Proč tě to mateřství tolik zmáhá? Najdi 5 mezigeneračních rozdílů

April 11, 2017

Setkání s rodinou, více generací, děti, různé situace a vy jako středobod všeho toho. Starší generace zvyklá nějak fungovat (většinou na poslušnost a na slovo). Děti si svobodně lítají a objevují prostory. A vy mezi tím, hlavu jak pátrací balón. Posloucháte samé "nedělej, nech to být, to se nesmí, to se nedělá". Když je chvilka klidu a zrovna neprobíhá mentoring přes jednu generaci, vyslechnete si pár slov i vy. 

 

"VŮBEC NECHÁPU, PROČ TĚ TO MATEŘSTVÍ TOLIK ZMÁHÁ. TO JÁ MĚLA VŠECHNO NA HÁKU."

 

A vám to pořád vrtá hlavou. "Proč mě to tolik zmáhá? Co dělám špatně? Jestli bych to teda neměla dělat tak jako se to dělávalo dřív? Mít to taky na tom háku." A když to nechcete mít na háku, tak jak to teda mít? Proč je to mateřství taková dřina?

 

Právě v tom háku je problém. Já osobně nechci mít nic na háku. Chci to mít na pohodu. Nejen pro sebe, ale i pro všechny, kterých se to týká. Nechci nikomu vyčítat jak co dělal. Minulost je pryč. Každý děláme nejlíp jak umíme. Každý jsme v minulosti udělali pár přešlapů, některé si uvědomíme, některé ne. I já teď v roli mámy dělám všechno nejlíp jak umím. A to nejlíp jak umím znamená, že mi záleží na pohodě mé i všech ostatních. 

 

 

Je pravda, že mám pračku, myčku, sušičku, vysavač, uklizečku atd. Tak proč je to mateřství někdy sakra tak náročný, co? Toť otázka. 

 

Napadá mě, třeba proto:

 

1) Rozhodla jsem se přistupovat k dětem jinak

 

Jinak než se to dělávalo. Ne proto, že bych chtěla někomu něco vyčítat. Ale proto, že mi původní výchovné techniky zkrátka nedávají smysl. Nevidím důvod, proč mít malé děti na háku, říkat jim neustále "NE a NE a tohle také NE" jen proto, že mají menší tělo než já. Můžu se vyjadřovat i jinak. Ono to totiž s tou dnešní generací dětí ani moc po staru nejde (všimli jste si?). Buď je utluču za živa (což se mi fakt nechce) a nebo musím najít jiné způsoby. A ty způsoby hledám. A jelikož mi je nikdo nepředstavil, stojí mě hledání trochu víc sil.

 

Jako třeba hledat poklad. Nevím přesně kde je, ale nepřestávám. Protože vím, že tam někde je. Stojí mě to síly, protože se to teprv učím. Žádný učený z nebe nespadl. Postupně se mi naše nová komunikace zažírá pod kůži a naše soužití bude fakt na pohodu. A ono už v mnohých chvilkách je. Když vypnu tu negativně zaměřenou mysl, dokonce už vnímám přesně tu vysněnou destinaci.

 

2) Mám na sebe prostor

 

Mám všechny možné technologické vymoženosti a tudíž mám i prostor na sebe. A tak se můžu cítit. To je pěkné slovní spojení, že? A leckdy cítím, že se necítím dobře. Na tom není nic špatnýho. Koloběh života. Tak jako se venku mění počasí a nikdo se nad tím nepozastaví. Jako putujeme ročním obdobím, mění se i mé nálady, moje energetický konto. A tohle všechno vnímám, protože nemusím lítat jak hadr na holi, nebo jako žena na poli. 

