Jóga pro děti a vlastní cesta mateřstvím

ahoj Kristý, díky za souhlas s rozhovorem a jdeme na to. Představila by ses nám prosím? Zejména pro ty, kteří Tě neznají?

 

Ahoj, Martino a všichni čtenáři ☺, teda pravděpodobně spíš čtenářky. Děkuju moc za tvoje otázky a možnost rozhovoru. Jmenuju se Kristýna Roller, před pár dny mi bylo 36 let. Momentálně mě nejvíc zaměstnává moje osmiměsíční holčička Lilia.

Od roku 2004 cvičím jógu s dětmi a taky jsem založila web www.jogaskristy.cz, kde můžete najít články, online kurz a videa s dětskou jógou.

 

 

Co si pamatuju, vždycky (asi od 1. třídy) jsem chtěla být učitelka a pracovat s dětmi. Vystudovala jsem hodně let pedagogiky a všech těch věcí okolo, abych tu práci mohla dělat. Haha, potom jsem zjistila, že na to, jak s dětmi vyjít, mi ty roky stejně nepomohly a skoro na všechno si musím přijít sama.

 

Pak jsem asi 10 let strávila na meditacích, terapiích, výcviku arteterapie, na seminářích o vnitřním dítěti a dalších duchovních setkáních, kde jsem hledala sama sebe a léčila si svoje vnitřní bolesti. Pracovala jsem 7 let ve školce, nějakou dobu ve školní družině a jako učitelka 1. a 2. stupně.

 

Jsi lektorkou jógy. Podělila by ses s námi, jak a kdy ses s jógou setkala a co Ti do života přináší?

 

Někdy v deváté třídě na základce se ozval z nitra hlas, že bych chtěla začít cvičit jógu. A zakrátko jsem se přes mou učitelku přírodopisu dostala k mojí doteď nejmilovanější lektorce Dáše. Díky ní a jejímu skvělému laskavému, nesoutěživému přístupu jsem u jógy zůstala a začala ji po několika letech cvičit s dětmi. 
 

Jóga mi přináší možnost zastavení, naladění na sebe, plynutí, odevzdání.

Když se to při cvičení povede, úplně vypnout hlavu a jen dýchat v pozici, je to nádherný pocit. Zjistila jsem, že při józe si dovolím být k sobě laskavější, nesoudit se, nebýt na sebe tak přísná.

 

 

Taky mě nadchla jóga s miminky, v lekcích se střídají cvičení pro mimi a jóga pro maminky. Při prvních lekcích jsem měla slzy v očích, protože jsem cítila, že „tady jsem úplně správně.“ Cítila jsem naladění na mou holčičku a taky ten pocit, mít pár minut pro sebe a cítit sebe. Při všem tom kolotoči kolem Lili na sebe dost často zapomínám. 

 

Takže bych to shrnula, že jóga mi dává možnost cítit sama sebe, svoje tělo a slyšet líp to, co říká moje duše. Díky ní můžu být víc v přítomném okamžiku a ne odplynutá do minulosti nebo budoucnosti.

 

Zároveň jsi se v posledním roce stala mámou. Jaké změny v Tvém životě nastaly?

 

Připadá mi, že se můj život změnil úplně ve všem, je to obrovská změna. Asi jsem se jí (a dalších mnoha věcí) bála a proto mi trvalo tři roky, než jsem otěhotněla. Postupně jsem si ty věci zpracovávala, až se nakonec miminko povedlo. Ale musím říct, že to byla cesta až na hluboké dno, kdy jsem si jen přála, ať už ta bolest skončí jakýmkoliv způsobem.

Změna je, že se už nestarám o „cizí“ děti, ale o své vlastní. Pečovala jsem ve školce o osmnáct dětí a taky o děti v kroužcích dětské jógy.
 

 

Uvědomila jsem si, že se teď víc šetřím, abych nebyla tak „smrtelně unavená,“ jak jsem bývala. Byla jsem zvyklá jít za hranice svých sil a moc jsem neodpočívala

Připadá mi, že se s Lili čas skoro zastavil a je takový mírný, někdy se až skoro vleče. Dřív jsem žila dost rychle a měla dny zaplněné do poslední minuty, hlavně aby se něco dělo.

 

Ale hlavně, nejkrásnější změnou je neuvěřitelný pocit lásky, kterou k Lilince cítím. Je to nádherné, první měsíce jsem chtěla jen být s ní, kojit, držet ji v náruči a těšit se z těch okamžiků. Chtěla jsem co nejvíc času „jen tak být“ a koukat se, jak se začíná otáčet, lézt, stavět se...
 

Podělila by ses s námi o Tvé zkušenosti s těhotenstvím, porodem, šestinedělím a jak ty prožitky ovlivnila právě jóga?

 

V těhotenství jsem hledala, jaké jógové cviky zvolit, aby mi to co nejvíc dělalo dobře a zároveň mě to připravilo na porod. Koupila jsem si knihu zaměřenou na těhotenskou jógu a hledala jsem lekce, které by mi sedly.

