Ukulele jako učitel snů

Když mi bylo asi 18 napsala jsem si všechny své sny. Mé sny na různá období. Najít si opravdové přátele, najít sebe a být sama sebou, žít v zahraničí, umístit se do 16. místo na Světovém poháru v snowboardcrossu, nebo naučit se hrát na kytaru. Když mi bylo 33 na seznamu už zbývala odškrtnout pouze hra na kytaru. A tak jsem si říkala, že přišel ten správný čas.

Pořídila jsem si nádherné a barevné ukulele od kytary.cz a začala jsem na něj drnkat. Zpočátku to moc nešlo. Moje prsty na strunách spíš drnkaly všem na nervy, netušila jsem jak z nástroje vyloudit něco jako příjemný tón. Netušila jsem vlastně jak nástroj vůbec naladit.

Jak sebe naladit na plnění svého snu.

Pachtila jsem se s tím, ale trénovala jsem každý den. Každý den jsem si zadrnkala alespoň pár minut. Každý den jsem ušla malinkatý krůček za tím, co bylo mým cílem. Hrát si a zpívat. Ladit tak svou duši v jakýkoliv nelibý čas. Naladit se na snovou a hravou notu, nebo vyhrát se z nepohody.

Po několika marných pokusech jsem nakonec zakoupila malou ladičku a začlo mé krásné dobrodružství. Ukulele je mým novým snovým učitelem. Pokaždé se něco nového naučím. Dnes se s vámi chci podělit o lekci nedávnou. Ukulele ke mně během hraní promlouvá a jednoho dne mi svěřilo takový skvělý tip:

"Pokud se chceš něčím stát, nejdřív si na to hraj."

A tak jsem se chopila iPadu a na youtube jsem vyhledávala všechny profesionální hráče na ukulele, kteří mě mohli něco naučit. Vyhledala jsem si oblíbené a ohrané písně, díky kterým se můžu já sama nejdříve naučit jak se tedy hraje, drnká, jak se vlastně taková písnička z ukulele začne linout ven. A když jsem si tak hrála na Johna Lennona, Jasona Mraze, Johna Denvera,...učila jsem svoje hudebně nemotorné prsty klouzat po strunách. Neohrabaně, cílevědomě. Každý den trochu. Každý den chvilinku.

Postupně jsem se naučila pár písní a to jen sesmolením 4 akordů. Hrála jsem a drnkala dál. Trénovala, přidávala další písně. Postupně začly mé prsty klouzat po strunách samovolně. Ukulele začalo vydávat jedinečné zvuky a já tak mohla dát pré svým aktuálním pocitům. Někdy jsem se cítila smutně a tak ukulele hrálo pomalu, klidně, potichu. Někdy jsem cítila radost a ukulele si vyhrávalo vesele, hbitě. Někdy jsem cítila pěkný vztek a tak jsem drnkala jak smyslů zbavená, že se mi ukulele zapalovalo pod rukama.

A když jsem tak naslouchala všemu, co mi ukulele v našem společném čase chtělo říct, došlo mi, že tuhle zázračnou lekci můžu použít při plnění jakéhokoliv snu.

Nejdřív si budu na něco/někoho hrát a jednoho dne, jednoho dne se tím sama stanu. Pokud ovšem věřit nepřestanu. Ale to už je zas jiný příběh.

Tak pokud se chceš za svým snem vydat a ty dny chmurné za sebou nechat, už brzy Tě s mým ukulele provedeme na cestě za čímkoliv, po čem Tvé srdce touží. Přidej se a vyraž na Cestu za Tvým snem. Na 30 denní online výlet, který rozžehne v Tobě jiskru.