Zápisky z cest - Měsíc pod Taliánským sluncem

Tak a jsme v polovině měsíčního výletu. Před 14 dny jsem zabalila mou bandičku (Emonska skoro 4 letá, Fikus čerstvej půlročák) a vyrazili jsme s babi a dědou pod Taliánský slunce.

Cíl - Lago di Garda.

Cesta byla až na pár momentů pohodová. Asi největším hitem bylo CD Best of Queens. Hit "Don't stop me now" a moje teatrální ztvárnění (zdaleka ne tak dokonalé, jako putuje po youtube) děti hodně bavilo. Na pomoc jsem si vzala opici Julici - maňáska s Ikey.

Místy se děti budily navzájem, plakaly, křičely, starší opakovala klasiku typu: "už tam budéééém?"

Ale víceméně byla sranda či aspoň pohoda. Největším zážitkem bylo přespání mezi tiráky na parkovišti v Rakousku. Zamotala jsem sebe a mrňouse do deky z Lidlu jak palačinku. To aby na nás nefoukalo. I když z rozespání jsem nevěděla, jestli mi je vlastně vedro nebo zima.

Snad se ráno potkáme?

Doufala jsem, že se ráno probudim a v palačince najdu nejen dítě, ale i jeho dech. Z nějakýho důvodu mi moje unavená mysl začla vykládat nějaký nepotvrzený příběhy o ztracených dětech ukradených tirákama (ehm Myslimysli, co by s nima asi dělali?) nebo udušenejma dětma v palačinkách z Lidlu.

Lago di Garda - pohoda, lahoda, jahoda, (meloun). Pasta, pesto, pizza, presto.

Na místě už na nás čekal náš oblíbenej pokoj v hotelíku s bazénem. Loňské léto jsem byla jinostavová a mezigenerační soužití pro mě bylo fákt náročný. Odjížděla jsem z Gardy rozsekaná na kousky a zapřísahala se, že už nikdy nejedu. Jenže v posledních měsících ke mně připlula obrovská vlna vděčnosti za to, že mám rodiče. A ne jentak ledajaký. Takže jsem se logicky vydala užívat si ty dary naplno.

Musím říct, s tím jak se za poslední leta proměnily i moje brejle, změnil se i svět kolem. S našima byla sranda. Myslim si, že tentokrát se nám dařilo koordinovat program pro všechny věkové skupiny ku jejich spokojenosti. Byla jsem na nás pyšná. Dvě skvělý dětičky, super máma a pecková babi s dědou.

Táta si s sebou jako vždy táhnul svou megaloďku a tak jsme často vyráželi na plavbu. Emonska jako vždy kapitánem (kterej občas na vlnách vykožil), máma háčkem, táta kormidelníkem a já s Fikusem jsme byli jen za čumáky. Ačkoliv to nevypadá, tak zvládat podpírat dvě spící děti, sušit plavky a popíjet Birela na lodi ve vlnách, není uplná brnačka.

Jednoho dne, když nám začal na dveře klepat Ruda Pruda, přemýšlela jsem, jak ho poslat k Brdíčkům. Zalarmovala jsem CK Play Everyday a na stůl hodila pár návrhů. A tak jsme se pak společnými silami dopravili k nedalekýmu jezeru, který vypadalo skoro jak to z Vinnetoua (Lago di Tenno).

Po pořádný koupačce (a koupala jsem se i já, ačkoliv to normálně bůhvíproč nedělám) jsme vyrazili do Parco Grotta Cascata Varone. Taková italská pohodička mimo sluneční paprsky.

Hudba, botanická zahrada, vodopády a jeskyně. Malý, cenově i krokově dostupný a spoustu kochání pro malý i velký vočka.