Jak si užít: šestinedělí

April 22, 2016

Mám za sebou 3 šestinedělí. Dvakrát to stálo za starou belu. Poprvé naprostá tragédie. Měla jsem mraky očekávání. Jak bude vše probíhat, jak budu skvělá, jak budu kojit, látkovat, šátkovat, společně s mimi spát. Jak budu navazovat na bůhvíjaké knihy, kterých jsem načetla mraky a moc. Chtěla jsem být dokonalá máma, manželka, žena.

A víte co jsem byla? TROSKA

 

Každej večer jsem se těšila na svých pár minut klidu ve sprše (o mých rituálech jsem napsala v tomto článku). A přes den? Ani nevím co jsem vlastně dělala. Kojila - rozhodně po 3 hodinách, protože to mi řekli v porodnici. A jelikož jsem měla prsa bolavý jak by mi je někdo vzal drtičem na česnek, nijak jsem se těm radám nebránila. Naopak. Kéž by jim to mimi dalo víc času, ať se zahojej. 

 

Musela jsem mít uklizeno, navařeno, vypráno. Celej den jsem byl zavřená doma, sama. V novým místě. Bez kamarádek. Jedinej kontakt s civilizací jsem měla přes telefon. Další civilizace ke mně chodila dvakrát týdně - obě mamky. Místo odpočinku jsem si s nima ráda povídala. 

 

Večer jsem vysypala svých snad 100 tisíc slov na muže, protože na koho taky. Mimino by asi nerozumělo. Vykládala jsem mu o všech objevech a strastech novýho světa. Nejspíš mu praskala hlava ve švech, ale věrně mi ji tehdy nabídl. 

 

Šest týdnů v nových botách. Každý den xkrát politá studenou sprchou. Každý den tápající, frustrovaná, chybující, zoufalá i šťastná. Vlastně takovej dost schizofrenní guláš pocitů. U doktorů jsem podle mě trávila víc času jak spánkem, protože mimi nepřibíralo a muselo se tedy často vážit a kontrolovat. Takže logicky z toho stresu ze mě přestala bejt kojná hned, jak jsem se jí stala. 

 

Díkybohu za Sunar. Jasný příroda je dokonalá, ale já byla zoufalá. Hrábla jsem po lahvičce a se slzama vzdávala jeden svůj sen za druhým. Šest týdnů skončilo a konala se oslava. Všichni čekali, že teď už budu happy. Asi jak ti vlci v stepi.

 

Tak to ani náhodou. Tak jednoduchý to fakt nebylo.  Protože čím víc se liší realita od našeho očekávání, tím větší je míra FRUSTRACE.

 

Druhý šestinedělí se odehrálo bez miminka. O tom, že se plod nevyvíjí mi doktorka řekla stylem jako "přišla jste o fusekle". Na operačním sále jsem si prožila omámená krásné vize a hned nato se po facce od sestřičky moje tělo svalilo z vozíku na nemocniční postel.

 

Něco jako "wake up kotě. Jsi o něco lehčí." 

 

Přísahala jsem si, že do tohodle martýria už nikdy, NIKDY nevstoupim. Šestinedělí byť bez miminka bylo opět takovou drobnou hormonální bouří. A až zpětně, když jsem se s mou dcerou zas byla schopná sladit na normálním denním fungování jsem zjistila, že to vlastně uplně zadarmo nebylo. 

 

No ale nikdy neříkej NIKDY :D. A tak jsem začala čímdál víc pociťovat, že prostě musím mít větší tým. Žádná Klabzubova 11. Ale prostě alespoň pár malejch parťáků. A tak se to stalo zas. Znáte to s tím čápem a tak ;). Díky minulým zkušenostem jsem už radši nic neočekávala. Nechávala jsem se překvapit, i když okolí mě samozřejmě o moje překvapení chtělo ochudit a dost často mi předpovídali kdejakou budoucnost. 

 

Jelikož jsem po náročném roce v posledním trimestru už dost odpočívala, cítila jsem, že se mimi narodí dřív. V den porodu jsem cítila, že to přijde. A o to snazší bylo vlastně i šestinedělí. Nepřepínala jsem se nijak a prostě jsem jentak den ode dne byla. 

 

Celý šestinedělí bylo tím nejkrásnějším obdobím v mým životě. Byla jsem plná lásky. Nejen k sobě a svým dětem. Ale ke všem kolem. Mou jedinou "starostí" byla MÁ SPOKOJENOST. Protože s ní šla ruku v ruce i spokojenost všech kolem. A tak jsem poprvé na vlastní oči viděla, co to znamená mít spoKOJENÉ miminko. Byla jsem uplně v nebesích. Nechápala jsem, že já mám takové štěstí. Mimi spalo, krmilo se a spokojeně koukalo po okolí. A co jsem teda udělala jinak? Řekla bych, že všechno.

 

1) Hlavní zásada byla - MOJE SPOKOJENOST

 

Jakmile se moje spokojenost byť jen o chloupek vytratila, okamžitě jsem dělala vše proto, abych ten harmonický stav znovu vrátila. Spala jsem, meditovala, jedla, četla si, kojila, jentak čučela atd. Ještě jednou to zopakuji, protože slovo SPOKOJENOST je doopravdy to nejdůležitější a má vliv dle mého na vše. Proč? To napíšu v dalším článku.

 

2) Okolí si rozdělilo ÚKOLY

 

Bylo užasný sledovat, jak vše šlapalo beze mě. Dceru ráno vozil do školky manžel nebo rodiče. O pesany bylo taky řádně postaráno. Úklid zajišťovala uklízečka. Jídlo jsem měla buď zamražený, nebo uvařil muž či rodiče. Jsem jim za to všem nesmírně vděčná.

