Dětský svět jako dokonalá tělocvična

September 20, 2017

Ahoj Petře, 

zaujala mě Tvoje práce a láska k pohybu, kterou sdílíš jednak na svých hodinách, ale i v rozhovoru s Terezou Kramerovou a rozhodla jsem se Tě vyptat na pár věcí, které mě k tématu zajímají. 

 

 

Já osobně jsem celý život závodně sportovala a s přechodem na mateřskou jsem už nedokázala s pohybem pokračovat tak jako dřív. Jednak jsem neměla sílu, kapacitu a ani mi to nedávalo smysl. Nicméně s tímhle zlomem přišly do mého života pocity, který jsem do tý doby nezažila. Bylo to fakt náročný období, který posléze doktoři označili jako poporodní deprese. Od tý doby pozoruju souvislost s pohybem a vnitřní vyrovnaností a to nejen na sobě. Kolem mě je hodně lidí (zejména i žen na mateřské), kteří se nehýbou a zažívají opravdu náročné chvíle. Jak tohle téma vnímáš Ty a jaký jsou Tvoje zkušenosti? Pravděpodobně asi osobní mít nebudeš, ale třeba vypozorovaný z okolí. 

Možná se budeš divit, ale zkušenosti mám. Jednak se sám hodně hýbu a když nemůžu, tak pak zažívám to samé, co popisuješ. Je možné, že nejde o “poporodní” deprese. Ono se po porodu stane hodně věcí, takže ten zásah je dost masivní (a to jak pro muže, tak pro ženu), nicméně třeba vám tělo (a hlava) jenom dává najevo, že je potřeba něco dělat jinak nebo něco změnit. Mít potomka je slušně namáhavá věc, jenom jinak, než jsme byli do té doby zvyklí. Takže do toho navíc “montovat” sport vede často k ještě většímu vyčerpání. 

 

Jinak co se pohybu týká - jsem toho názoru, že když se hodně hýbeš, tak nebudeš mít deprese. Možná se musíš hýbat jinak, možná víc, možná méně. Možná je potřeba zařadit víc pohybu do svého života, tj. nechodit 3x týdně někam, ale začít se víc hýbat doma, na ulici, v kanceláři i ve vlaku. 

 

Přesně jak říká moje motto :”Pohyb je život”. Přestaneš se hýbat a tím to začne končit…

 

Když jsem začala vědoměji vnímat svoje tělo a přestala ho “huntovat” profesionálním sportem, měla jsem pocit, že teď už musím dělat jen jógu. Ale leckdy jen to k mé pohodě doopravdy nestačilo. Co Ty doporučuješ jako zlatou střední cestu? Nebo jak vnímáš vůbec současný trendy v pohybu? Běhání, jóga, nebo nicnedělání? 

Předně je fajn, když se dneska někdo alespoň nějak hýbe. Nemusí to být hned hodně, možná ani dobře, ale hlavně že se hýbe. Protože dnes nás nic nenutí, nemusíme se ani pohnout a v podstatě budeme mít co jíst a pít. 

 

Co se jógy týká - vážím si jí a mám ji v úctě. Což ale nemohu říct o józe, která se u nás zhusta cvičí a která není nic víc, než aerobic na podložce. Původní jóga měla s tou současnou pramálo společného, jednalo se o dýchací a meditační praxe, cestu k osvobození a osvícení. 

 

To, co dnes označuje jako jóga, asány a pozice, protahování atp. - má víc původu v švédské gymnastice a britském tělocviku, než si myslíme. Jóga není pohybová praxe a nikdy nebyla. Což nijak neubírá faktu na tom, že to někomu dělá dobře. Super. 

 

Běhání - vynikající aktivita, jedna z našich původních a potřebných. Bohužel málokdo umí běhat a nebo jenom běhá a už nedělá nic jiného. Běhá jenom po rovině a po jednom typu povrchu. Nemění tempo.  Ani jedno mu ve finále neudělá dobře.

 

 

Kluci, co často makají v posilovně by měly chodit chvilku na jógu (byť na tu gymnastiku ze Švédska) a ti, co jsou většinu času na podložce by měli zajít zvedat váhy. Oběma to prospěje.