 

3) Jsem k sobě upřímná

 

Jelikož se cítím a vnímám svůj vnitřní koloběh, mám zhruba dvě možnosti. Buď budu svoje pocity a energetický konto popírat, utíkat před sebou. Pak ale jednoho dne nádrž dojde úplně a já padnu. Za vlast a na hubu. Nikomu tím nepomůžu, protože jestli jsem dosud lítala jak hadr na holi a snažila se dokonale zvládnout všechno (protože chci být přeci dokonalá žena), teď už neuletím skoro ani na záchod.

 

Rodina se musí postarat, ale neví jak. Kapitán kixnul. Ha. To je ale patovka. Jestli není lepší být k sobě a druhým upřímná a sdělovat svoje miniaturní a každodenní nedostatky, nechávat si pomoct, nepadat za vlast ani na hubu. A průběžně zapojovat zbytek. Z mé zkušenosti je významná především upřímnost k sobě, protože jinak ani druhý krok (upřímnost k okolí) nenastane. Dlouhodobě se před sebou utíkat nedá. A hrát na sebe pohodu? Z mé zkušenosti tahle deska dlouhodobě bez přestávky taky nehraje. 

 

4) Hledám sebe

 

Byla jsem (stejně jako mraky dalších lidí) vychovávána tak, že starší ví automaticky nejlíp co já mám dělat, co potřebuju a co smím. A tak na začátku mateřství jsem nevěděla vůbec nic. Do té doby tu byl vždy rodič, prarodič, učitel, trenér, lektor, šéf atd. A teď jsem jen já. Co mám dělat, když tu nikdo není, kdo by mi řekl, poradil?

 

A co vlastně já chci dělat?

 

Jelikož můj vnitřní hlásek byl různými triky a styly celou dobu zadupáván, je docela nesnadné ho zase z té haldy cizích hlasů vyhrabat. Jaké jsou moje potřeby? Ráno, odpoledne, večer? Jak bych si vůbec to svoje aktuální fungování představovala? Jaký mít postoj k očkování, doktorům, nemoci, školce, hlídání, pohybu na hřišti, v lese, k rodičovství, manželství, sporům, emocím?

 

Každý den se valí mraky nových témat, která si řeším po svém a hledám, jaká cesta je pro mě ta nejlepší. Hledám v tom sebe. Svoje vlastní hranice, nastavení, postoje. Hledám způsoby, jak v tom všem být spokojená. 

 

 

5) Snažím se být

 

Snažím se fungovat každodenně, nejlépe jak v tu chvíli dovedu. Být pro své nejbližší a to nejen ve chvilkách, kdy je nám hej. Snažím se být i ve chvilkách, kdy je nám ouvej. Neposílat ven slova jako: "když se vztekáš, jsi zlobivá holka, nemám tě ráda. Přijď až budeš zase hodná." Protože ten můj poklad momentálně zažívá něco náročného. I v tu chvíli s ním chci být. Náš vztah a důvěru posílit.

 

 

Když kamarádce zemře babička, půjdu jí snad říct "když brečíš, jsi zlobivá holka, nemám tě ráda. Přijď až se uklidníš a budeš zas hodná a usměvavá!" Kdepak. Obejmu jí, uznám, že je to těžký, vyjádřim mou soustrast. A stejně tak to dělám i s dětmi. Mezi emocí vyvolanou ztrátou milovaného a ztrátou plyšáka není zas až takový rozdíl. Směšné tvrzení, že? Ale dle mého je to tak. Na všechny emoce máme právo. Všichni. A pokud je to v mých silách, ráda jim tu náruč poskytnu. Protože vidím, že se necítí dobře. A jsme zase na začátku. 

 

JELIKOŽ MÁME VŠECHNY TY TECHNICKÉ VYMOŽENOSTI, MÁME PROSTOR SE CÍTIT. 

 

Cítit se a cítit se navzájem. A "cítit se" znamená vnímat. Vnímat co se uvnitř odehrává. Bolest, vztek, radost, štěstí, klid, spokojenost, píchání v boku, žárlivost, inspirace, nadšení, štípání, smutek, euforie. 