 

Pokud vám zmíněný aktivity dělají radost a vnímáte je jako formu odpočinku, směle do toho. Pokud vás teď napadá, že takovej komfort fakt nemáte, zkuste se té myšlence jen otevřít a nechat se překvapit. Třeba nějaká vhodná varianta i k vám přijde.

 

3) Omezila jsem NÁVŠTĚVY

 

Když přijela návštěva, věnovali se i staršímu dítěti (většinou totiž všichni obdivují jen mimi), přivezli laskominy, ale návštěv všehovšudy moc nebylo. Preferovala jsem klid a sžívání s nováčkem v tomhle světě. Bylo mi jasný, že i tak je toho na něj moc a tak jsem ho nechávala pozvolna si zvykat na nové prostory, chutě, pachy....tohodle světa. Bylo pro mě důležité, aby si naše rodina primárně zvykla na nový uskupení. Něco jako líbánky. Nebo sžívánky? :D A na líbánky byste taky nepozvali houf lidí, aby vám nakukoval do peřin. Nebo jo?

 

4) I máma si musí HRÁT

 

A teď nemyslim nutně stavět kostky nebo převlíkat panenky. Jestli vás to baví tak proč ne. Myslím tím nezapomínat na sebe. Na svojí zábavu, radost. Ona to ta příroda tak trochu zařídila a hormony se o určitou míru zapomnění postaraj. Ale znáte to. Vodcamcaďpocamcaď. 

 

A že neni prostor? Čas? Jak už jsem říkala. Spokojenost mámy je dle mýho na prvním místě. To neznamená, že mimi řve a já si lakuju nehty. Ale chvilku pohody nám ten malej prďolík přes den určitě dopřeje. Minimálně když je v šátku. Takže pokud šůrování bytu není zrovna vaše hobby, klidně to počká.

 

Co vám zařídí SPOKOJENOST  a úsměv na tváři? Háčkování? Čtení? Procházka? Malování? 

 

5) To vše dohromady tedy znamenalo velký KLID, KLID A ZASE KLID

 

Pro nás oba, pro naší rodinnou jednotku. Měli jsme dost prostoru se v klidu sžít, oťukávat se a poznávat. Tím, že jsem vše dělala jen tak jak jsem chtěla v tu danou chvíli a ne podle příruček, paradoxně jsem vlastně vše pocitově podle všech těch načtených knih dělala. Nebylo to na křeč, nebo protože se to tak má. Ale protože nám v tom všem bylo dobře.

 

Děti usínaly vedle mě z jedné a druhé strany. Spala jsem tak mnohem víc než jako pupkoun v těhotenství. Díky spavému a spokojenýmu miminku jsem se starší dceří mohla věnovat mnohem víc než jako unavenej vorvaň předešlých měsíců. Takže narození bráchy pro ní vlastně vůbec nebylo takovou dardou. Naopak  jsem cejtila, že se máme líp jak kdy dřív. Nějak to prostě začalo skvěle všechno klapat. Jako kdyby ten náš tým byl konečně kompletní :). 

 

A tak se začala psát nová kapitola našeho společného života. A já přeju všem čerstvě zrozeným, mámám i dětem, aby zažívali podobnou pohodu a radost ze společného bytí. Další tipy jsem sepsala v eBooku Návrat k sobě aneb 7 tipů jak být spokojená po porodu. V eBooku se věnuju nejen zmíněným pocitům, ale hlavně způsobům jak z nich vytěžit a odrazit se ode dna (pokud je potřeba).

 

V dalším článku jsem napsala návod k použití šestinedělky. Ten je vhodný třeba pro muže či návštěvy. Nebo pro samotné šestinedělky a zvědomění jejich pocitů.

 

Máte nějaké jiné tipy či otázky? Dejte mi vědět :).

 

Krásný nejen šestinedělí přeju. 

 

Play Everyday - život užívej

 

 

Please reload

Předprodej 199Kč + 3 dárky-2.jpg
Nejnovější příspěvky
Please reload

Rubriky
  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

ANDROMEDA,

ELFKA MALÁ

Laskavá kapitolka

z knihy příběhů

pro malé i velké

ke stažení ZDE

Instagram

andromeda.png
Sledujte Play Everyday
  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

EBOOK ZDARMA

Začarované mateřství 

aneb 6 prokletí, kterými si

z mateřství děláme galeje

Co stojí za naším

špatným pocitem?

Martina Chomátová
Mou vášní je hledat ve světě (a v sobě) hravost. Sdílím své příběhy
a inspiraci na cestě z poporodních depresí ke spokojenosti. Jsem autorkou ebooků Návrat k sobě - aneb jak být spokojená i po porodu, Jak rozehrát partnerství a knihy příběhů o cestách světem Andromeda, elfka malá
Zvu i ostatní na takové to zábavné a tmelící cestování po zajímavých místech Prahy díky týmové hře PraHra.
 

Můj příběh najdete tady.

Svoje dotazy, připomínky, tipy či referenci mi můžete poslat na info@playeveryday.cz

Díky fíky. Mějte se a smějte se :)

 

  • Facebook Social Icon
  • Instagram Social Icon
  • Twitter Social Icon
  • YouTube Social  Icon

Instagram

Hravé a laskavé čtení

o všímavosti k sobě

i okolí

  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

© 2014 by Martina Chomatova Proudly created with Wix.com