Zápisky z cest - Měsíc pod Taliánským sluncem - část 2.

July 17, 2016

Další týden za námi. Poté co odjela rodina, cítila jsem se chvíli zas jak malá Martina. Pocity jak tenkrát poprvé na skautským táboře. Kontakt s většíma jen přes pohled. Nebo tehdy, když jsem vyrazila do Norska letadlem sama. To bylo ještě na základce. Nebo tehdy sama do Itálie. To mi bylo asi 15. Nebo pak sama do Norska na 3 měsíce, do totálně neznámých míst. A mohla bych pokračovat. Stále ten stejnej pocit.

 

Zvládnu to? No jasně, jako dycinky :).

 

Přijela kamarádka a s sebou si přivezla svoje dvě holky. Těšila jsem se na to, co tenhle společný týden přinese. Upřímně řečeno, nemám kolem sebe podobně prdlýho parťáka na cesty s dětma jako je ona. Takže když kývla, byla jsem štěstím bez sebe. 

 

Představovala jsem si, že ty naše dvě cácorky se budou proti nám piklit a že to bude leckdy výzva. Ovšem jak velká? To jsem si ani tehdy představit nemohla. 

 

Holky s sebou krom sebe, hraček, knih a jídla přivezly i nějakýho bacila teplotního. Tak nejdřív padla jedna holka a užívala homeoffice. Užily jsme si spolu dva dny a padla moje část sebranky. Tím, že se každou chvíli někdo necítil dobře, bylo občas spoustu ohně na střeše. 

 

Jako matky s mimi druhátkama jsme na to logicky nebyly moc zvyklý, ani vybavený. A tak jsme hledaly řešení zprava i zleva, zespoda i zeshora. Holky do sebe šly leckdy jemně, slovně, leckdy celkem hustě, fyzicky. Když už ty roztržky nabývaly na velký hustotě a už scházel nadhled, vyřešily jsme to...ještě větším nadhledem. 

 

Začly jsme si hrát. 

 

Hrály jsme si na ně. Přehrávaly jsme situaci, vymýšlely mnohem extrémnější nadávky (rozuměj: už nikdy nikdy nikdy nebudu tvoje kamarádka) a lámaly si hlavy jak ještě se celé té vzniklé situaci vysmát. 

A mezi tím ohněm na střeše samozřejmě život plynul.

 

Tu zmrzka, pláž, tu hřiště, nákupy, výlety lodí, přesuny mul obecných (rozuměj matky s jedním dítětem na sobě a druhým v kočárku ověnčeným dalším harampádím jako je kolo, podložka, jídlo, atd), večeře, jentak hraní, jentak čučení. 

 

Když jsem tak pozorovala ty dny proplouvat, zas a znova jsem si všímala, jak ty nově negativní střípky ulpívaj v mojí mysli mnohem snáz, než ty krásný a pohodový momenty. A tak moje mysl neustále pitvala ty chvíle, kdy se moje dítě zachovalo tak či onak. Kdy já jsem nebyla schopná situaci zdárně vyřešit. Kdy jsem si vzala něco osobně.

 

A když mi tohle začlo docházet, začala jsem si postupně víc a víc se svojí myslí hrát, ten tok haraburdí pozorovat, vypínat. To jentak bytí a užívání přítomnýho okamžiku bylo všude kolem  mě.  

 Když jsem pak po tomto týdnu měla chvilku odpočinku a odstupu, došlo mi, jak úžasná lekce to pro mě byla.

 

Proč? 

 

- Kam jinam se jet naučit projevovat bouře vlastních vnitřností než do Itálie? 

 

- Od koho jinýho se to učit, než od dětí?

 

- Kde jinde můžu pobírat lekce nefalšovanýho teďatadyování než na cestách? 

 

- Děti jako stále citlivé bytosti přejaly místní způsob komunikace stylem - co uvnitř to navenek. 

Vzala jsem si s sebou na tuhle misi skvělýho parťáka. Kámošku, kterou znám z Nevýchovy. Mámu, která by hravostí mohla předčit kdejaký dítě. Holku, se kterou můžu otevřít jakýkoliv téma a nemusim se za to stydět. A zároveň mi zas a znova docházelo, že se od ní mám hodně co učit. 

 Díky ní jsem si rozkryla zas pár nefunkčních myšlenkovejch pochodů, který mě přes ty chvíle mezi teďatadyováním rušily. A dál jsem si mohla užívat lahodu, pohodu, jazz. 

Doufám, že i přes intenzitu některých momentů spolu ještě někam vyrazíme :D. Protože tak jako se těžko hledaj normální chlapáci, stejně těžko se i hledaj peckový cestovací parťačky. Mezi kočkama jich je jako máku. 

 

A já mám na závěr další tipy z cest kolem jezera Garda:

 

- nejlepší zmrzku na světě, veganskou, čokoládovou bez mlíka najdete u hradu v Malcesine

- pokud máte s sebou opravdový malíčky, proveze vás městem vláček pro děti (zábava i pro dospělé - alespoň pro nás byla)

- přímo ve středu Malcesine maj úžasný hřiště s houpačkou pro miminka (autosedačka na provazech) hustej to vynález

- trajektem se můžete vydat na cesty kamkoliv i bez auta, my vyrazily na výlet do vesnice Gargnano, skvělý zpestření a nákup šatiček pro všechny krásky

 

na zbytek si zatím nemůžu vzpomenout, ale když info do mozku dojde, dodám :)

 

prozatím 

 

Play Everyday aneb cesty i s dětmi užívej

 

 

Please reload

Předprodej 199Kč + 3 dárky-2.jpg
Nejnovější příspěvky
Please reload

Rubriky
  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

ANDROMEDA,

ELFKA MALÁ

Laskavá kapitolka

z knihy příběhů

pro malé i velké

ke stažení ZDE

Instagram

andromeda.png
Sledujte Play Everyday
  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

EBOOK ZDARMA

Začarované mateřství 

aneb 6 prokletí, kterými si

z mateřství děláme galeje

Co stojí za naším

špatným pocitem?

Martina Chomátová
Mou vášní je hledat ve světě (a v sobě) hravost. Sdílím své příběhy
a inspiraci na cestě z poporodních depresí ke spokojenosti. Jsem autorkou ebooků Návrat k sobě - aneb jak být spokojená i po porodu, Jak rozehrát partnerství a knihy příběhů o cestách světem Andromeda, elfka malá
Zvu i ostatní na takové to zábavné a tmelící cestování po zajímavých místech Prahy díky týmové hře PraHra.
 

Můj příběh najdete tady.

Svoje dotazy, připomínky, tipy či referenci mi můžete poslat na info@playeveryday.cz

Díky fíky. Mějte se a smějte se :)

 

  • Facebook Social Icon
  • Instagram Social Icon
  • Twitter Social Icon
  • YouTube Social  Icon

Instagram

Hravé a laskavé čtení

o všímavosti k sobě

i okolí

  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

© 2014 by Martina Chomatova Proudly created with Wix.com