Díky Ty jeden chlape ušatej aneb 2016, rok plný zvratů

Kdyby byl rok 2016 nějaká bytost, představila bych si ho jako moudrýho chlapíka, kterej chodí po světě a mlčky vás vede za ruku. Kdyby konečně přišla řada na mě a já se mohla uklonit, asi na něj skočim jak malej Jarda, obejmu ho a mezi pusama mu nastokrát zvolám: "děkuuujuuuuu!"

Zdá se, že takovej chlapík asi neexistuje a tak to vyslepičim online světu (tedy vám).

1) LEKCE DŮVĚRY

Hned na začátku roku 2016 jsem za zvuků rachejtlí a manter Tiny Turner jela se svým pupkem do Podolí. Někdy kolem 8 hodiny večerní 31.12. se sešla naše sebranka a plánovaly jsme oslavy. Já bych nejraději naplánovala spánek a to nejlíp přes celou zimu. Ze slušnosti jsem usedla a naslouchala plánům.

Když si začli nalejvat štamprlíky, připomněla jsem jim nedávno zavedené pravidlo: nejmíň jeden musí být bez jediného promile, aby mě dovezl do Podolí až se synek o slovo přihlásí. S hurónským smíchem a slovy: "dneska neporodíš, to je jasný" si přiťukli. Jak začal alkoholový mok stékat jejich hrdlem, v mém těle něco ruplo. "A safra" pomyslela jsem si "už ani tu moč neudržim, je to se mnou špatný." Pode mnou to začlo vlhnout a já zrudla v obličeji. Seděla jsem právě u tchánů na jejich žlutavém kanapíčku.

O pár hodin později (prosim nepráskněte mýho muže, někdo mě tam musel dopravit), když už ty novoroční famfáry ustaly, se na světě objevil ON. Mého srdce šampión. Chvíli to vypadalo, že půjdeme na jiný sál a že to půjde nepřirozeně, ale já se rozhodla odevzdat mojí tělesnou schránku pro jeho dobro a důvěřovala jsem.

V tu chvíli, která trvala věčnost a přesto v realitě byla tak krátká, jsem se spolu s ním zrodila i já. Plná důvěry. V sebe, v život samotný.

Vykouknul ven a neozval se ani hlásek. Proč by plakal? Věděl, že je tu správně. Že je svět krásným místem k žití. A to mě učí každým dnem. Tuhletu důvěru jsem od narození dcerky postrádala. Tehdy jsem nevěřila ničemu. Ani sobě, ani zítřkům, doktorům, lidem kolem. Až muj prďolíny Fikulíny mě přišel naučit o opaku. Ó díky Ti můj malý milý.

2) LEKCE ŠARLATÁNSTVÍ

Hned vzápětí jsem se přihlásila do online kurzu Podnikání z pláže. Jojo už i na mě dosáhly skvělý marketingový triky tý šarlatánky Stáni. Teď už i já budu mít FAPI, Smartemailing, budu psát ebooky, lapat zákazníky a tlačit jim nějaký tlachy do hlav. Spamovat, prodávat, vtírat se. Nu což. Co taky dělat, když to spokojený dítě neustále spí? Mám se nudit? Nebo psát? A tak jsem se vrhla do studií.

Ovšem tenhleten kurz, stejně jako xy dalších online kurzů, který jsem díky státem podporované dovolené absolvovala, mi doslova změnil zase další oblast života (já vim, zase reklama - ale fakt no). Během pár dní jsem onu šarlatánku přejmenovala a děkovala jí za to, že mi zkřížila prozatím jen online cestu. Začla se psát nová etapa mé seberealizace. Učila jsem se o své hodnotě, o hodnotě, kterou má můj čas, můj život.

Objevila jsem své talenty a téma, o kterém mě fakt moc baví psát (díky Stáňo). Posunula jsem své psavé počínání zas na vyšší stupínek a začala to (se) brát vážně (díky Stáňo, že mi to ale trvalo). Vždyť střevo jsem a psavé také a být spisovatelkou byl vždycky můj sen. No a jelikož jsem od dob Univerziády už dlouho nic nevyhrála, umístila jsem se za mých tichých vnitřních famfár v Plážové výzvě (ještě jednou - díky Stáňo). Juch.

A říkám si, že za ten rok jsem v sobě celkově změnila názor na marketing. Měla jsem pocit, že je to něco špatného, že se jen hovínko halí do zlatého hávu, aby se prodalo. Mohla bych se klidně nechat po uplynutí státem hrazené role mateřské někam zaměstnat. Mohla bych se nechat zaměstnat něčím, pro co mé srdce nehoří a co mi nejde od ruky. Mohla bych si dál psát do šuplíku. A moje slova by nikdy nikdo nespatřil.

A já si říkám: "PROČ? Proč bych nemohla dělat to co mě baví, sytí a ještě navíc o tom dát vědět i světu? A jako bonus to třeba někomu pomůže zažít míň toho slzavého údolí a víc té radosti a spokojenosti." Takže se učím jak šířit své dary, protože je nemám jentak. Stejně jako mraky dalších obdarovaných všude kolem.

3) LEKCE SEBELÁSKY

Když mě několik měsíců nato požádala další online kouzelnice Terka Kramerová o testování jejího kurzu Mé nové Já, říkala jsem si, že mě čeká pár meditací a nazdar bazar. Kejvla jsem. Jestli se v historii píše "před Kristem" a "po Kristu", já si budu už navždy pamatovat život PŘED MÝM NOVÝM JÁ a ŽIVOT PO MÉM NOVÉM JÁ (nebo jak se to skloňuje).

Tedy online kurzem, který Terka vypouštěla se slovy: "bude to velký". Vůbec, ale naprosto a naivně jsem nečekala jak velký. Moje malý já potřebovalo do morku kostí našeptat, že je tady na tom světě správně a že všechny ty talenty, který skrejvá a tají, protože třeba nejsou dost dobrý, nebo jsou třeba navíc ještě trapný, by mělo už ksakru, naplno vyslat do světa. Ufff. A tak se taky začalo dít. Den po dni jsem odhazovala krusty. Až ze mě byl někdo úplně jinej. Víc o tom si můžete přečíst v tomto rozhovoru.

4) LEKCE WILLYHO FOGA

Už dlouho jsem si snila o cestách. O životě Willyho Foga. Ne jenom dovolená na týden a šup zpátky do domoviny. Ale prostě být na nových místech, objevovat všechny krásy, pomalu, s pusou dokořán, pracovat si tam (protože přeci teď už pracuju z pláže). A tak jsem na přelomu června a července přesunula svou tělesnou schránku a ty dva malé dařbujány na měsíc. Tedy do Itálie. Ne na Měsíc.