Jak rozvíjet děti? Aneb 14 lekcí ze školy života

Montessori, Waldorf, bruslení, lyžování, hokej, balet, zpívání, angličtina, keramika, kreslení, psaní, počítání, plavání, piáno...

Co to má všechno společnýho?

To a ještě mnohem víc by se dalo napsat na seznam kroužků a dovedností, které jsou od dnešních dětí tak nějak očekávány. Děti chodí z kroužku na kroužek, umí různé kejkle, lítají ve svém volném čase jak hadr na holi a maminky samozřejmě lítají s nimi.

Tak nějak jsem si to představovala i já, když jsem ještě bývala single a bezdětná. Vždyt tak to přeci dělá každý, ne? I já to tak měla.

Ale od tý doby co jsem se stala mámou, nějak mi spoustu věcí nedává smysl. A rozhodně už mraky aktivit nehodlám dělat jen proto, že je dělá sousedovic Vonásková a nebo banda Brdíčků. Když jsem se tak kolem sebe rozhlížela, jak děti žijou, jak se rozvíjej, co všechno už umí, trklo mě to do očí. Moje děti teda asi nic neumí.

Neuměj lyžovat (to já lyžovala už snad ve 3 letech a dělala první kroky na cestě k medajlím). Neuměj počítat do 100. Neuměj hokusy pokusy s octem a sodou. Neuměj vymalovávat tak, jak by si to předlohy přály. Neuměj plavat bez křidýlek, odrecitovat celou píseň nazpaměť. Neuměj skládat montessori hračky, bruslit ani balancovat na palečku. Neuměj uvařit polívku, nastrouhat sýr a já nevimcoještě...

Tak co jsem to ksakru za matku?

Takový myšlenky mě často napadaj a tak jsem se radši rozhodla soustředit se na to, co je teda pro mě v tom našem světě důležitý a co je teda "učim":

1) že život je krásnej, nehledě na to, jak se zrovna cejtíme a co se kolem nás děje

2) že svůj život máme ve svých rukou a můžeme ho tedy každým dnem měnit

3) že můžem důvěřovat životnímu proudu, protože to vždycky všechno nějak dopadne a z mý zkušenosti vždycky navíc dobře

4) že všichni kolem nás jsou taky bytosti a my je máme rádi, i když se k nám zrovna třeba nechovaj hezky (platí to i pro starší či mladčí generace nebo zvířata)

5) že můžou dělat cokoliv co budou chtít, hlavně aby jim to dělalo radost

6) že všude na světě jsou lidi ze stejnýho masa a stejnejch kostí, i když maj jinou barvu pleti, nebo jiný vzezření

7) že příroda je nejkrásnější lokalitou na celý matičce zemi a proto je skvělý tam chodit do školky a a bydlet

8) že cokoliv co se děje uvnitř nás je jen naše a ostatní svět s tím má pramálo společnýho

9) že stejně jako se dá měnit vnější realita, dá se změnit i vnitřní svět, tedy naše prožitky

10) že se máme rádi nehledě na to, jak se zrovna cejtíme a chováme

11) že můžem svobodně projevit naprosto vše a hlavu si za to neutrhnem

12) že lidem kolem neubližujem, protože v důsledku tim nejvíc ublížíme jen sami sobě

13) že materiální statky jsou mnohem míň než lidské a jiné bytosti a jejich city

14) že jako lidi jsme si rovni, i když jsme malý, velký, tlustý, tenký, barevný nebo mourovatý

A jak je to učim? No jednoduše. Učim se to sama. Jeden den to žiju víc, někdy míň, ale všechny tyhle body mám zapsaný za ušima jako to, co mi přijde naprosto podstatný, co bych chtěla mým dětem v tomhle světě předat. O čem tem můj život je.

A jelikož trávíme dost času žitím jentak, tak jak nejlíp dokážeme, tím co nám dělá radost, nezbývá nám čas na Yamaha kurzy, gymnastiku ani místní sbor. Tak co teda ty děti budou umět? Jak v tom životě jako přežijou? Vždyť budou naprosto nepoužitelný...

Mám důvěru v život.