Bohužel moje první návštěva lekcí těhotenské jógy se mi moc nelíbila a tak jsem hledala dál. U další lektorky už to bylo lepší, ale stejně mi pořád chybělo ladění na miminko při relaxaci a další drobnosti. A tak jsem hodně cvičila doma, vytvořila jsem si sestavu, abych co nejvíc procvičovala pánevní dno a zároveň jsem chodila na společné lekce.

 

JÓGA JAKO CESTA NALADĚNÍ SE NA SEBE 

 

Při těhotenství mě asi do 20. týdne svazoval neuvěřitelně silný pocit strachu o miminko. Možná to bylo tím, že mi nešlo otěhotnět. A jóga mi pomáhala aspoň na chvíli ten obří strach vypnout a naladit se na tělo a děťátko. Asi od půlky těhotenství jsem si pravidelně po cvičení dělala meditace naladění na mimi. To mi hodně pomáhalo. Mluvila jsem při nich s Lilinkou. Mimo jiné mi řekla i to, jak se chce jmenovat a když jsem „za ní“ třeba dva dny nešla, říkala mi, že se mnou chce víc mluvit. Asi to bude znít divně, ale měla jsem pocit, že ji slyším ve své hlavě úplně jasně.

 


Porod trval 12h. a popravdě řečeno, čekala jsem, že bude o malinko lehčí. Připravovala jsem se na něj meditacemi a cvičením opravdu hodně poctivě, ale asi bylo ještě dost strachu a zábran v mém podvědomí, které jsem při porodu zpracovávala. Myslím si, že porod je hodně „o hlavě.“ Prožila jsem velmi intenzivní dlouho trvající pocit „ať už porodím a nebo zemřu, ale hlavně, ať už se něco z toho stane.“ V závěru jsem Lili tlačila asi 3h a hlavička se pořád schovávala zpátky. Zlobila jsem se na sebe i na ni, že už jsem v porodnici tak dlouho a pak jsem Lili řekla: „Já miluju všechny děti, a i tebe. A někdy se na někoho můžeme zlobit, to nevadí.“ Začala jsem k ní vysílat bezpodmínečnou lásku a potom už se hlavička zastavila a Lili se za krátkou dobu narodila.
 

Z jógy a duchovních cvičení mám natrénovanou práci s podvědomím a tak jsem ji při porodu využila. Taky jsem si při otevírací fázi porodu intenzivně představovala a vizualizovala, jak při dalším vyšetření budu otevřená o 2cm víc ;).
 

V šestinedělí jsem hodně času strávila s Lilinkou v posteli. Kojila jsem ji, ona usnula a já ji dál držela v náruči, nebo jsem spala s ní. Můj muž se o nás krásně staral, vařil a zařizoval skoro všechno ohledně domácnosti, takže jsem se mohla věnovat hlavně miminku.
 

Mateřství často neočekávaně do našeho života vnese obrovskou hloubku prožitků, se kterými jsme se předtím nesetkaly nebo si je ani neuměly představit. Jak jsi na tom Ty? Jakou plejádu nových prožitků Ti mateřství dosud přineslo a jak s tím pracuješ?

 

 

Mateřství mi přineslo obrovský pocit lásky, ale taky strachu o miminko a jak to všechno zvládnu. Ještě se přihlásila veliká zodpovědnost o nového človíčka. V šestinedělí se objevil silný pocit osamělosti. Cítila jsem se, jako bych byla na celém světě sama. I když jsem viděla lidi kolem sebe, nedokázala jsem je cítit.

 

Taky třeba jít do města bylo docela problematické. Musela jsem chodit každý týden k mojí paní doktorce na kontroly tlaku. V rozporu s tím, jak jsem se cítila osamělá, jsem pociťovala mnohem víc, než normálně, myšlenky a energie lidí. Myslím, že jsem se cítila jako miminko, ať už jako Lili a nebo se mi možná vrátily vzpomínky z mého novorozeneckého období.

 

Když jsem procházela po ulici, připadala jsem si, jako bych tady na téhle planetě byla poprvé. Lidi mi připadali tak zajímaví a zároveň jsem nechápala, kam spěchají, co dělají a jaký to všechno tady má smysl. Přišel pocit, co tady vlastně dělám?


LÉČEBNÝ KÓD NA OPUŠTĚNOST A DEPRESE

 

Pracuju s tím vším s pomocí metody z knihy Léčebný kód od Alexandra Loyda. Jsou to pozice rukou u obličeje, které si dělám asi 10-15min. 3x denně. Pro mě je to jedna z nejlepších technik, jaké jsem pro sebe našla. Cítím okamžitou úlevu třeba při špatné náladě a dají se s ní řešit zdravotní problémy. Navíc se s ní dá „léčit“ i jiná osoba, třeba vaše dítě.

 

Když bylo nejhůř a Lili hodně plakala, protože ji bolelo bříško, dělávala jsem jí v noci tenhle léčebný kód a potom většinou usnula...

Já jsem si pomocí kódu vyléčila hluboké pocity opuštěnosti, které mi způsobovaly deprese. Byla jsem tak silně rozhodnutá se vyléčit, že opuštěnost „zmizela“ po dvou týdnech. Bylo to jako zázrak po letech vnitřní bolesti. Když bych to nezažila, asi bych metodě nevěřila tolik.

