Kontaktní rodičovství jako cesta napojení na sebe a dítě

February 19, 2018

 

Ahoj Luci, v první řadě Ti chci poděkovat za vše, co sdílíš a realizuješ, protože témata, která vysíláš do světa, mi hodně pomáhaly v začátcích mateřství a věřím, že nejen mně. A hlavně je vidět, že Tě ta práce nesmírně baví. Řekla bys nám ve stručnosti a pro ty, kteří Tě neznají, čemu všemu se věnuješ?

 

 

Marti, děkuji za pozvání k rozhovoru. Ano, moji práci vnímám jako své poslání a baví mě nesmírně. Samozřejmě ne úplně všechny aspekty, jsem víc tvůrce, než typ na systém v papírech, dokumentech apod. Věnuji se třem hlavním okruhům - kontaktnímu rodičovství, ženství a partnerství. Dělám individuální konzultace, živé workshopy, retreaty a pobyty a také online projekty. Baví mě právě ta různorodost a propojování témat a souvislostí. Ráda svítím na témata, o kterých se moc neví nebo nemluví. 

 

 

Jedno z témat, které mě opravdu hodně oslovilo je kontaktní rodičovství. Mám ale pocit, že v dnešní společnosti se překulilo v něco, co leckdy bývá skoro až jako sebedestrukce. Pro dobro dítěte jsme ochotné dělat věci, které nám jsou nepříjemné a pošlapávat své hranice. Jak to vnímáš ty a kde myslíš, že je ta tenká linka? Nebo je to vůbec nějaký návod, který jde bez výhrad napodobit a on se ten náš vnitřní (leckdy nedosycený) systém nějak chytí a dožene to?

 

Máš úplnou pravdu. Jako mámy se snažíme dělat vše nejlépe. Už víme, co nechceme a hledáme ty cesty, které nám budou fungovat. A velice často sklouzneme do extrému, kdy naše dítě postavíme na první místo a všechno mu obětujeme. S velkým strachem, abychom neudělaly žádnou chybu, nezpůsobily mu trauma, nenechaly ho nikdy plakat apod. 

 

Principem kontaktního rodičovství je „napojení se“ na vlastní jedinečné dítě a jeho plné přijetí – takového, jaké je. K tomu je nezbytná bezpodmínečná láska.  Jenže my musíme vždy začít u sebe. Protože to "napojení se" je obousměrné. A tak zároveň bezpodmínečně miluji a přijímám sebe. Mám sebe na prvním místě, abych byla dosycená já. A pak z tohoto bodu mohu dávat druhým. Jenže to často neumíme. Opět zde zavládne strach a programy z minulosti, že je to sobecké a že jako máma je v pořádku se obětovat.

 

"ŽÁDNÝ UNIVERZÁLNÍ NÁVOD NENÍ. JSME JEDINEČNÍ A NÁVOD MÁME JEDINĚ KAŽDÝ V SOBĚ."

 

Mám pocit, že další generace už to tak silně mít nebude a balanc mezi svými potřebami a potřebami dětí budou umět lépe zvládat. Naše generace je nedosycená láskou, pozorností, péčí, doteky, kojením a tak si to sytíme společně s našimi dětmi. Je dobré o tom ale vědět a pracovat s těmito tématy vědomě. Pak se můžeme posouvat a neztratíme se v depresích, pocitech viny, selhávání a úzkostech. Děti jsou naši úžasní učitelé. A ani kontaktní rodičovství a žádná jiná nálepka nám přesné návody nedodá. Pokud to někdo hlásá, nemá pravdu. Jsme jedineční a návod máme jedině každý v sobě - a v případě rodičovství také v našich dětech. 

 

 

Máš kolem sebe mnoho zajímavých lidí, sdílíš témata v oblasti rodičovství, rozvíjíš se. Sdílíš témata, která jsou v naší společnosti leckdy hodně v plenkách. Jaká byla Tvá cesta mateřství, k tomu, co právě sdílíš, a co Tě nastartovalo, že jsi se rozhodla takto obohacovat české rodiče?