 

Naše tělo by mělo umět víc věcí než jenom běhat. Nebo být jenom silnej. Ale běhat a být silnej. A pružnej. A mít postřeh. A dobrou koordinaci. Dokázat nest svoje dítě několik kilometrů a zároveň doběhnout na vlak. Umět tancovat a cítit rytmus, dokázat stát bez pohybu hodinu. 

 

Když tohle všechno zvládnete - výborně, dobrý základ. Když ne - tak začněte. Vaše tělo i mysl vám poděkuje.

 

Co se nicnedělání týká - i to je občas fajn. Občas. Tohle se třeba já musím učit, já moc neumím "nicnedělání".

 

 

Na Tvých lekcích se věnuješ nejen pohybu, ale propojení těla s hlavou. Můžu to vnímat jako rozhýbání zaběhlých myšlenkových vzorců, změna v pohybu? Zvědomování si určitých činností, oblastí a témat? 

No ano. Nejsme specialisti. Lidský tvor je vysoce univerzální “nástroj hromadného tvoření”, abych citoval jednoho choreografa. Jedním z mých přesvědčení je, že se víc a víc bude cvičit právě tak, jak trénujeme u nás - řešit různé hádanky, postupně objevovat a učit se víc a víc z toho, jak naše tělo pracuje. Ne nutně v jedné oblasti, ale v mnoha oblastech. Čím víc podobných hádanek vyřešíš, tím víc jsi člověkem :). A fakt, že to jsou "pohybové" hádanky, nic nemění na faktu, že to rozvíjí tělo i ducha. 

 

Vím, že doporučuješ a pracuješ hodně se stojkou, dřepem a vyvěšením se. To celé má vliv na páteř. Sama vnímám, jak lidé bez pohybu a depresivní obzvlášť mají shrbená záda, jakoby jim život hodně naložil. Ty určitě taky vnímáš postoj těla a jeho vzhled a souvislosti s psychikou. Máš nějaký tip pro takové lidi a vůbec vysvětlil bys nám, proč kladeš takový důraz právě na tyhle tři pozice (možná máš na to článek)? Dovedu si představit, že tak jak nám stojka převrátí tělo a orgány vzhůru nohama, stane se něco podobnýho i s naším vnímáním. 

Stojka, dřep a vis - jsou to tak 0.0003 % z toho, co děláme, ale budiž. Jsou to určité lidské vzorce a možnosti. Dřep je hodně komprese - člověk se celý zmenší, klouby kotníků, kyčle, páteř - všechno se zavře nebo naopak otevře tak, jak v normálním životě ne. Krevní oběh se změní, protože nohy jsou stažené jak v gumových punčochách. Je to pozice, která je pro nás velmi důležitá - ne nutně 100 dřepů, ne nutně se 100kg, ale dostat se do té pozice a dokázat vydržet je důležitá vlastnost.

 

Vis je opak - totální otevření, povolení a natažení. Ramena, celá páteř, nohy - to všechno je za pomoci gravitace natažené a povoluje to. Stejně jako nás gravitace dokáže za den zmenšit, tak nás dokáže i natáhnout, dekompresovat a uleví tím meziobratlovým ploténkám nebo právě ramenům. Jenom viset, bez pohybu a nějaké akce vám může hodně prospět. A stačí na dětském hřišti se svojí ratolestí nekoukat do mobilu a sedět na lavičce, ale dřepnout si nebo naopak se pověsit na prolézačky. Chcete přece svým dětem jít příkladem ne? Tak se hýbejte.

 

 

A stojka - to už je taková třešnička na dortíku. Dokázat vyměnit nohy za ruce, kdy je doslova všechno vzhůru nohama a všechno jinak - na to se musí možná chvilku trénovat, ale pak to člověku otevře dveře někam úplně jinam.

 

O dřepu jsem psal třeba tady a tady. Ale najdete toho na mém blogu mnohem víc.

O stojce najdete články tady a jeden konkrétní, který jsem napsal trochu jako legraci, ale byl velice populární je tady.