 

Ale jak se píše v knize, některé problémy se vyřeší za čtrnáct dní a některé třeba až za rok, protože se neví, jak hluboko je ukrytá příčina.

Jak jsem psala na začátku této odpovědi, teď cítím osamělost, ale je to jiné, než pocit opuštěnosti. Řekla bych, že je to nějaká další vrstva. Ale už není ta bolest tak „vražedná,“ jako když jsem cítila opuštěnost.
 

Ještě bych doporučila knihu Mateřství a setkání ženy s vlastním stínem od Laury Gutmanové. Píše se v ní nejen o rodinných schématech a o tom, že nám děti zrcadlí naše chování a vlastnosti.

 

Máš ještě něco, o co by ses ráda podělila? Co Ti třeba přijde jako velké téma, které vnímáš jako důležité zmínit?

 

Velkým tématem jsou podle mě rady okolí novopečeným maminkám. Pro mě osobně byla každá kritická věta mého okolí ohledně toho, jak se starám o dítě, hodně náročná. Třeba:

 

„Dej to dítě do kočáru, tam mu bude líp.“ (Lili v něm byla do 7 měsíců jen 3x)

 

„Nechovej ji tak moc, zvykne si na to a nebude chtít být sama.“ (první dva měsíce jsem měla Lili skoro pořád na těle v šátku, v noci jsme spaly přitisknuté k sobě)

 

„Musíš ji dát do zavinovačky. A proč nemáte postýlku? Dítě má přece spát v postýlce.“ (Lili spí se mnou v posteli, a vyhovuje nám to tak)

 

Po osmi měsících s mou holčičkou, když bych měla dát maminkám nějakou radu, jsem dospěla k tomuto závěru:

 

„MAMINKY, ZACHÁZEJTE SE SVÝM DÍTĚTEM TAK, JAK TO SAMY CÍTÍTE. TO JE TA NEJLEPŠÍ CESTA.“

 

Nenechte si namluvit nic jiného. Jen vy samy cítíte, jak to chcete vy a vaše děťátko. Pokud chcete, vyslechněte rady svého okolí, ale jestli je nechcete, klidně si to dělejte po svém.
 

Teď už vím, že hlavně mně dělá dobře nošení v šátku nebo v nosítku. Já to miluju. A moje dítě to miluje taky. Když se ohlédnu zpátky, jsem šťastná, že jsem neposlechla mého muže, kterého rozčilovalo, že mám Lili dva měsíce pořád na těle. Teď už to tak není, Lili spí v posteli a už ji tak dlouho neunesu, váží už skoro devět kg. A jsem ráda, že jsem si ty dva měsíce takhle prosadila. Teď už vím, že u dítěte se to velmi rychle mění a je to jen nějaké relativně krátké období, které se zase promění. Došlo mi, že mám být co nejvíc v přítomnosti a vnímat to, co je teď. Protože za pár dnů nebo týdnů to bude zase jinak.

 

A ještě jeden postřeh mám. Hodně mi pomáhá, když se setkávám s podobně naladěnými maminkami (tak jako my na akcích Mateřská na cestách). Ty mě vždycky ubezpečí, že nejsem tak mimo, když třeba nechci dítěti mixovat jídlo a že to budu dělat, jak to cítím. Uleví se mi, že nejsem jediná „divná“ a zařídím se podle intuice a mých pocitů.

 

Díky moc a přejeme mnoho štěstí a spokojenosti.

 

 

 

Please reload

Předprodej 199Kč + 3 dárky-2.jpg
Nejnovější příspěvky
Please reload

Rubriky
  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

ANDROMEDA,

ELFKA MALÁ

Laskavá kapitolka

z knihy příběhů

pro malé i velké

ke stažení ZDE

Instagram

andromeda.png
Sledujte Play Everyday
  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

EBOOK ZDARMA

Začarované mateřství 

aneb 6 prokletí, kterými si

z mateřství děláme galeje

Co stojí za naším

špatným pocitem?

Martina Chomátová
Mou vášní je hledat ve světě (a v sobě) hravost. Sdílím své příběhy
a inspiraci na cestě z poporodních depresí ke spokojenosti. Jsem autorkou ebooků Návrat k sobě - aneb jak být spokojená i po porodu, Jak rozehrát partnerství a knihy příběhů o cestách světem Andromeda, elfka malá
Zvu i ostatní na takové to zábavné a tmelící cestování po zajímavých místech Prahy díky týmové hře PraHra.
 

Můj příběh najdete tady.

Svoje dotazy, připomínky, tipy či referenci mi můžete poslat na info@playeveryday.cz

Díky fíky. Mějte se a smějte se :)

 

  • Facebook Social Icon
  • Instagram Social Icon
  • Twitter Social Icon
  • YouTube Social  Icon

Instagram

Hravé a laskavé čtení

o všímavosti k sobě

i okolí

  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

© 2014 by Martina Chomatova Proudly created with Wix.com