Deprese v těhotenství - aneb vnitřní proměna v mámu

Ahojky Eliško,

 

jsem moc ráda, že jsme se potkaly, ve virtuálním prostoru a myslím, že jsme se potkaly i trochu tématicky. Ráda bych s Tebou probrala nějaká tabu témata, který sdílíme do světa, aby se ženám ulevilo a našly způsoby, jak se s nimi vypořádat. 

 

Já osobně píšu o svojí cestě z poporodních depresí ke spokojenosti, o dospělácké hravosti a nějaké životní pohodě. Představila by ses prosím Ty, aby čtenářky věděly, s kým mají tu čest? 

Ahoj Marti, děkuju za pozvání do virtuálního koutku. Ráda se představím. Jsem Eliška Valová a jsem veřejně obnažená na blogu, kde velice otevřeně popisuju svoje nitro a myšlenky. Obsah, jak jsem si ho teď díky Tobě zpětně projížděla, je vlastně docela hodnotný (až na trapné výjimky potvrzující pravidlo:))

 

Tyhle stránky jsem si založila v roce 2014, kdy jsem byla poprvé těhotná a objevily se u mě těhotenské deprese (dříve nepoznané). Chtěla jsem si tak zaznamenat svoje myšlenky, protože jsem zapisovací člověk. Všude byly samé ,,vysluníčkařené blogy” šťastných maminek a já si připadala jako pako. Psala jsem tedy o depkách v těhotenství, o porodu, ne až tak sluníčkově o mateřství, o partnerské vzájemnosti a jak v tom všem bruslit, aby život jako takový stál za to. Jo a jsem u toho děsně vtipná!

 

 

Nyní ale pracuji na svých nových stránkách Náročné dítě. Více než samotné těhotenství pro mě totiž byly tranformační ty 4 náročné roky mateřství. Jinými slovy – věnuji se tomu, jak neupadat do životního svrabu a zůstat s hlavou vztyčenou a srdcem laskavým, když máte po boku ,,dítě se zvýšenou potřebou péče”. Na závěr jen dodám, že vedle toho zpracovávám placentu v Hradci Králové a Pardubicích. Mimochodem, zpracovaná placenta taky funguje jako prevence na poporodní deprese, ale to Ty víš. Tak, a jsem nahatá a všichni o mě můžou vědět zase všechno. :D

Díky moc a já bych se teď ráda společně podívala na téma těhotenství. Myslím, že to patří mezi období, který tak nějak dogmaticky vnímáme, že musí být jedním z těch nejkrásnějších v životě ženy a ono to tak leckdy není. Sama s tím mám zkušenosti, a teď nemyslím prvotrimestrální nevolnosti a šílenou únavu, ale hlavně psychické prožitky.

 

Těhotenství jako emocionální pračka

 

Byla to pro mě taková emocionální pračka, kdy šla na přetřes moje minulost, moje vztahy s rodinou, nastavení vůči dětem, moje hodnoty a pocity sebelásky, sebevědomí, nebo naopak jejich nedostatek. Bylo to vždy hodně náročné období a to nejen z důvodu, že mi bylo zle a cítila jsem se vyčerpaná, ale právě i pro tyhle prožitky, který mě to nutilo zpracovávat a podívat se leckdy na uplný dno lidství.

 

Měla jsem pocity naštvání na sebe, že jsem se rozhodla mít děti, naštvání na děti, že mi nedovolujou žít svobodně a že nemám prostor si někam zalézt, být sama jenom se sebou, v sobě a posvítit si na to, co mě tíží. Doslova někdy jako zahnaná do kouta a nemohla jsem utéct, nebo se zachovat jakkoliv, jak mi to dřív bez dětí pomáhalo. 

 

Jak jsi tohle období vnímala ty? Četla jsem od Tebe zajímavý články  a moc by mě zajímal i Tvůj prožitek. 

Marti, to, jak to popisuješ, vnímám pro sebe taky jako pravdu. Emocionální pračka, všechno rozložit na prvosoučástky a zase složit. Bylo to šílený, ale bez toho by to neprošlo.

 

Mně třeba konkrétně překvapilo, když jsem si uvědomila, že jsem vlastně pořád ta malá holčička, co čeká na pokyn od rodičů! Musela jsem si udělat takový svůj soukromý rituál, kdy jsem se rozloučila s našima a sama přešla ke svému muži, s nímž tvořím svou novou rodinu. To si vzpomínám jako takový silný zlom. A takových zlomů jsem tam tehdy zažila víc.

 

Co tím chci říct je, že ženu v těhotenství může ovlivňovat spoustu faktorů, které si nemusí uvědomovat. Přátelé, dětství, křivdy, stará přesvědčení, nová očekávání, způsob života, neovladatelná nutkání a tak dále. A žena v tom všem tvoří svou ideální trajektorii života.