 

Dneska je obrovský výběr různých pohybových aktivit a to nejen pro dospělé, ale i pro děti. Co Ti přijde důležité jednak při volbě sportu/aktivity pro nás dospělé, na co se zaměřit a na co si dávat pozor. A potom i u dětí, které si v tomhle věku můžou nastavit nějaký špatný pohybový vzorce nebo naopak zadělat na tělesný trable, který je budou obtěžovat zbytek života?

 

U obojích bych si dal pozor na předčasnou specializaci - děti by měli nejdřív umět dobře skákat, lézt po stromech, běhat a dělat kotouly,  ručkovat po hrazdě a skákat panáka a gumu - než je začnete nutit hrát tenis, golf nebo hokej. Bez toho prvního je to druhé jenom zničí. 

 

A to samé platí pro dospělé - univerzální pohyb. Ne specializovaný. Hrajte volejbal, občas běhejte, často si uvolňujte páteř (každý den…), naučte se shyby a kliky, dělejte dřepy, choďte po slacklině, žonglujte se šiškami v lese, házejte na cíl, naučte se hvězdu a kotrmelec na obě strany - a prospěje vám to 100x víc, než jedna aktivita a jeden pohyb.

 

Učte se věci, netrapte se v posilovně nebo v tělocvičně. Učte se to jako nový jazyk - neustále nová slovíčka, nové lekce a novou gramatiku. Když už něco umíte, učte se něco dalšího a tu první dovednost udržujte. Nespadněte do pasti toho, že budete pořád dělat to samé - to už se nic neučíte, to vylepšujete už to, co umíte - benefit je z toho poloviční…

 

A poslední otázka - pokud už jsi nezmínil - máš nějaký superzábavný, rychlý a efektivní trik, který můžeme přidat do každého dne a kterým si zlepšíme náladu? Já jsem si třeba uvědomila při poslechu rozhovoru s Tebou, že rozvíjím hlavu i tělo třeba už jen tím, že se učím hrát na ukulele, ale je mi jasný, že takových tipů může být mraky. Děkuju Ti moc za Tvůj čas a těším se… na pohyb je život.

Ukulele - super. Superzábavný trik asi nemám :), ono každý potřebuje něco jiného. Ale zkuste třeba 15 minut koukat na mraky. Dejte si stopky a nedělejte nic jiného, jenom koukat z okna nebo na louce do nebe. Nemusíte speciálně dýchat, nemusíte u toho zpívat “óooom” ani není nutné držet spojené ruce před srdcem. Časem prodlužte čas na 30 min.

 

Tohle je původní meditace. Dneska za to platíme ve formě knih a specializovaných seminářů. Ale kdo dělá původní meditaci? Kdo 30 minut nedělá nic a  “jenom” kouká do oblak?

Nikdo…

 

 

 

 

Please reload

Předprodej 199Kč + 3 dárky-2.jpg
Nejnovější příspěvky
Please reload

Rubriky
  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

ANDROMEDA,

ELFKA MALÁ

Laskavá kapitolka

z knihy příběhů

pro malé i velké

ke stažení ZDE

Instagram

andromeda.png
Sledujte Play Everyday
  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

EBOOK ZDARMA

Začarované mateřství 

aneb 6 prokletí, kterými si

z mateřství děláme galeje

Co stojí za naším

špatným pocitem?

Martina Chomátová
Mou vášní je hledat ve světě (a v sobě) hravost. Sdílím své příběhy
a inspiraci na cestě z poporodních depresí ke spokojenosti. Jsem autorkou ebooků Návrat k sobě - aneb jak být spokojená i po porodu, Jak rozehrát partnerství a knihy příběhů o cestách světem Andromeda, elfka malá
Zvu i ostatní na takové to zábavné a tmelící cestování po zajímavých místech Prahy díky týmové hře PraHra.
 

Můj příběh najdete tady.

Svoje dotazy, připomínky, tipy či referenci mi můžete poslat na info@playeveryday.cz

Díky fíky. Mějte se a smějte se :)

 

  • Facebook Social Icon
  • Instagram Social Icon
  • Twitter Social Icon
  • YouTube Social  Icon

Instagram

Hravé a laskavé čtení

o všímavosti k sobě

i okolí

  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

© 2014 by Martina Chomatova Proudly created with Wix.com