top of page

Máma umělkyně

Ahoj Terez, už dlouho obdivuju Tvojí tvorbu a krásný oblečky na Fleru a Facebooku. Kdy jsi začala takhle tvořit a hrát si? :D


Ahoj Martinko, děkuji :-) Jsem potěšena. První okamžik si pamatuji, jako malá u dědy na klíně s omalovánkami. Juu.. Tam asi začala cesta, nadšení z barev a tvoření. Děda byl hodně pečlivý. Vždy jsme se soustředili :-).


Později s přibývajícím věkem jsem začala zkoušet různé techniky a módní výstřelky. Nakonec více kreslení bylo ve škole - vlastně proto jsem si ji zvolila. A protože jsem holka a bavilo mě tu a tam být jiná, zkoušela jsem začít tvořit na textil. Přes různé cestování už v “dospělosti” jsem se do toho zakousla více - učení sítotisku, nové techniky, pár kurzů kresby, malby. Ty co mě nadchly a pak určitě “dřina” a hledání se - makání na sobě. Jsem taky tak trochu přísná sama na sebe - tuto vlastnost máme v rodině. Někdy je to fajn a někdy méně ;-).


Ale asi se ptáš na mou aktuální tvorbu By Terez - oficiálně jsem své tvůrčí dítko pomalu rozjela v roce 2012 myslím. I když živnostník jsem byla dříve.


Prozradila bys nám prosím ještě jak jsi se k takovém koníčku/seberealizaci vlastně dostala?


Jsem tvůrčí člověk a vlastně bez seberealizace bych nebyla. Jsem to já...jde to ven samo. Postupně si tvoření hledalo své místo více a více. Nejdříve pár triček pro kamarádky a postupně mě oslovovaly kamarádky a jejich kamarádky. Až to začalo být vážné. Taky myslím, že jsem nezaměstnatelná. Vše si ráda řídím sama. Pomáhá mi to v životě “být”, žít.. Asi jsem závislá na svém tvoření :-))


Doma máš dvě děti, vydala jsi se i na cestu seberealizace. Jak zvládáš koloběh rodinných událostí, péči o všechny doma a ještě právě Tvou seberealizaci? Mnoho žen by namítalo, že s dětmi je to nereálné. Máš nějaké osobní tipy?


Ano, máme Toníka (4roky) a Johanku (1rok) teď. Oba doma. Žádná školka. Zajímavé asi je, že jsem se do toho obula vlastně až s příchodem Toníka. Chápu. Každý právě má svou cestu a v tom je ten život zajímavý, ne? Mám kolem sebe kamarádky, maminky a některé z nich mi řekly, že nechápou, kdy a jak to dělám :-)) Já ani nevím. Každý zkrátka máme jiný rytmus a potřeby. Ale mám i jednu kamarádku Haničku (Soleille-art) se kterou máme podobný názor - spánek je ztráta času :-)) (Berte se s humorem) I když je pravda, že tolik nespím. Což nejde samozřejmě každý den. Pro mě je tvoření určitý motor, dobíjení a bez něho bych byla nervózní.


Tip: Do ničeho se nenutit a zapojte se všichni v rodině. I kdyby to měl být muž jen na hodinu denně - páč chodí do práce. Ale také děti, co vše můžou sami, budete koukat.


Pokud Vás zajímá nějaká tvorba, cesta, najděte své tempo. To je výhra. Spokojenost. Najít co mě baví, zakousnout se a klidně se pomalu vydat na cestu. Také jsem šla a pořád jdu. Hledám nová místa, možnosti v tvoření a snažím se posouvat, učit. Pořád se učím i díky svým dětem - hlavně díky nim. Den patří jim a večery jsou mé.


Od roka oba krásně spí. Oběma jsem také vysvětlila své potřeby, že maminka pracuje doma převážně večer a dopoledne je u nás proto hodně odpočinkové. Někdy se rozhýbeme s trenérem - Rockerem Toníkem a jeho výběrem hudby - ta probere všechny se zárukou :-). Oni zase ví, že po obědě jdeme ven a tam jsme po většinou až do naší večeře. Máme své hodiny: dopolko klidnější, Johanka šlofíček, obídek a šup ven. Návrat z pralesa či hřiště, večeře, koupel, relax, knížka a v 20h už většinou spí.


Taky se dětem snažím dát jejich prostor a zároveň se jim moc do všeho neplést. Což je někdy výzva - nebýt moc za chytrou, že? :-)). Měla jsem tvrdší výchovu a jsem trochu vnitřní nervák. Pokud začnu cítit stres ze zakázek či domácnosti, většinou si napíši priority a takový seznam “To do” :-) Ještě, že mám hodnou paní sušičkovou.. Ještě paní myčkovou by to chtělo :-)).

Jedním z témat, který mě zajímá je rodinný VĚDOMÝ čas spolu. Prozradila bys mi jak to funguje u vás? Jak tráví vaše rodina čas spolu? Myslím všechny její články dohromady i třeba Ty s každým zvlášť. Máte nějaké oblíbené aktivity, které vás spojují?


Vědomě...zrovna jsem si říkala, že tohle slovíčko na mě poslední dobou vyskakuje častěji. Ani jsem do té doby neměla pocit, že by to šlo jinak. Ale chápu, nelítat u toho jinde. Jsem moc ráda za společné soboty nebo i celé víkendy :-). Vyrážíme na výlet nebo zkrátka něco podnikáme společně. Juch. Horolezíme, jsme v lese, u koní, hledáme poklad, jedeme na kole. Hledáme se :-)). Někdy vyráží Toník sám s tátou - chlapi sobě.


S dětmi přes týden rozhodně nejvíce uživáme vzduchu venku. Každý klidně po svém. Toník lozí po stromech, Johanka obdivuje kytičky a já si čtu nebo je s radostí pozoruji. Objevujeme svět u Labe. Těším se na léto a koupání. Doma pak tvoření, karty, hudba. Spojuje všechny. Večery a koupačka s tátou taky zábavná. S mužem jsme spíš samotáři večer, každý si věnuje tu svou chvilku. Ale po usnutí dítek si většinou popovídáme nebo někdy možná mluvím hlavně já :-)).

Myslím, že v dnešní době nám hodně schází v životě přítomnost rituálů, tradic. Udržujete vy jako rodina nějaké, na které nedáš dopustit? Něco, co vám pomáhá vnímat, uchopovat průběh dne, měsíce, roku, života?


Od narození jsem měla pocit, že Toníkovi pomáhají rituály. Takové běžné, třeba koupel-spánek :-). Pokud to budu brát jako rituály dne, života - nějak se řídím citem. Ráno nikam nespěchat, ale dopřát si snídani a každý ať se probudí, jak potřebuje. Zajímat se o to, co kdo by chtěl dělat. Případně se domluvit. Což se může změnit venku, když potkáte kamarády :-). Většinou spojené s jídlem a určitou aktivitou mezitím a pak koupel, relax. Ani nad tím moc nepřemýšlím už. Jde to samo. Už většinou poznám náznaky blížící se únavy a tam je čas jít. Tradice moc neprožívám se přiznám.