 

Není horší nebo lepší generace. Není lepšího člověka. Není lepší ten, co se cítí víc nebo míň. Citlivost se nedá měřit (nebo snad už dá?). Přecitlivělost i necitlivost je v pořádku. I všechno mezi tím. Míra citlivosti je ukrytá v naší jedinečnosti a za tu hlavy už díkybohu nepadají. Můžeme se inspirovat, obohacovat, sdílet. Můžeme si naslouchat, respektovat se, předávat si zkušenosti z našich vnitřních a vnějších světů.

 

 

A já se těším na dobu, kdy z mezigeneračních slezin zmízí souboj o nejlepší matku, pečovatelku, živitelku. Kdy přestanou souboje v rodinách všeobecně. Chceme na světě mír, žádné války a přesto si nedokážeme uklidit před svým prahem domácím. A přitom své bitky pácháme kvůli takovým zbytečnostem jako jsou: myšlenka, názor, přesvědčení a zkušenost. A děti okřikujem, když se bitkují kvůli autíčku, kostičce, štětci či lopatce. 

 

Jestli my jsme se nezapomněly jednou na hřišti a vyměnily jsme akorát hračky za hříčky mysli. Hříčky, které nás od sebe oddělují a vzdalují naše srdce. Kéž dokážem na svých setkáních i mezi tou další generací víc vypínat hlavu, rozum a ego. A najdeme ty jedinečné spouštěče a čudlíky, které nás pustí do našich srdcí. A do srdcí našich dětí. Těch dětí co v malých tělech objevují svět, ale i těch ukrytých v nás. Dospělých, dospělejších a nejdospělejších. 

 

 

PS: Jako poslední bonusový bod tu mám ještě: MÁM TO V PAMĚTI.

Tedy tím se rozhodně nechci dotknout nikoho, že by neměl dobrou paměť. Ale ruku na srdce. Kolik detailů si pamatujete z minulého měsíce? A kolik si jich pamatujete z loňského roku? Žena, která prožívá své mateřství teď, si zřejmě bude pamatovat všechny střípky každodenní reality a pocity, které s tím jdou ruku v ruce. Kdežto žena, která prožívala mateřství před delší dobou, si spoustu těch nepříjemných detailů pamatovat nebude. Sama to znám. Paměť je milosrdná, ale klamavá potvora.

 

 

Další inspirace: 

 

- Jak padla máma na dno

- Jak si vykouzlit spokojené děti

- Jak být spokojená i po porodu

Please reload

Předprodej 199Kč + 3 dárky-2.jpg
Nejnovější příspěvky
Please reload

Rubriky
  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

ANDROMEDA,

ELFKA MALÁ

Laskavá kapitolka

z knihy příběhů

pro malé i velké

ke stažení ZDE

Instagram

andromeda.png
Sledujte Play Everyday
  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

EBOOK ZDARMA

Začarované mateřství 

aneb 6 prokletí, kterými si

z mateřství děláme galeje

Co stojí za naším

špatným pocitem?

Martina Chomátová
Mou vášní je hledat ve světě (a v sobě) hravost. Sdílím své příběhy
a inspiraci na cestě z poporodních depresí ke spokojenosti. Jsem autorkou ebooků Návrat k sobě - aneb jak být spokojená i po porodu, Jak rozehrát partnerství a knihy příběhů o cestách světem Andromeda, elfka malá
Zvu i ostatní na takové to zábavné a tmelící cestování po zajímavých místech Prahy díky týmové hře PraHra.
 

Můj příběh najdete tady.

Svoje dotazy, připomínky, tipy či referenci mi můžete poslat na info@playeveryday.cz

Díky fíky. Mějte se a smějte se :)

 

  • Facebook Social Icon
  • Instagram Social Icon
  • Twitter Social Icon
  • YouTube Social  Icon

Instagram

Hravé a laskavé čtení

o všímavosti k sobě

i okolí

  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

© 2014 by Martina Chomatova Proudly created with Wix.com