Mámo, cejtíš se pod psa?

Jak se blíží 4. výročí mých poroděnin, rozhodla jsem se napsat sama sobě dopis. Třeba to totiž není jen dopis sama sobě tehdy. Vnímám kolem sebe, že to, čím jsem si prošla já, není vůbec ojedinělý. Tak jdu na to a píšu všem, který po narození dítěte, nebo po jiný náročný životní události zrovna lapou po dechu.

Marti, chtěla bych Ti napsat dopis. Vnímám, že se necejtíš uplně dobře. Před pár dny se Ti narodilo první dítě a Tvůj život jak jsi ho znala je ten tam. Matně si vzpomínáš kým jsi vlastně byla. Hormony ti zamotaly hlavu.

Ráno vstáváš a říkáš si: "to je snad zlej sen, ta realita je furt stejná?"

Nevíš co Tě ten den čeká, vlastně vůbec nevíš a nechápeš, co se děje. Kdo Ti čmajznul tu radost ze života? Proč se cejtíš pod psa a přitom máš skákat do stropu z faktu, že máš vedle sebe dítě? A tak se snažíš obstarat si něco k snídani a alespoň si vyčistit zuby. Lítáš okolo mrněte a snažíš se naplnit každou představu, kterou sis kdy o sobě a tý zpropadený nový roli vytvořila.

Děláš spoustu věcí, ale žádná z nich Ti úsměv na rtech neudělá. Večer padáš zdrchaná do vany a snažíš se užívat si každou ukradenou chvilku jen pro sebe. S padajícíma víčkama upadává i Tvá energie. Napadaj Tě šílený myšlenky. Hlavou Ti jezdí jen lítost a nenávist. Je Ti líto, že ses rozhodla zpackat si život dítětem a nenávidíš samu sebe, že to nejsi schopná zvládnout tak, jako všechny ty pohodový mámy v okolí.

Na Facebooku každej tasí svoje nej fotky z Happy Motherhood Valley a na setkáních se všichni bavěj buď o kojení, plínách nebo o hovnech.

Co to je sakra za svět? Co se se mnou stalo? A kam se jako poděl muj pohodovej život?

A možná se Ti hlavou honí ještě další spousta haraburdí, kterýmu v tuhle chvíli uplně nerozumíš. Možná si připadáš jak největší stvůra, protože se při pohledu na to mimi cejtíš jak ve svěrací kazajce. Na celým světě není nikdo, kdo by Tě pochopil. Všichni se snažej utéct od Tvýho utrpení a přitom Ty jen potřebuješ chvíli vyslechnout, pobejt v tom co je, přijmout to a OBEJMOUT.

Marti, musim Ti říct jedno tajemství.

Asi mi nebudeš věřit, ale tohle utrpení, který teď prožíváš je jen dočasný. Přišel mrak a zastínil Tvuj sluneční svit. Ale každej mrak, každá bouře jednou zkončí a po ní je...víš jak vypadá příroda po bouři? Je šťavnatá, plná života, energie a barev.

Marti, takhle se budeš cítit i Ty.

Vydrž to prosím. Udělej pro sebe cokoliv můžeš. Odlož dítě, zajdi na masáž, do kina, zavzpomínej si na to, co Ti dělalo radost. Večer se pohlaď a zkus těm myšlenkám a tomu haraburdí co Ti hlavou jezdí, nevěřit. Ať Ti na mysl přijde cokoliv. Nesrovnávej se s ostatníma a neber v potaz jenom jejich Happy Valley. Copak Ty víš, co se děje za jejich dveřma? Copak jim vidíš do hlavy?

Myslíš, že jsi jediná? Jediná stvůra, který se honěj hlavou takový bejkárny? Promiň za to slovo. Ale jednou mi dáš za pravdu, že to doopravdy bejkárny byly.

Mám tip. Pokud je Ti dneska fakt zle. Zastav se. Tam kde jsi. Podívej se na sebe, jak jsi krásná. Podívej se na svuj život, co jsi dosud dokázala. Podívej se kolem sebe na všechno co máš. Kolik toho je? Krása viď? Dojdi si na procházku a sleduj co je kolem. Nejlepší by bylo, kdybys šla do přírody. Copak listy, stromy, keře kolem maj pocit méněcennosti? Copak se nechaj zahnat do kouta momentálním štěstím slunečnic? Copak se trápěj, že je podzim a ne léto?

Koukej se na ně pořádně. Hodně Tě toho naučej.

A jestli teď potřebuješ plakat, protože Ti to celý přijde absurdní a nekonečný, pojď do toho. Prolej slzy. Naprosto jim rozumim. Jsou plný bolesti a zoufalství, viď? Marti, kotě moje milovaný, věř mi. Bude líp. Bude tak moc líp, že se Ti o tom nikdy ani nesnilo. Jsi skvělá tak, jak jsi. Mám Tě moc ráda a obdivuju Tvojí sílu. Jsi fakt hustá s jakou odvahou vším tím bahnem procházíš. Za všechnu svou píly dostaneš velkou odměnu. Tak se na ní těš!

A nevzdávej to!!!

Play Everyday aneb svý slzy utři a život znovu poskládej