Cesta ze dna ke splněným snům

Ahojky, musím říct, že sledovat Tvůj život a proměny z dálky, je naprosto úchvatné. Za poslední rok jsi udělala obrovské změny. Mohla bys nám víc nastínit co se v Tvém životě odehrálo?

Největší změnou za tento rok byly pro mě vždy momenty, kdy jsem dokázala nechat plynout emoci a v pozadí používala pozorování situace s nadhledem a analýzou. A to zároveň. To bylo pro mě do loňska naprosto nemožné, protože emoce mě naprosto ovládaly a tudíž nesmírně ovlivňovaly výsledek situace.

Také jsem vypozorovala, že největší zlomy v uvažování nastávaly ve chvílích naprostého vyčerpání, kdy jsem neměla sílu ani na použití starých programů, návyků, předsudků, vzteku. Takové to vyčerpání, kdy jen sedíte/ležíte a pozorujete a nejste schopní ničeho aktivně. A to bylo úžasné, protože jsem byla najednou schopná vidět věci jinak a dokonce schopná i ty věci JINAK PŘIJMOUT za vlastní.

"Chvilky naprostého vyčerpání jsou skvělou příležitostí pro přijetí současné situace."

Nebylo by to ale možné, kdybych v sobě nenosila přání změny a neměla ho stále před očima, kdybych jen čekala, že se to samo od sebe změní. To jsou vlastně nejzásadnější změny, které pomáhaly všem ostatním.

Jaké sny a představy jsi na začátku roku měla a co z toho se Ti povedlo dosáhnout?

Jsem vyloženě plánovací typ. Jakmile nemám daný plán a připravené scénáře minimálně pro 5 situací dopředu, jsem nervózní a nefunguju. Naučila jsem se ale, že v případě snů, je to – alespoň v mém případě – kontraproduktivní. Nejpodstatnější je pro život mých snů naprostá otevřenost tomu, co přichází, a příležitostem. Proto se během roku mé sny vyvíjely natolik, že většina z nich se přetvořila.

Zkusím na to přesto odpovědět. Chtěla jsem trojčátka, která se sice nepodařila, ale za to máme třetí miminko. Neberu to jako nesplněné přání, protože moudrost toho, že se narodilo letos jen jedno, je veliká. A to je další věc, která se mi děje u snů – plní se mi v takové formě, která je ve výsledku ta nejlepší. Proto své sny již blíže nespecifikuji.

Dalším splněným snem je, že se mi konečně podařilo zamilovat do svých dětí. Pro mnohé je to samozřejmost, ale věřte, že to není u velké části lidí automatické. Hormony holt nejsou jediným hybatelem po porodu.

Také jsem chtěla v sobě objevit ženství a nejen, že jsem ho objevila, ale již se učím zařadit ho do běžného života. Dalším snem bylo více času trávit s kamarádkami a vyživovat se navzájem přítomností, sdílením, přijetím a radostí ze všeho možného. Nejzajímavější na tom pro mě je, že se mi to nesplnilo se stávajícími kamarádkami, ale že mi do života přišly úplně nové, se kterými to mohu zažívat.

Je mi jasné, že na cestě za tím vším, co sis představovala, jsi musela projít i nelehkým obdobím. Co Ti v tu chvíli nejvíce pomáhalo? A jak tyhle období teď vnímáš?

Sdílení a přijetí, že to tak prostě je. A to sdílení ve fb skupině Cesta za tvým snem (pozn.: pojí se s kurzem Cesta za tvým snem). Bez legrace. Měla jsem kamarádky, kterým jsem se také svěřovala, ale to, co mi pomáhalo nejvíce, bylo svěřit se lidem, kteří jsou také na cestě za snem, tudíž v podobné situaci. A to i v případech, kdy ta nelehká období sen přesahovala a ovlivňovala všechny oblasti mého života. V této skupině lidí je totiž nepsané pravidlo – podržet, povzbudit, inspirovat. A mimojiné v tomto vidím pevnou sílu sdílení obecně.