Chodník plný snů a hravost ve městě

Tento víkend se konala jedinečná akce "Zažít město jinak". Ulice jsou pro auta uzavřené a místo aut je mnoho prostoru pro setkávání, inspiraci, sdílení, či jakékoliv aktivity. Já jsem v tento den sbalila psa, pár švestek, mladší dítě a vyrazila do Modřan.

Co bylo v Modřanech k vidění?

Divadlo pro děti, ukázka a zkouška Pole dance, mraky hlavolamů atd. Zakoupit jste mohli second hand oblečení nebo kus dobrého, doma tvořeného žvance. A s jakou troškou do mlýna jsem přišla já?

S hravostí a radostí. A s pozvánkou do světa snů.

Vlastně jsem tam přišla s prázdnou. Vůbec jsem nevěděla, jak bude prostor vypadat a měla jsem jen pár tipů. Na místě jsem vymyslela hru - 4 úkoly, z čehož jeden byl domácí. A teď jak hravost ve městě nabídnout? Oslovování kolemjdoucích na ulici je hodně za mou komfortní zónou, nicméně sama vím, že to přináší ovoce. I byť jen letmý úsměv namísto neustálého "mračáku z MHD". Tohle nastavení mysli jsem si přivezla z cest. A neustále se z té své komfortní zóny posouvám dál a dál.

Zažívat místa jinak je mou velkou zálibou.

Takže jsem nejprve poslala kolemjdoucí volně dýchat. Ano, čtete správně. Chodíme si po městě, po výletech, ani si nejsme vědomí něčeho tak základního jako je dech. "Hráči" tedy měli odhadnout, na kolik dechů dojdou k určitému místu. Někteří byli v odhadech přesnější, někteří méně. Někdo dýchal rychle, někdo pomalu. Další chtěl závodit a zvládnout trasu na co nejmenší počet dechů. Někdo na mě koukal s otevřenou pusou, jestli jsem se nezbláznila, co to je za výmysl? :D

Dalším úkolem bylo sledovat okolní místo přes mé kouzelné brýle. Mnozí se domnívali, že jsem v okolí skryla tajné kódy pouze přes brýle viditelné. Kdepak. Mým cílem bylo "vyměnit oči" a sledovat s nimi svět kolem. Vidět město jinak.

Posledním úkolem bylo namalovat svůj sen.