 

Mně byla netradiční témata blízká vždy. Když jsem ve 24 letech čekala svou první dceru, objevila jsem v zahraničí látkové pleny a informace o bezplenkové komunikační metodě. Obzory se mi začaly otvírat ještě více. Propojila jsem se s dalšími maminkami, které už před těmi jedenácti lety toto vše zkoušely, a v online diskuzích jsme navzájem sdílely informace a hlavně podporu. Bylo nás malinko.

 

Porod dopadl velmi náročně a já se psychicky na pár dní sesypala. Měla jsem pocit velkého selhání a mé mateřské kompetence byly hluboko pod bodem mrazu. Všechny přirozené aspekty péče o miminko jsme na pár dní odložili, protože jsem si vůbec nebyla jistá, jak o malou pečovat. Naštěstí můj manžel Honza to zvládal lépe a o dcerku pečoval krásně a i já se po cca dvou týdnech odhodlala k bezplenkové komunikační metodě, která fungovala. 

 

Foto s druhou dcerou, jejíž narození proběhlo nádherně

 

Napojení mezi mnou a dcerkou se začalo prohlubovat a postupně naskočilo zpátky vše, co jsme chtěli dělat. Nošení, společné spaní v jedné posteli, masáže apod. Takže jsem bezplenkovce nesmírně vděčná a dodnes je to mé oblíbené téma, o kterém moc ráda přednáším a píšu. Co mě ale nastartovalo v předávání informací rodičům bylo ještě něco dalšího. Látkové pleny. Nám totiž ten nakoupený systém nefungoval a byli jsme hodně zklamaní. Všichni z okolí mi radili, ať látkování vzdám.

 

ALE JÁ SE NEVZDÁVÁM :) 

 

A tak jsem vyzkoušela další typy plen, objednávala jsem i v zahraničí a riskovala jsem, že to opět budou vyhozené peníze. Naštěstí nebyly. Nově prozkoumané látkové plenky už sedly krásně i na malinké miminko a já se do látkování zamilovala. Začala jsem dělat přednášky a ukazovat různé typy plenek. V té době tyto přednášky nebyly /anebo jen velmi výjimečně/. Látkové plenky byly hodně alternativní a opředené mnoha mýty. A tak jsme se společně s maminkou pustily do otevření prvního velkého kamenného obchodu s alternativnějším sortimentem pro děti. 

 

 

V minulosti jsi rozjela několik obchodů s vybavením pro rodiče a děti - Brána k dětem. Je skvělé, že jsme mohli kupovat vše, co podporovalo naše rozhodnutí stát se laskavým a kontaktním rodičem. Jak Tě obohatila ta celá zkušenost s obchody Brána k dětem a jak vůbec vnímáš seberealizaci ženy (třeba i v tak velkém měřítku) v rámci mateřské nebo mateřství celkově?

 

Po prvním otevřeném obchodě v roce 2007 v Brně jsme pak otvírali další - i frenčízové prodejny. Brána rostla a moje hlavní mise "aby se alternativa stala normou" se začala dít. Obchodů s podobným zbožím bylo víc a víc, přednášek také, vstupů v televizi a v časopisech už také. Měla jsem radost, že vše se krásně rozjíždí a to nejen v rámci Brány k dětem, ale plošně v tématice kontaktního rodičovství a šetrné péče pro miminka i celou rodinu.

 

Zajímavé je, že ta rozšiřující se alternativa je pravděpodobně nekonečné téma, protože jakmile se jedna oblast stane již normální, tak se najednou objeví nová. Jako například před pár lety barefoot. Stále se otvírají nové a nové dveře do dalších světů:-) Brána k dětem tak, jak jsme ji znali a jak fungovala, v roce 2017 zanikla. Zůstaly dvě samostatné prodejny, které se již plně osamostatnily a to ve Znojmě a v Olomouci.

