5 pohodových receptů plus další triky Veroniky
Ahoj Veru, potkaly jsme se už několikrát při různých tématech v online světě a tak mě napadlo zeptat se Tě na pár otázek, jelikož mě svým zaměřením inspiruješ, doplňuješ.
Jak dlouho už se zajímáš o téma výživy? A jak vlastně jsi s tím tématem začala koketovat?
Ahoj Marti a čtenáři, téma výživy mě provází již od roku 2001, kdy jsem začala studovat Vysokou školu chemicko-technologickou, fakultu potravinářské a biochemické technologie. Tehdy to nebylo ale „profesní“ hledisko, spíše z nouze ctnost. Původně jsem chtěla být lékařkou, ale na medicínu jsem se pro nadbytek zájemců nedostala. Proto jsem si na VŠCHT vybrala obor biomedicínské inženýrství. Prostě jsem se zajímala spíš o lidské tělo a jeho zdraví než o potraviny a výživu.
Jenže se to celé nějak propojilo a „otočilo“ a v roce 2003 mi byla diagnostikována ulcerózní kolitida – chronický zánět tlustého střeva. A já jsem se musela začít zajímat hlavně o své vlastní tělo a to, co do něj vkládám v podobě jídla i myšlenek.
Školu jsem dokončila v roce 2006 s velmi závažnými zdravotními problémy a jen pozvolna jsem se dostávala do dobré kondice. Velmi mi pomohly výživové i životní rady od paní Elišky Astlové, s níž a s jejíž mužem, jsem začala od roku 2009 spolupracovat na rekvalifikačních kurzech Clinic21 pro výživové poradce. Přednáším o technologii potravin a jsem také absolventkou tohoto kurzu, který je akreditován MŠMT.
Od té doby jsem nastoupila opravdu intenzivní cestu za zdravím a Vědomou výživou.
Máš doma malé dítě, máš nějaký tipy na připravu stravy, aby to bavilo i děti? Jaký jídla jsi milovala Ty jako malá? Užívala sis přípravu jídla? Nebo jsi vařila panenkám?
Sice se zajímám o potraviny, výživu a stravu, ale zároveň nejsem vášnivá kuchařka. Asi nejlépe jsem to popsala ve svém článku Vařím nerada, ale s láskou ☺ Takže jsem rozhodně nevařila panenkám, ale raději jsem jim stavěla domečky. V dětství jsem hodně četla anebo běhala po venku a hrála různé hry od těch míčových až třeba po šípkovanou.
Více vařit jsem začala až se svojí diagnózou – do té doby jsem na kolejích jedla nejčastěji chleba s máslem a marmeládou nebo také taveným sýrem. Ovšem nejvíc jsem začala vařit ve svojí vlastní domácnosti a také na mateřské dovolené. S radostí jsem také připravovala synovi příkrmy, které krásně jedl. Bohužel od té doby mu už zase tolik nechutná a přestože mu umožňuji být se mnou v kuchyni a pomáhat, o pestré konzumaci různých druhů jídel rozhodně nemůže být u něj nyní řeč. Jsou mu dva roky a mám podezření, že se nachází v období tzv. neofobie – odmítání nových druhů jídla.
Co ho ale baví, je házení těstovin do vody, podávání mi brambor na loupání, hraní si s moukou a o Vánocích to bylo vykrajování vánočního cukroví. Takže si myslím, že je důležité dítě nechat pomáhat a smířit se s tím, že holt bude méně uklizeno nebo naopak že bude po vaření potřeba více uklízet. Také jsem zastáncem toho, že za pomoci rodičů by se mělo dítě naučit zacházet s ostrým nožem, používat vidličku a další „ostré“ nástroje – samozřejmě úměrně věku. Rozhodně je to lepší, než dítě vyhánět z kuchyně s tím, že na tohle je ještě moc malé a tohle neumí.
Ze svého dětství s láskou vzpomínám, jak jsem pomáhla babičce plést housky a vánočku a milovala její povidlové buchty. Celkově jsem milovala cokoliv sladkého a zůstalo mi to doteď. Z pohledu čínské medicíny mám oslabenou slezinu a je to takový začarovaný kruh, který způsobuje i moje zdravotní problémy. Nicméně postupně ty vlákna v kruhu rozplétám a uvolňuji ;-)
Setkaly jsme se v kurzu Podnikání z pláže. Se svým webem jsi na cestě svojí seberealizace. Jak to jako máma vše zvládáš? Máš už přeci jen za sebou kousek tak dala bys nám svoje osobní tipy? Co Ti seberealizace v životě dává, čím Tě obohacuje?
Ještě před mateřskou dovolenou jsem měla web www.vedomavyziva.cz a ve svém volném čase při zaměstnání jsem se věnovala výživovému poradenství. S narozením syna jsem začala zjišťovat, že se této oblasti a Vědomé výživě chci věnovat více a skrze to prožívat seberealizaci i na mateřské „dovolené“. Navíc mě to směřuje i k oblasti zdraví, takže nyní praktuji jakési „vědomé zdraví a vědomou stravu“.
Když bylo synovi deset měsíců, vstoupila jsem do kurzu Podnikání z pláže a s nadšením jsem začala tvořit svůj blog www.veronikahanzlikova.cz, který je nyní mou hlavní doménou. Píšu a tvořím, když syn spí, což je obvykle dvě hodiny denně a občas i večer. Jenže potřebuji dost spánku, navíc jsem v průběhu roku řešila další zdravotní problémy a náročné situace, takže některé nápady jsem stále ještě nerealizovala. A že těch nápadů je ☺
Přesto jsem se naučila být na sebe hodná a „odměňovat“ se i z mého pohledu za „málo odvedené“ práce. Jsem hodně zaměřená na svůj vlastní výkon, ale učím se nechat věci plynout a užívat si syna a ten vzácný čas, kdy můžu o něj pečovat, hrát si s ním a kdy hlavně o moji přítomnost stále stojí ☺ Nyní začíná projevovat zájem o další děti a hraní si i s ostatními, takže jsem mu domluvila chození dvakrát týdně dopoledne do tzv. školičky.
Jenže také přestává přes den spát a moji i manželovy rodiče bydlí daleko, takže mi příliš času pro další tvoření nepřibyde ☺ Přesto mám radost, kolik jsem toho za poslední dva roky zvládla – v roli „podnikatelské“ i v roli mateřské. A jeden tip závěrem – spánek dítěte využívejte nikoliv k úklidu, ale ke svému vlastnímu odpočinku nebo seberealizaci. Protože, pokud nebude šťastná máma, nebude šťastné ani dítě.
</