Zápisky z cest - Měsíc pod Taliánským sluncem

July 10, 2016

Tak a jsme v polovině měsíčního výletu. Před 14 dny jsem zabalila mou bandičku (Emonska skoro 4 letá, Fikus čerstvej půlročák) a vyrazili jsme s babi a dědou pod Taliánský slunce.

 

Cíl - Lago di Garda.

 

Cesta byla až na pár momentů pohodová. Asi největším hitem bylo CD Best of Queens. Hit "Don't stop me now"  a moje teatrální ztvárnění (zdaleka ne tak dokonalé, jako putuje po youtube) děti hodně bavilo. Na pomoc jsem si vzala opici Julici - maňáska s Ikey. 

 

Místy se děti budily navzájem, plakaly, křičely, starší opakovala klasiku typu: "už tam budéééém?" 

 

Ale víceméně byla sranda či aspoň pohoda. Největším zážitkem bylo přespání mezi tiráky na parkovišti v Rakousku. Zamotala jsem sebe a mrňouse do deky z Lidlu jak palačinku. To aby na nás nefoukalo. I když z rozespání jsem nevěděla, jestli mi je vlastně vedro nebo zima.

 

Snad se ráno potkáme?

 

Doufala jsem, že se ráno probudim a v palačince najdu nejen dítě, ale i jeho dech. Z nějakýho důvodu mi moje unavená mysl začla vykládat nějaký nepotvrzený příběhy o ztracených dětech ukradených tirákama (ehm Myslimysli, co by s nima asi dělali?) nebo udušenejma dětma v palačinkách z Lidlu. 

 

Lago di Garda - pohoda, lahoda, jahoda, (meloun). Pasta, pesto, pizza, presto.

 

Na místě už na nás čekal náš oblíbenej pokoj v hotelíku s bazénem. Loňské léto jsem byla jinostavová a mezigenerační soužití pro mě bylo fákt náročný. Odjížděla jsem z Gardy rozsekaná na kousky a zapřísahala se, že už nikdy nejedu. Jenže v posledních měsících ke mně připlula obrovská vlna vděčnosti za to, že mám rodiče. A ne jentak ledajaký. Takže jsem se logicky vydala užívat si ty dary naplno. 

 

 

Musím říct, s tím jak se za poslední leta proměnily i moje brejle, změnil se i svět kolem. S našima byla sranda. Myslim si, že tentokrát se nám dařilo koordinovat program pro všechny věkové skupiny ku jejich spokojenosti. Byla jsem na nás pyšná. Dvě skvělý dětičky, super máma a pecková babi s dědou. 

 

Táta si s sebou jako vždy táhnul svou megaloďku a tak jsme často vyráželi na plavbu. Emonska jako vždy kapitánem (kterej občas na vlnách vykožil), máma háčkem, táta kormidelníkem a já s Fikusem jsme byli jen za čumáky. Ačkoliv to nevypadá, tak zvládat podpírat dvě spící děti, sušit plavky a popíjet Birela na lodi ve vlnách, není uplná brnačka.

 

 

Jednoho dne, když nám začal na dveře klepat Ruda Pruda, přemýšlela jsem, jak ho poslat k Brdíčkům. Zalarmovala jsem CK Play Everyday a na stůl hodila pár návrhů. A tak jsme se pak společnými silami dopravili k nedalekýmu jezeru, který vypadalo skoro jak to z Vinnetoua (Lago di Tenno).

 

 

Po pořádný koupačce (a koupala jsem se i já, ačkoliv to normálně bůhvíproč nedělám) jsme vyrazili do Parco Grotta Cascata Varone. Taková italská pohodička mimo sluneční paprsky.

 

 

Hudba, botanická zahrada, vodopády a jeskyně. Malý, cenově i krokově dostupný a spoustu kochání pro malý i velký vočka. 

 

 

No a jinak? Spousta pravý italský zmrzky (Maj tu v Malcesine u hradu jedinečnou čokoládovou bez mlíka - snažim se zařídit dodávku do Prahy, prej za pěkný ženský udělaj exchange. Hlásí se někdo?), spousta koupání, těla sluncem plnění, panorámata, lelkování, italskýho života sledování. 

 

Jako správná "taljánka" jsem si užívala i jízdu na holčičím bajku. Navázala jsem si mrně na tělo, nasadila klóbrc a vyrazila do víru okoloGardí. Užívala jsem si ticho, protože kupodivu na kole žádný dítě ani nepípne. 

 

Taky ňáký nákupy (páč z každých cest se musí přivézt suvenýr). Kabelek mám dost, s dětma stejně musim nosit bágl nebo tašku na plíny, nebo spíš x tašek na všemožný blbiny, takže aspoň (kdo by to byl do tý ženský řek) boty. 

 

A za jeden týden taky pár neduhů: chudák táta musel požít i přežít bezlepkový, bezmasitý, bezmléčný pokrmy svý jediný trhlý dcery. Šlo mu to skvěle, dokonce už ví co je pohanka, quinoa (rozeznat avokádo od manga je lekce č. 2, tu si dáme příště) - takže může machrovat v práci. 

 

Názory na způsob výchovy či mezigenerační komunikace máme leckdy stále jiný, ale naštěstí se ta jinakost projevila jen v pár momentech. Protože převážně panovala pohoda, všechny barvy duhy a to je moji milí, ten největší TEAMBUILDING co znám.

 

O dalším týdnu napíšu report později...až se zážitky zažijou a zas nový užijou. 

 

Mějte se a smějte se

 

Play Everyday aneb na cestách se měj

 

Please reload

Předprodej 199Kč + 3 dárky-2.jpg
Nejnovější příspěvky
Please reload

Rubriky
  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

ANDROMEDA,

ELFKA MALÁ

Laskavá kapitolka

z knihy příběhů

pro malé i velké

ke stažení ZDE

Instagram

andromeda.png
Sledujte Play Everyday
  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

EBOOK ZDARMA

Začarované mateřství 

aneb 6 prokletí, kterými si

z mateřství děláme galeje

Co stojí za naším

špatným pocitem?

Martina Chomátová
Mou vášní je hledat ve světě (a v sobě) hravost. Sdílím své příběhy
a inspiraci na cestě z poporodních depresí ke spokojenosti. Jsem autorkou ebooků Návrat k sobě - aneb jak být spokojená i po porodu, Jak rozehrát partnerství a knihy příběhů o cestách světem Andromeda, elfka malá
Zvu i ostatní na takové to zábavné a tmelící cestování po zajímavých místech Prahy díky týmové hře PraHra.
 

Můj příběh najdete tady.

Svoje dotazy, připomínky, tipy či referenci mi můžete poslat na info@playeveryday.cz

Díky fíky. Mějte se a smějte se :)

 

  • Facebook Social Icon
  • Instagram Social Icon
  • Twitter Social Icon
  • YouTube Social  Icon

Instagram

Hravé a laskavé čtení

o všímavosti k sobě

i okolí

  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

© 2014 by Martina Chomatova Proudly created with Wix.com