 

PONAUČENÍ A VELKÁ SÍLA

 

Pro mě tato zkušenost byla hodně bolestivá, protože jsem se do poslední chvíle snažila projekt zachránit. Ale s nově přidaným společníkem jsme nedokázali najít již dál cestu, shodu a fungování. Intenzivně jsem toto období prožívala půl roku a prozatím to bylo pro mě v životě nejtěžší období. Poučená a posilněná jsem nakonec šla dál a Brána zanikla. V Brně si prostor převzala Brána ke zdraví, která již dříve vedle Brány k dětem fungovala a rozšířili sortiment o zero waste produkty a stáčenou drogerii a kosmetiku a to mi dává velký smysl. Zůstala ve mě tedy za touto lekcí velká vděčnost a víra, že vše se děje přesně tak, jak má. 

 

Když se vrátím k Tvé otázce na seberealizaci během mateřství, tak na to nemám žádnou radu. Některé ženy potřebují dělat a tvořit i něco dalšího mimo rodinu, jiné ne. Trochu mne mrzí, že se často různé rady paušalizují a v různém období je společensky vhodná jen jedna z cest. Dříve to byla cesta, aby žena byla s dětmi doma a pečovala o rodinu. Nyní vnímám, že je opačný trend a na ženy je mnohdy až přílišný nátlak, aby už během rodičovské dovolené pracovaly.

 

"Dělejte to tak, jak cítíte, že je pro vás a vaši rodinu nejlepší."

 

Míra stresu také určuje vaši pohodu a s tím pohodu a zdraví celé rodiny. 
Já osobně nelituji toho, jakou cestou jsme prošli. Jsem vděčná, že mě podporovala rodina i manžel, který byl také po určitou dobu na "rodičovské dovolené". Ale že by to bylo vždy jen růžové a bez stresu, to rozhodně nemohu říct. Balanc mezi rodinou a prací bylo mé každodenní téma. A v obdobích, kdy se ve firmě řešilo něco vážného, tak to rodina pocítila vždy. 

 

 

Další z aktivit, které děláš, jsou pobyty a rituály pro matky a dcery. Moje dcera je na to ještě malá, ale už se těšíme, až jednou vyrazíme. Řekla bys nám, jak jsi se k tomu dostala a jak tyhle víkendy probíhají? Co se s ženami a jejich dcerami děje?

 

Kolem devátého roku mé dcery jsem pocítila, že já jako máma jsem zdrojem ženské moudrosti pro dceru, ale zároveň už je čas na inspiraci a sdílení ženských témat. Že mi chybí ženská komunita, kde by byly různě zastoupené různé generace, a že pomalu bude čas dceru uvést do „Červeného stanu“, do ženských kruhů.

 

 

A tak již druhým rokem pořádám pobyty pro mámy a dcery. Protože věřím, že dívky mohou ženské kruhy a sdílení velmi obohatit. Protože vidím, jak se vztah mezi mámou a dcerou tímto společným prožitkem upevňuje a podporuje se v něm důvěra a otevřenost. Vztah mámy a dcery si zaslouží naši péči a pozornost. Vždy si na pobytech užíváme také hýčkání, odpočinek, spočinutí, legraci, něhu, sdílení, rituál, zdobení se hennou a nová přátelství. A sdílíme také nové informace o darech menstruace, cykličnosti apod. Zajímavou a lákavou formou.

 

 

Často jsou tyto informace novinou i pro samotné mámy.

 

Co mě nejvíce dojímá, je otevřenost dcer. V závěrečném sdílení na minulém pobytu dvanáctiletá dívka děkovala, že jsme ji uklidnily, že už se menstruace vůbec nebojí a že si teď bude užívat dětství, ale zároveň, že se už těší, až bude také ženou. Měly jsme slzy v očích. A to se děje na každém pobytu:-) I když takto prožijeme jeden den nebo celý víkend, vždy to s námi všemi zahýbe, v tom krásném slova smyslu. Občas pořádám akce i pro dospělé dcery, které vezmou svoje maminky a i s těmi prožíváme nádherný čas. Letos bude poprvé akce i vícegenerační - babičky, mámy a dcery. 

