkami. Někdy si masírujem záda, mačkáme nohy. A včera jsem se zase vrátila ke svému rituálu a šla ty všechny nánosy smejt.

Dcera mě pozorovala a ptala se co dělám. Popisovala jsem co zrovna smejvám:

"To je ten špatnej pocit, to co cejtim, když oba s Fikusem pláčete. Oba mě potřebujete ve stejnou chvíli a já se musim rozhodnout, kde a jak zrovna mám být. A nejradši bych byla u obou. Koukej, támhle odtejká pryč. Čaaaaau. A teď smejvám ten pocit, když jsi se vztekala na skákajdě, jak jsi chtěla ať jsem tam s Tebou a já se na to necítila. Taky už odtejká a mizí. A teď ten pocit, když jsem byla unavená a nemohly jsme se hned dohodnout, jak to s tím odpočinkem teda uděláme. Taky teče pryč."