Co najdete na italským gauči?

Vydala jsem se s dětmi na měsíc do Itálie. Každý týden z našich cest přinesl všelijaké novinky. Každý místo nás něco naučilo. Každý soužití nás posunulo dál. A jelikož mě hodně baví plnit si svý sny, jeden z nich se začal plnit právě v tyto dny.

PŘESPÁVAT NA ITALSKÝM GAUČI.

Nakonec jsme spali celá rodina v jedný manželský posteli, ale kouzlo těchto dní bylo - střádání zážitků, poznatků a zkušeností přímo s místňákama.

Po dvou týdnech v Itálii začly strašný vedra a dusno. Už jsem byla celkem unavená ze spaní vsedě (muj půlročňák totiž odmítal jakkoliv jinak spát dýl jak půl hodiny). Těšila jsem se, až si rozdělíme s mužem děti a já budu mít zas vedle sebe parťáka, na kterýho jsem zvyklá. Nic proti zmíněným předešlým "spolubydlícím" - mojí rodince a kámošce.

Bylo to s nima skvělý.

Ale krom stejskání po manželovi (dcera po tatínkovi), se k tomu přidala i touha poznat Itálii fakt zblízka. Nejen jako turista. Někdo tomu říká couchsurfing, slowtraveling nebo bůhví jak ještě. Já prostě chtěla být víc v kontaktu s Itálií. S jádrem. Opravdovýma italama, zkušenostma. Vlízt Itálii pod kůži.

Plnění si přání je snad dalším mým hobby a tak hned za pár momentů se stávalo skutečností.

Na pláži u Sirmione jsem se tak mohla setkat s velmi inspirativní češkou, která už cca 18 let žije v Itálii. S ní byl i její přítel pizzař - místní talián a tak jsme mohli vést zajímavé italsko-české rozhovory. O životě, o práci, o výchově. Hodně jsem si toho v sobě utřídila o uplynulých týdnech a plynule přepnula z turistikaření do "real italian life".

A o čem je ten italskej život dle mého? O užívání si. Života, jídla, chvil se svými blízkými. Nema problema.

Když přijel můj mužík a my začli stanovat, zdálo se, že tím naše rodinný cestování končí (hned jak začalo :D). Vedra byly úmorný, prcek se v noci díky soplení dost budil a my byli skoro jak chodící trosky. Ale pak muj muž přišel s geniálním nápadem (o kterým jsem si v duchu snila), že koupí větrák. Taková blbost za pár stovek a hned se nám ve stanu vegetilo líp.

Sorry but we are in SORI.

Prozkoumali jsme Sirmione a vydali se do Sori. Sori je menší italské město v regionu Ligurie, v provincii Genova. Leží v zálivu Golfo Paradiso, na pobřeží Ligurského moře. Je součástí Italské riviéry. V tom malým městečku jsem už byla když mi bylo 15 a pak těsně před svatbou a prvním přírůstkem do rodiny.

Je to tam moc krásný. Ráno se budíte s výhledem na moře a můžete se vracet do minulosti, dohadovat se, jestli na konci tý modrý čáry je vodopád a tam všechno padá dolů, nebo jestli je země jako placka, nebo jestli se tam člověk dostane na Korsiku, do Afriky, Austrálie nebo kam.

Zkrátka každý ráno čerstvej mořskej vánek a úžasnej výhled.

Moje kamarádka sice nevypadá jako italka, anglicky taky nemluví jako italka, ale o italský historii, jídle a místech toho ví hafo. Takže je s nimi nejen velká sranda, ale taky se toho člověk doopravdy hodně dozví. No a to jsem si právě přála.

Prvních pár dnů jsme se dávali dohromady po cestách a jentak jsme si užívali poklidu, stínu a místní pohody. Totiž jejich terasa na vás přímo volá: "pojď si na mě lehnout se svou oblíbenou knížkou". Takže jsem se několikrát nechala zavolat a za tento týden zhltla Kuranderu jako prd. Hluboký čtení doplněný každou minutou italskýho života.

Měli jsme možnost probrat novinky v životě každýho z nás, inspiraci co se týče práce, výchovy, partnerství. Musím říct, že inspirace to byla zajímavá, neb moje kamarádka vyrůstala ve zdá se velmi svobodném prostředí. A tak jsem se mohla ptát a sledovat výsledky všeho toho počínání. Hned po rozkoukávání a odpočinku odjeli její rodiče a přijel její přítel.

A my jsme začali poznávat další kousky Itálie "z gauče".

Výprava na pláž a sardinkování s ostatníma světlo- či tmavo-kožcema. Konzert italské kapely. Ochutnávka místní focaccie, mořských plodů a kdovíjaký další havěti. Výlet na křesťanský festival a oslavu do vesnice Svatého Bartoloměje. Návštěva Janova a očumování zdejších přistěhovalců (lidských i zvířecích). Výlet vlakem. Hledání dalš