Jak ventilovat smutek a depresi skrze obrazy?

Ahoj Jani, prosím představila by ses nám? Co děláš, co Tě baví, pověděla bys nám zkrátka o sobě trochu víc?

Ahoj, Marti. Zdravím tebe i tvoje milý čtenáře! Jsem malířka, co zbožňuje olejomalbu a co ji učí každého, kdo chce malbě taky porozumět. Je to můj vyjadřovací tvůrčí kanál, někdo má slova, já mám barvy a obrazy. Jsem v částečném invalidním důchodu a protože se s tímhle statusem jen těžko hledá příjemná práce, vytvořila jsem si pro sebe vhodnou pracovní pozici sama a začala jsem podnikat. :-)

Učím lidi malovat a kreslit on-line. To mi dovoluje udělat si pauzu, když ji potřebuju, a navíc se moje kurzy můžou dostat i k vám, co jste z druhého konce republiky. Win-Win. Díky on-linu můžu v kurzu předávat to nejlepší, co umím, I když jsem třeba aktuálně zdrbaná únavou nebo ležím doma po operaci.

Stránky Play Everyday se zabývají tématem poporodních depresí (můj příběh je ke čtení tady), ale ty máš za sebou taky velké zkušenosti s depresí, ačkoliv ji nevyvolal porod. Podělila by ses s námi o tohle téma? Jak se Ti deprese vkradla do života, co bylo jejím spouštěčem a jak to celé probíhá?

Deprese mi ovlivnila život naprosto zásadně. Vygradovala ve chvíli, kdy jsem studovala na výtvarné škole a tam mi odmítli umožnit individuální výukový plán, ač by to pro ně nebyl problém. Prý se individuální studium povoluje jen sportovcům. Sportovní reprezentce je asi víc než zásadní zdravotní problém. Nicméně díky tomu jsem školu nedokončila a musela se poprat nejen se zdravím, ale i se sníženou schopností si na život vydělat.

Můj život od té chvíle šel úplně jinak.

Těžko říct, co mi deprese spustilo, odmítnutí biologickou matkou byl asi ten spouštěč. Ihned po porodu mě dala k adopci, a cyklily se pak u mě problémy s ženskými autoritami, nedostatek sebevědomí i snaha o absolutní perfekcionismus.

Projevovalo se to tak, že jsem se ráno třeba vzbudila a už jsem věděla, že je všechno špatně, že ten den nebudu vůbec schopná existovat. To vám třeba kručí v břiše hlady, ale depresivní těžká hmota sebelítosti, co na vás leží, vás do té kuchyně prostě nepustí. Těžko se to vysvětluje. Je jen smutek a slzy. Někdy byla ta bolest taková, že jsem si myslela, že mě rozdrtí. Byla jak obří černá díra, která mě prostě spolkne a já nemám vůli se tomu bránit. Učit se nebo jít v takový den do práce je absolutně science-fiction.

Vím, že máš mnoho zkušeností s tímto tématem. Jaké cesty jsi zkoušela k vlastní pohodě a co Ti nejvíce pomohlo, nebo jak ty konkrétní cesty zpětně hodnotíš?

Nejvíc mi asi pomohla terapie vnitřního dítěte. Tam jsme odhalili, že všechno pramení z té adopce. Já měla do té doby celou věc za vyřešenou, mám skvělý rodiče. Ale tohle bylo mnohem hlubší, než jsme si všichni mysleli. Nicméně ani bez klasické psychoterapie bych se bývala neobešla, díky té dokážu dost dobře se svou psychikou pracovat.

I antidepresiva mi pomohla, měla jsem štěstí na lékaře, kteří s nimi šetřili a vždycky zdůrazňovali, že je to jen berlička po ten nejhorší čas a že samy o sobě nic neléčí. Prostě taková sádra, která vám zpevní nohu, než se tělo postará o to, aby strostla.

V případě depresí je tím největším lékem terapie a poznání.

Sdílíš do světa téma tvorby a malování. Je to tak? Co mají tyto dvě témata společného a jaký má vliv tvorba na Tvou spokojenost a životní energii?

Ano, skrze obrazy zkoumám samu sebe. Když mi bylo zle, mohla jsem svůj smutek ventilovat právě skrze malby. Moje oblíbené obrazy z toho období jsou “dvojčata”, obrazy Dvojpolohování I a II.

Znázorňují moje hraniční emoce, tak odlišné extrémy, že spolu nemohly být ani na jednom obraze. Eufórie versus deprese a nic mezi tím. Nebo Kacíři. Dnes už se moje obrazy prosvětlily s tím, jak se diametrálně zlepšil můj stav.

Když malujete, tvoříte si takové fotoalbum

Do obrazu totiž zaznamenáte nechtěně i další věci, stav vaší mysli i vašeho života. Pak když se díváte zpětně, koukáte často jak z jara. “Hele, tohle bylo, když jsem měla tak uspěchanej život, a tady je zase vidět, jak jsem všechno brala dramaticky”. Je to zábava. Člověk chce něco zobrazit, ale nakonec kolikrát kouká, že stojí před světem díky obrazu skoro nahej.