Jako máma stojíš za prd

Máš doma větší či menší děti?

Tvou každodenní náplní je sycení milovaných krků, přebalování či utírání zadků?

Foukání na bebíčka, tulení a mazleníčka?

Věnuješ svým dětem každou minutu? Hraješ si s nimi nebo je kdovíjak rozvíjíš?

Nebo jim dáváš prostor k objevování světa?

Nacházíš pro sebe střípky dne, abys nasytila i svou duši a navýšila své blaho?

Nebo pracuješ a děti odkládáš do školky?

Snažíš se s dětmi domlouvat, nebo jim bez řečí dáváš na zadek?

Krmíš je nejnovějšími lahvičkami od Hami nebo volíš variantu BLW?

Kojíš, nebo jsi kojení z jakéhokoliv důvodu pověsila na hřebík?

Obouváš dětem botičky dle všech moudrých obuvníků, nebo jsi propadla módním barefoot?

Ať děláš tak či tak, nebo dokonce ještě jinak, i přesto jako máma stojíš za prd?

Buď se tak leckdy cítíš, protože se zrovna dítě vzteká, venku je pošmourno a v noci ses moc nevyspala. Nebo Ti Tvůj pocit ještě navíc přisolil někdo z okolí. Rodinný člen, který pro slova kritiky nechodí daleko, manžel, který přišel naštvaný z práce, tchýně, která u vás byla o víkendu na návštěvě.

Čáry, máry, fuk, mazej ty pocite třeba do Nepomuk

A teď co s tím? V žaludku Ti roste černá koule, pocit, že nejsi dost dobrá jako máma, se pomalu valí až do krku. V hlavě se Ti pořád melou dokola ta slova, kterýma jsi se nechala začarovat. Hrajou si tam hokej, nebo se perou. Proboha to je guláš!!! Snažíš se myslet pozitivně, ale na nějaký pozitivní myšlenky fakt není prostor. Zas a znova Ti na mysl přichází situace, které potvrzují zmíněné prokletí.

Už Ti došla šťáva. Laskavost vůči těm několika milovaným prťatům jde taky kamsi do háje. Z těla se line obrovský vztek. Zas Tě někdo kritizuje! Chce se Ti brečet a nejradši by ses chovala jako malá holka. Proč by ses taky nemohla pořádně vyvztekat? Není toho někdy na Tebe fakt dost? To si každý myslí, že máš energie, lásky a pochopení pro celý svět?

Existuje mnoho technik, jak se podobnýho pocitu zbavit. Můžeš své tělo mentálně harmonizovat, odťukat pocit z těla ven, nebo prostě celé pnutí využít a celou tu mocnou sílu, tu černou kouli v sobě přetransformovat. Přetavit v něco, co Tě bude bavit, co nikoho nepoškodí a co Ti uleví.

Co to může být?

Tak třeba moje černá koule teď píše tenhle článek :D. Poznala bys to? Způsobů, jak ze sebe dostat emoce, který nemáme rádi, je mnoho a moc. Víc jsem o nich napsala v eBooku Návrat k sobě aneb 7 tipů jak být spokojená i po porodu. Život je fakt jednoduchej. Dnes a denně nám dodává inspiraci. I umělci nám můžou být vzorem. Jsou v tavení emocí přeborníci.

Začni tavit. Na nic nečekej.

Černou kouli hnedle rozpustěj.

Jen ty víš jak

rozpustit mrak.

Tak dobře poslouchej,

s úlevou přijde gong či song

Play Everyday :).

A na závěr Ti chci ještě říct, že jako máma fakt nestojíš za prd.

Jsi jen jedinečná a originální.

Jedinečná a originální kombinace všech vlastností, vloh a talentů. Duhů či neduhů.

Je možný, že ten pocit jen tak nezmizí. Že se Tě bude ještě chvíli držet. Nebo Ti ho ještě někdo vpálí, když to budeš nejmíň čekat. Ale důležitý je, aby sis jednou provždy zapsala za uši, že je mnoho žen, mnoho matek. Mnoho mustrů a stylů mámování. A žádný není špatně, ani dobře. Hledej jen Tvůj styl, Tvůj jedinečný způsob, jak kráčet životem spokojeně, jak si užívat, radovat se a k tomu samému inspirovat i své děti.

Je Ti doufám jasné, že v tom jedeme spolu. Ten pocit se mě občas chytí za pačesy a já začnu slzy prolejvat, svědomí zpytovat, měnit zaběhnuté. Každý ten pocit je dar. Je to kámoš, který mi přišel podat ruku a vyzvat mě (doslova nakopnout) k lepším zítřkům. Tak se taky nech nakopat a vytěž z toho, co to jde. Já už těžím. Zase větší lásku, radost a pochopení.

ŽIVOT JE HRA tak Play Everyday