 

Ženu v těhotenství může ovlivňovat hodně faktorů, které si nemusí uvědomovat

 

Co si ale také myslím, a co se nikde pořádně nedočteme (nebo aspoň nevím kde – což je klidně dost možný), je, že i miminko může ovlivňovat těhotnou ženu. Osobně jsem chodícím důkazem. Z mého povídaní s ženami to také vyplývá. Některé ženy to tak třeba necítí, i tady asi platí, že každý má něco.

 

 

A stručně mé těhotenské prožitky. Nemohly být vzdálenější!

První těhotenství – deprese jako blázen, emoce, psychika, fyzička, všechno pořád špatně. Porod byl dlouhý a bolavý a ačkoliv se narodil doma (díkybohu za to! V porodnici bychom na tom byli ještě hůř) a já to vlastně zvládla na jedničku, do teď tam mám spíš pocity nepochopení a selhání. A do toho všeho pak bylo soužití se synem první 3 roky fakt na palici…

 

Druhé těhotenství – od začátku jsem plula na nepoznané vlně lehkosti žití. Znáte tu frázi ,,Důvěřuju, že je všechno v pořádku,” tak tu jsem žila. Do teď se tomu směju. Zažívala jsem ten opravdový, hluboký, zenový klid, o kterém jsem vždy jen četla, nebo o něm snila. Porod Jonáše byl fantastický – ,,prostě” se narodil a dál je ten největší pohodář na světě! A ten zenový klid si odnesl s sebou, vopičák jeden! :-D

Sama u sebe v tomhle období, kdy se tělo uvnitř přeskládává a děje se toho hodně neviditelného, vnímám i důležitost právě toho vnitřního světa, nastavení, emocí, prožitků.

 

Všeobecně se sdílí informace o tom, že dítěti právě rostou vlásky, tvoří se srdce atd., že matka může zažívat nevolnosti, oteklé nohy, pálení žáhy. A ta vnitřní proměna, která je toho celého taky součástí, protože dle mé zkušenosti a poznatků se nerodí jen další dítě, ale i matka jako zcela nová bytost a ta žena, kterou bývala do jisté míry umírá. Kde jsi ty našla informace na tohle téma, nebo kde jsi hledala? 

Událostí, která mě zasáhla v raném dospívání, jsem tehdy načuchla k vědomému životu. Ráda přicházím věcem na kloub a skládám mozaiku podle sebe. Ráda studuju. Beletrie mě nikdy nebavila (až nyní), zato ,,chytrý knížky” jsem hltala furt. Na vysoké škole (VŠE, skvělá Fakulta managementu v Jindřichově Hradci, zdravím milovanou alma mater!) jsem začala vyrovnávat přemíru rácia tím, že jsem četla o porodech.

 

Hned po škole jsem si potom udělala při práci kurz na porodní dulu. Nadšeně jsem obíhala všechny dostupný porodní workšopy a ženský semináře. Naslouchala jsem moudrým lidem, co k tomu měli co říct, chodila jsem na debaty s porodníma asistentkama, na všemožný přednášky a já nevim co ještě. Nasávala jsem jak žíznivá houba, abych si udělala svůj obrázek. Byly to pro mě velice intenzivní roky hledání ženství, hledání sebe. Však to znáte. :) Až teď po druhém porodu Jonáše se vě mně zase něco přeskupilo a došlo mi, že najednou není třeba mluvit.

 

Když přijde úplné prázdno 

 

Soukromě si říkám, že mám ,,plné prázdno”. Zažívám důvěru a neutrální přijetí. Najednou vnímám, že největší sílu má fakt to, když se povede naopak všechno vypnout a dostaneme se do toho bílého prázdna a ticha, kde slyšíme jasně jen ten náš vnitřní hlas, který je právě tak tenký. Jakmile se ho ale v plné síle rozhodneme uslyšet a jednat podle něj, nepotřebujem už nic číst ani nikomu jinýmu naslouchat.

 

Teď mluvím přesně tak, jak jsem nesnášela, když někdo mluvil. A proto dodám, že nemá cenu se do takového stavu tlačit. Myslím si, že prostě jednou přijde sám. Nemyslím to nijak namyšleně (šlo by to tak z pouhých řádků vyčíst), pouze popisuju, rozhodně si nepřipadám jakkoliv osvíceně.

 

Každopádně je ale dobře, že se o všech těch věcech vnitřní proměny mluví, protože ženy by měly být podporovány právě v tom, aby se v těhotenství co nejvíce usebraly a vybudovaly si v sobě takovou ohromnou ženskou sílu, že – když na to přijde – budou schopné porodit klidně samy třeba na schodech a budou na jakýkoliv svůj porodní výkon hrdé. Síla radosti z porodního (i těhotenského) procesu se pak může stát zdrojem energie klidně pro celý život.

 

 

Porodem to samozřejmě nekončí. Už se tu ale objevují možnosti a informace, jak opečovat a ,,se nechat opečovat” i v mateřství. Teď už je to jen na ženách, aby byly vlídné samy k sobě a zpomalily.

