Vodní hrátky a dar od mé duše

March 18, 2018

Měla jsem narozeniny a rozhodla jsem se udělat si radost. Ne, že bych zašla do krámu a koupila si nové boty, nebo vyplenila cukrářství. Já se rozhodla skoncovat se strachem. Docela pěknej dárek k narozeninám, ne? Jestli vás to zajímá, čtěte dál.

 

Když jsem byla malá, pár lidí žilo v přesvědčení, že topit mě pod vodou je ten nejlepší projev náklonnosti. O několik let později jsem se octla na lodi, na sobě potápěčskou výstroj a pod sebou bůhvíkolik desítek metrů. Rodiče mi zaplatili potápěčský kurz a poté ještě x skvělých průvodců do hlubin vody. Jenže ouvej. Vrhala bych se z kdejakých kopců střemhlav dolů, dělala se svým tělem bůhvíjaké psí kusy, ale pod vodou jsem byla jak malá holka. Vystrašená až do morku kosti. Ta temná hloubka slaných vod mě děsila. Co když mě něco sežere? Co když už nevyplavu? Už se nikdy nenadechnu? Co když vidím hladinu naposled? Brrr. A tak skončila má potápěcí kariéra. 

 

 

Jenže pak se mi v pupku usídlila Malá mořská víla.

 

Moje malá Ema je potápka od narození. Už když byla v břiše, věděla jsem i bez ultrazvuku, že to je Ema a že to bude vodomil. A taky že jo. Ve vodě je jako ryba. Začaly jsme chodit na plavání. Jenže jak ji mám učit milovat vodu, když z ní sama mám respekt? Když se vody bojím, je mi nepříjemná a neumím to s ní? A co teprv můj respekt z potápění se v hlubinách své duše? Umím se tak leda šplouchat na povrchu, ale dolů mě nikdo nedostane. Ehm, až na Malou mořskou vílu a její zázračné techniky ;).

 

Rozhodla jsem se tedy, že se svým strachem ponořit se do hlubin skoncuji. Právě ke svým 31. narozeninám. Že už ten strach nepotřebuji a dál ho s sebou táhnout nebudu. 

 

Sedla jsem tedy naprosto roztěkaná do auta. Z nádrže na mě pískala žízeň, stěrače zoufale kňouraly suchem. Čas se pomalu blížil k termínu, kdy mělo začít mé první léčení pod vodou. Těšila jsem se na tu chvíli jako za mala. A teď jsem měla tepovku jak maratonec u cíle a doufala, že do mého cíle dojedu. 

 

Díky všem andělům jsem včas vkročila do bazénu v Kamenici a stihla svou tepovku snížit na maratonce po deseti minutách za cílem. Když najednou z vody vylezly dvě víly. Můj tep se zklidnil a já věděla, že jsem tu naprosto správně. Nechala jsem svou klasickou píseň "chvátám, chvátám, nemám chvíli klid" doznívat v mých uších a naladila se na holky. Napadlo mě, že taková stojatá voda ze mě asi nikdy nebude. 

 

 

Kamarádka mě dovedla do vody a když jsem jí sdělila můj záměr - přestat se bát vodních hlubin, očekávala, že se uvidíme ještě několikrát, než se ponořím. Já se nechala překvapit. Uchopila moje tělo, jako by byla jeho prodlouženou částí. Podpírala mě a já se zaposlouchala do hudby a do slov, která ke mně pronikají skrz vodu. Promlouvalo ke mně mé ještě fyzicky nenarozené dítě:

 

"Důvěřuj. 
Nech se unášet proudem. 
Proč potřebuješ stále ujištění zvenčí? 
Vše víš naprosto nejlépe ze všech ty. 

 

Těším se na svět za Tebou. 
Už nějakou dobu Tě sleduji. 
Jsi tou nejlepší mámou, jakou znám. 
Nepodceňuj se. 
Ty ani nevíš, jak nádherný čas si spolu všichni užijem. 
Máš to, po čem tak bezmezně toužím. 
Moc se těším, až se setkáme."

 

Vyjádřila jsem svůj strach. Strach, že se budou opakovat stejné temné prožitky (poporodní deprese) jako s Emou. Že se už nezvednu a padnu na dno.

 

Opět ke mně promluvilo mé dítě:

 

"Mami, ty zvládneš cokoliv. 
Cokoliv, co Ti život do cesty položí.

Nejen to. 
Ty to zvládneš se smíchem a grácií.

Mami, důvěřuj si. 

Mám Tě ráda."

 

Voda mi splachovala celé tělo a vlasy se mi vlnily po ramenou. Kamarádka mne jemně masírovala a já cítila, že už se nemůžu dočkat, až budu pod vodou. V jednu chvíli už jsem to nevydržela a nasadila si kolíček na nos. Kamarádka mi zaťukala na rameno a začal podvodní rej. Nejdříve jsem se seznamovala s novým prostředím. Po chvíli jsem se cítila jako ryba ve vodě. Mé tělo bylo zcela hadrové a já tančila na svou píseň života. Cítila jsem po celém těle vzrušení a husí kůži. Tekly mi slzy z očí a vlévaly se do teplé okolní vody.

 

 

Promlouvala jsem k sobě samotné. Cítila jsem, jak mi v každém póru, každé buňce těla tepe život. Chápala jsem mnohá moudrá slova, která až teď dostávala smysl. 

