Jak si užít: kojení

Teď to vypadá, že jsem nějaký odborník přes tekutiny a stravu pro kojence. Nebo snad přes ženský tělo a jeho dary. Možná laktační poradkyně?

Kdepak. Jsem prostě obyčejná máma, co jí život baví a když jí nebavil, hledala jak se zas vrátit k sobě.

Tak jednoduchý to je. Tohle dejme tomu jsem. A za sebou mám (jako Ty a všichni kolem) několik příběhů. A z těch, který mi nepřinesly úsměv na tváři, jsem se poučila. Ne vždy ovšem to ponaučení žiju.

Když jsem se narodila, prý jsem hodně brečela. Tou dobou se nepropagovalo vystrkování prsa na každým kroku tolik jako dnes, a tak v té době moudří kolem mě usoudili, že mám hlad. Od chvíle co jsem se setkala s lahvičkou a sunarem jsem prý byla spokojený dítě.

A TEĎ JSEM MÁMOU JÁ

O 29 let později jsem si domů přinesla jeden vřestící milovanej kousek. Strkala jsem mu svoje kozačky do chřtánu horem spodem, cejtila se jak by mi je to malý vřeště projelo spíš drtičem na česnek, snažila se dopřát dostatek všeho toho o čem jsem snila. Jenže s instrukcemi od doktorů a sester (kojit co 3 hodiny - díkybohu za ten dlouhý interval pro má česneková prsa) se jaksi nedařilo. Dítě stále vřeštilo a když mlčelo, valila na nás oči váha spolu s doktorem, že jako hmota nepřibejvá.

Myslím, že jsem si u doktora tehdy mohla udělat rezervačku na sedátko, páč jsme tam byly dle mýho furt.

Po dvou týdnech strastí jsem sáhla k lahvičce a bůhvíjaké kombinaci živin v prášku. Nechci se jí (ani nikoho jiného) nijak osobně dotýkat. Tehdy to byla správná volba. Já jsem se mírně zklidnila, protože mi někdo vyměnil toho paviána. Po několik dalších týdnů jsem se snažila být stále dokonalou a přikládala jsem svoje už míň rozčesnekovaný kozačky jentak. Ale dítěti stačil sunar. Po jedné stresové peripetii moje trpělivost dotekla a já se rozhodla svoje prsa nechat zas jen podprsence (atd :)).

Celý téma jsem si v sobě ukončila. UFFF. A začla jsem zas hledat svůj dech.

O 3,5 roku později jsem si domů přinesla druhýho adepta na paviána. Gynekoložka mi doporučovala nerozjíždět proces kojení. Z důvodu depresivních stavů po porodu. Na tuhle informaci jsem v opojném poporodním stavu zapomněla a rozhodla se přikládat. Měla jsem stále zafixovaný v hlavě instrukce o kojení co 3 hodiny a v sobě jen zkušenost se sunarem a popisky jak často a kolik přesně krmit.

Nějakou dobu nám to tak fungovalo a já měla nejklidnější mimi vesmíru.

Ovšem než se zase potkal s váhou. Mimi spokojený, máma taky, ale doktorka s váhou oči navrch hlavy. A v tuhle chvíli zas začal můj vnitřní boj. Se sebou a svými myšlenkami. Nejsem dost dobrá, moje mlíko mu nestačí, nemám ho dost. Stres, nátlak, moudré rady moudrých žen, jedna rada jinější než druhá.

Rozhodla jsem se zavolat mé úžasné dule a laktační poradkyni a spolu jsme kuly pikle.

A tak jsem naprosto změnila v sobě program, který mi velel, že moje tělo je schopný jezdit přes boule, cestovat po světě, cvičit jógu, ale rozhodně neni schopný sytit malýho tvorečka závislýho na mně. Jak se mi to stalo? Celá tahle eskapáda, laktační krize, trvala asi 14 dní. A díky ní jsem se naučila mnoho a moc. A zejména toto:

- kojení je první lekce hojnosti v životě člověka

Už jste někdy viděli, že by přestal téct kohoutek s vodou? Pustíte a voda teče. Jedině Chuck Norris je schopnej to vypít do dna. Naši mimoušové podle mě ne.

- moje myšlenky mají vliv na moje tělo

Když si v hlavě opakuju, že mám nedostatek mlíka, nedobrý mlíko, blablabla - mé tělo se podle toho zařídí. A co když udělám opak? Takže odteď, když neumím vypnout myšlenky, představuju si ten kohoutek s vodou, vodu nabarvim na cokoliv a představuju si jak teče, proudí a já? Já jsem bohyně kojení a hojnosti. A využívám kojení k meditaci, odpočinku, nabrání sil.

- každej známe své tělo nejlépe

Jak může pan doktor, tvůrci sunaru, matka...vědět jak často potřebuje jíst dotyčný mimi? Pardon, ale nemůže. A tak to podle mýho může vědět jen mimouš samotnej. Je něco jednoduššího než jeho touhy naplnit, když mám tak dokonalou zásobárnu?

- v každý chvíli dělám jak nejlíp umim

A tak jsem tehdy vůbec nechybovala, ale kráčela vstříc ke skvělým lekcím života. Ani teď jsem nechybovala, když jsem 3 krát svoje mimi utišila a nasytila sunarem a tak mohla uklidnit jeho i sebe. Myšlenky uklidit a vydat se znovu směr hojnost. Vše je jak má být. Není chyb, není co napravovat.

Další článek z rubriky JAK SI UŽÍT na téma šestinedělí je zde.

A já si v hlavě sumíruju témata: doktoři, úřady, cestování.

Je libo jinýho tématu?

Play Everyday aneb život užívej