Když se mi narodila moje dcerka, táhlo mě to neskutečně ke znalostem a prožitkům z jógy. Mimojiné jsem si udělala kurz i na vedení lekcí těhotenské jógy systémem Andrey Smékalové a to i přesto, že mi nejprve těhotenská jóga přišla jako zbytečnost, strašne pomalá, že se tam vlastně nic neděje.

 

U třetího těhotenství (v druhém jsem dítě potratila) jsem to vnímala úplně jinak a ačkoliv jsem v prvním trimestru díky únavě a nevolnostem nepraktikovala tolik jako dřív, přesto jsem viděla obrovský vliv na mou psychiku, nadhled, pohodu a to zejména po narození mého druhého dítěte (proto jsem se začala o své poznatky ze světa jógy dělit).

 

 

Po prvním porodu jsem se dlouho psychicky dávala dokupy, kdežto po druhém porodu jsem zažívala nejkrásnější stavy euforie a radosti. Veliké napojení na mého synka a celou rodinu. Troufám si tvrdit, že v tom měla prsty právě těhotenská jóga, meditace v období těhotenství a i určitá vnitřní práce.

 

I teď při mém vlastně 4. těhotenství jsem si zakusila, jaký má dopad na mou psychiku a prožívání, že nepraktikuju, protože na to nemám kapacitu a jak se moje prožitky a pocity změní poté, co zas navrátím jógu do mého pravidelného rozvrhu. Klasicky cvičím každé ráno 15- 45 minut, jak mi to zrovna rodina a plány dovolí. A velice bych tenhle druh práce se sebou, s tělem, se svým nitrem a vlastně i napojení na miminko doporučovala všem těhotným ženám. I kdyby měly docházet jen jednou týdně na vedené lekce.

 

Je něco, co Tobě pomáhalo nebo pomohlo a vnímala jsi to třeba u každého těhotenství a porodu jinak? 

Marti, mně ani v jednom případě nešlo se o nic snažit. To byly takový dva extrémy, mávalo to se mnou samo. Respektive – u prvního jsem se samozřejmě snažila, co to šlo, protože jsem přirozeně nechtěla být tak v háji a utápět se v depresi. Asi jsem i nějakou ,,práci” odvedla, ale nepovedlo se mi těch stavů vyvarovat, tak nevím. Možná to ani nejde…

 

Během druhého těhotenství, kdy už jsem měla za sebou 2 roky soužití s mým náročným, prvorozeným Eliášem, jsem dělala věci jen podle svého vnitřního přesvědčení. To znamená, že jsem hodně omezila sociální kontakt a rozhodovala jsem se dle svého přesvědčení, abych se zodpovídala jen sama sobě. Asi jsem se tak i připravovala na porod a hověla si v té odpovědnosti za sebe sama a v tom hlubokém klidu, ve kterém jsem díky Jonášovi mohla být.

 

Zažila jsem to ale jen dvakrát, tak to je jen takový malý vypovídající vzorek.

Chtěla bys ještě něco dodat, co má být na tohle téma zmíněno?

Myslím, že bychom měly číst méně článků a více důvěřovat svým pocitům. To jsi ale asi nechtěla slyšet, viď? :-) Však víte, jak to myslím…

Díky moc za Tvoje sdílení a těším se, až spolu uskutečníme videorozhovor, kde se podělíme o další střípky inspirace, prožitků a zkušeností. Krásný den :) 

Těším se. Děkuji.

 

 

 

Please reload

Předprodej 199Kč + 3 dárky-2.jpg
Nejnovější příspěvky
Please reload

Rubriky
  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

ANDROMEDA,

ELFKA MALÁ

Laskavá kapitolka

z knihy příběhů

pro malé i velké

ke stažení ZDE

Instagram

andromeda.png
Sledujte Play Everyday
  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

EBOOK ZDARMA

Začarované mateřství 

aneb 6 prokletí, kterými si

z mateřství děláme galeje

Co stojí za naším

špatným pocitem?

Martina Chomátová
Mou vášní je hledat ve světě (a v sobě) hravost. Sdílím své příběhy
a inspiraci na cestě z poporodních depresí ke spokojenosti. Jsem autorkou ebooků Návrat k sobě - aneb jak být spokojená i po porodu, Jak rozehrát partnerství a knihy příběhů o cestách světem Andromeda, elfka malá
Zvu i ostatní na takové to zábavné a tmelící cestování po zajímavých místech Prahy díky týmové hře PraHra.
 

Můj příběh najdete tady.

Svoje dotazy, připomínky, tipy či referenci mi můžete poslat na info@playeveryday.cz

Díky fíky. Mějte se a smějte se :)

 

  • Facebook Social Icon
  • Instagram Social Icon
  • Twitter Social Icon
  • YouTube Social  Icon

Instagram

Hravé a laskavé čtení

o všímavosti k sobě

i okolí

  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

© 2014 by Martina Chomatova Proudly created with Wix.com