 

"Jdi s proudem života.

Vše je, jak má být.

Jen v hlubinách vlastní duše najdeš světlo.

Bez toho, aniž by ses do nich ponořila, nemůžeš vidět všechny barvy světa.

 Neboj se ponořit.

Máš kolem sebe tolik andělů, kteří stojí při tobě."


Na mysl mi chodila všechna jména mých andělů strážných. To jich mám tolik?

 

Jeden z těch andělů mě držel v náruči. Najednou mé tělo začalo křičet. Pod vodou jsem řvala štěstím. 

 

"DĚKUJI, BOŽE.

DĚKUJI, BOŽE.

DĚKUJI, BOŽE."

 

Tekly mi slzy a já se dívala dál na svůj příběh.

Byla jsem několikrát osvícená a pochopila neuchopitelnost lidskýho bytí.

Extáze v mém těle neměla přestání. 

Čas najednou přestal existovat.

Stále mi tekly slzy z očí a rty se mi chvěly smíchem.

 

Po chvíli pochopení jsem se opět vrátila do extatického radostného stavu.

 

"MILUJU SVUJ ŽIVOT. 

MILUJU SVUJ ŽIVOT.

JÁ MILUJU SVUJ ŽIVOT."

 

Když euforie ustala, ozvalo se:


"Tak běž a vyprávěj o tom.

Běž a nauč lidi, jak milovat svůj život.

Nauč je, jak milovat hloubky i vrcholy.

Nauč je, jak se zvednout, když se válí na dně.

Nauč je, jak se odrazit a vidět znovu světlo."

 

Když hlas ustal, rozhodla jsem se pokořit samu sebe.

Byla jsem pod vodou - to byl můj cíl. Ale já se chci podívat té hloubce, mým stínům a temnotám, mým démonům do očí.

Otevřela jsem tedy oči.

 

A spatřila jsem mnoho odstínů barev. Spatřila jsem nový svět.

Můj nový život.

 

Usmívala jsem se na každou molekulu vody zvlášť. Byly najednou tak krásný. Ze všech stran objímaly moje tělo. Nechtělo se mi už dýchat. Cítila jsem se tam líp jak kdekoliv jinde. Nádech a znovu jsem chtěla víc. Hlouběji. Tančit, plavat, nechat se vést životem.

 

Poté mě můj anděl nechal znovu narodit.

Pomalu jsem vykukovala a cítila, jak se každý milimetr mého obličeje postupně zvedá nad hladinu. 

Zrodila jsem se?

Nová, krásná, láskyplná.

Plná pochopení a vnitřní moudrosti.

Vše, co potřebuju, nosím v sobě.

Nemusím nic hledat.

Vše, co potřebuju, už mám.

 

 

Když jsem se znovu zrodila, můj anděl mě uchopil do náruče a tisknul mě k sobě jako malý dítě. Cítila jsem tu hřejivou náruč, bijící srdce a lásku. 

 

Setkání se zemí bylo najednou nepříjemné. 

Po chvilce zvykání a přemítání o tom, co jsem právě zažila, jsem otevřela oči.

 

Přede mnou stála moje kamarádka. 

Neměla jsem slov. 

Ty slova se ukryly v láskyplném objetí.

 

Odcházela jsem z bazénu jiná.

Sebejistá, hravá.

Laškovala jsem s hladinou jako nikdy.

Celé mé tělo mi děkovalo.

Má duše stále tančila na vlnách.

 

Až si někdo budete chtít pořídit krásný dárek k narozeninám,

odměnit své tělo i duši, nebo odstranit strach...jděte do vody.

 

Voda má, voda má, voda mááá

rozcuchané vlasy...

voda má, voda má, voda mááá.

 

Voda má

 

 

 

Please reload

Předprodej 199Kč + 3 dárky-2.jpg
Nejnovější příspěvky
Please reload

Rubriky
  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

ANDROMEDA,

ELFKA MALÁ

Laskavá kapitolka

z knihy příběhů

pro malé i velké

ke stažení ZDE

Instagram

andromeda.png
Sledujte Play Everyday
  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

EBOOK ZDARMA

Začarované mateřství 

aneb 6 prokletí, kterými si

z mateřství děláme galeje

Co stojí za naším

špatným pocitem?

Martina Chomátová
Mou vášní je hledat ve světě (a v sobě) hravost. Sdílím své příběhy
a inspiraci na cestě z poporodních depresí ke spokojenosti. Jsem autorkou ebooků Návrat k sobě - aneb jak být spokojená i po porodu, Jak rozehrát partnerství a knihy příběhů o cestách světem Andromeda, elfka malá
Zvu i ostatní na takové to zábavné a tmelící cestování po zajímavých místech Prahy díky týmové hře PraHra.
 

Můj příběh najdete tady.

Svoje dotazy, připomínky, tipy či referenci mi můžete poslat na info@playeveryday.cz

Díky fíky. Mějte se a smějte se :)

 

  • Facebook Social Icon
  • Instagram Social Icon
  • Twitter Social Icon
  • YouTube Social  Icon

Instagram

Hravé a laskavé čtení

o všímavosti k sobě

i okolí

  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

© 2014 by Martina Chomatova Proudly created with Wix.com