Jak rozehrát tátu a mámu

Děti to s námi nemají moc lehké. Já vím, říkáte si leckdy pravý opak - že s dětmi je kříž. Ale když se tak vžiju do těch malých skřítků, kteří by si celý den hráli, pobíhali, prozkoumávali svět. A my naopak řešíme samé důležitosti, vážnosti a dospělá témata. Asi to nebývá s námi úplná sranda. Když jsem teď poletovala mezi poštou a domovem s taškami plnými knih a po nocích řešila, komu ještě mám poslat knihy a kdy dodělat další odměny, bylo mi mých dětí trochu líto. Asi by se nejradši válely po zemi v zlatavém listí, dupaly do louží a utíkaly rosou pokropenou trávou. A mezitím doma zdrchaná máma, orvaný táta. Naštěstí ty dva jednoho dne napadlo, že by mohli všichni vyrazit za zábavou. A na výlet. Koneckonců ty výlety z domoviny vždycky udělají všem dobře, získáme nadhled, zapomeneme na malé či velké strasti všedního dne a ještě načerpáme do života novou energii.

Jelikož jsem už dlouho toužila podívat se na svět z nadhledu, vydali jsme se na Ještěd, krásnou rozhlednu tyčící se nad Libercem. Nějakou dobu jsem po ní pokukovala a snila si o ní. A konečně jsem pod ní stála, spolu s dalším bambilionem lidí, kteří měli stejný nápad. K rozhledně jede lanovka, dá se tam dojet autem (což proboha nechápu, proč někdo dělá - a pak se divíme, že máme deprese, nemocná těla atd., však víte), nebo dojít pěšky. Cesta lanovkou je pro děti velkou zábavou. A zpět jsme zvolili cestu mezi kořeny, krásnými stromy a lesními rigoly. Andromeda, elfka malá se tu určitě potulovala někde kolem nás. Les to byl opravdu nádherný.

Tak to bylo takové rozehřívací kolo. "Mami, tati, neřeš a dívej na ty krásy světa. Na to, jak jsi v tom celém světě drobounkým mravenečkem a že Tvoje strasti nic neznamenají." Další den jsme vyrazili rozvíjet svoje mozečky, rozehrát těla, poznávat realitu a učit se o světě. Kam asi? Do IQ Parku. Osobně podobné parky a atrakce nevyhledávám, ale po nedávné návštěvě podobného místa jsem zatoužila zas. Pod jednou střechou se totiž ukrývá svět, který baví nejen malé. V tom mívám většinou problém. Je krásné sledovat mé malé lásky, jak se honí už pátou hodinu po skákacím hradě, ale rodičovu peněženku ani mou duši to nijak neobohatí. Pouze z lásky k nim opodál trpím a odměňuju se dortíkem. Ale IQ Park, to je panečku jiný kafíčko.

Na několika patrech se rozkládá zábava různého zaměření. Chcete si vyzkoušet, jaké to je (s parukou) uvádět zprávy? Stát se kapelou a vyhrávat na bombastické hudební nástroje v televizi? Sjet si po tyči jako hasič? Zahrát si na stavbyvedoucího (to bavilo zejména děti)? Ukrýt se do obrovské bubliny? Lámat si hlavu nekonečným množstvím hlavolamů? Malovat krásný výtvor magnetickou tužkou s přilepenými pilinami? Vytáhnout na páce obrovské reálné auto? Vyzkoušet si, jak se tvoří vír?

Mohla bych psát do zítra. Protože aktivit je tam opravdu hodně. Sama jsem žasla nejen nad počtem, ale i nad jejich kvalitním provedením. Co mě ale zaujalo nejvíce, byla místa, kde zjistíte, jak nás mozek šálí a překrucuje si realitu. Jojo, jak jde o hlavu a vnímání světa, jsem v rauši. Krásný zážitek mě čekal v hvězdném tunelu, který stojí a kolem něj se točí válec. Ale hlava vám napovídá, že je tomu naopak. Že se točí celé tělo. Tak jak to teda ksakru s tou realitou je? Další zážitek podobného ražení byl na potápějící se lodi. Loď se samozřejmě nehýbe, ale… schválně si to sami jeďte vyzkoušet a napište mi, co jste při tom prožívali. Doopravdy se nic neděje?

A poslední top zážitek celého areálu jsou obrovské trubky, na které si můžete zahrát jako na ten nejzvučnější hudební nástroj, a tak rozehrát celou místnost. Řeknu vám, kdybych tak něco podobného mohla mít doma, byl by ze mě hotový skladatel. V tu chvíli se kolem mě uzavřela bublina a já neslyšela, neviděla, jen hrála a hrála. Už několikrát jsem přeci psala a zmiňovala, jak hudba léčí a že hrát by si měl kdokoliv, kdekoliv a kdykoliv. A to nejčastěji, co to jde, na cokoliv. Třeba na trubky. Odcházela jsem nadšená. Myslím, že podobná místa budeme navštěvovat častěji. Vnímám, že se tam děje totiž to, že konečně vypínám dospělácké senzory a znovu se nořím do hravosti, bláznivosti a objevování světa. Nezbývá mi než místo doporučit. Až budou zase dny sychravé a chmurné, zabalte rodinu a jeďte do Liberce. Bydlí tam hravost a nadhled.