 

 

Moje další otázka se týká dcer. Ty sama máš dvě. Já osobně vnímám velký rozdíl ve vztahu k dceři a k synovi. S dcerou je to takové hutné, intenzivní, i tím, že je prvorozená. Se synem to jde lehce, jsme na sebe skvěle napojení. Myslím, že to může každý zažívat různě, ale mě by zajímala ta dynamika mezi ženami, mezi matkami a dcerami. Jak ty vztahy vnímáš ty a kdy máš pocit, že to může začít skřípat a nepřichází napojení?

 

Nemám syna, takže nemám toto srovnání, jako ty. Ale srovnání mezi dcerkama mám. Jedna je pro mě hutnější a náročnější učitelka a s druhou nám to plyne lehčeji. Obě nesmírně miluji a baví mě poznávat jejich svět. Co vnímám jako specifické ve vztahu k dcerám je předávání rodových ženských příběhů. Dcery se od maminky učí vztah ke svému tělu, sebelásku, vztah k ženství. Takže se vracíme k té otázce kontaktního rodičovství - když mám sebe na prvním místě, pečuji o sebe, zdravě proudí má sebeláska, pak je to pro dcery skvělý vzor.

 

 

Vtipné to začíná být ve chvíli, kdy se i dcerám začíná probouzet jejich ženská cykličnost a hormony způsobují jejich proměnlivost. Dvě a více žen v jedné domácnosti, které právě prochází kreativní premenstruační fází, je opravdovou lahůdkou :-) Zajímavostí je, že to dívky mají ještě předtím, než dostanou první menstruaci. Tam napětí předejdeme tím, že umíme s cykličností pracovat. Víme o ní, víme, co potřebujeme my, a učíme to naše dcery.

 

 

Také odpojení přichází během puberty ve chvíli, kdy s dětmi nemáme prostor a čas být spolu. Kdy se honíme z kroužku na kroužek, za jedničkama ve škole a uniká nám blízkost v rodině. Jedna dovolená v létě a jedna v zimě to nezachrání. Postupně se rodiče s dětmi odcizují a to mě osobně připadá zbytečné.

 

Pár mini tipů, které fungují i s těmi staršími dětmi

 

Každý den alespoň chvíli být spolu. Naslouchat mu. Když se přijde na něco zeptat, okamžitě odložit vše, co dělám, protože toto je velmi vzácná chvíle. Když dítě dává signál, že chce naši pozornost, jsem plně přítomná/přítomný. A jednou za čas podnikat něco extra společně. Prožívat spolu výjimečný čas. A komunikovat s dítětem ve stylu Výchovy bez poražených (doporučuji stejnojmenou knihu či kurz). Čím jsou starší, tím víc je umění efektivní komunikace důležitější. 

 

 

Další zajímavé rozhovory:

 

Stáňa Mrázková 

Jak skloubit péči o tři děti, podnikání a cestování

 

Tereza Kramerová

Jak měnit svůj život zevnitř a hravě

 

Mysha Gautam

Příběh ženy, co s dětmi vybudovala milionovou firmu a dětské domovy

 

Please reload

Předprodej 199Kč + 3 dárky-2.jpg
Nejnovější příspěvky
Please reload

Rubriky
  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

ANDROMEDA,

ELFKA MALÁ

Laskavá kapitolka

z knihy příběhů

pro malé i velké

ke stažení ZDE

Instagram

andromeda.png
Sledujte Play Everyday
  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

EBOOK ZDARMA

Začarované mateřství 

aneb 6 prokletí, kterými si

z mateřství děláme galeje

Co stojí za naším

špatným pocitem?

Martina Chomátová
Mou vášní je hledat ve světě (a v sobě) hravost. Sdílím své příběhy
a inspiraci na cestě z poporodních depresí ke spokojenosti. Jsem autorkou ebooků Návrat k sobě - aneb jak být spokojená i po porodu, Jak rozehrát partnerství a knihy příběhů o cestách světem Andromeda, elfka malá
Zvu i ostatní na takové to zábavné a tmelící cestování po zajímavých místech Prahy díky týmové hře PraHra.
 

Můj příběh najdete tady.

Svoje dotazy, připomínky, tipy či referenci mi můžete poslat na info@playeveryday.cz

Díky fíky. Mějte se a smějte se :)

 

  • Facebook Social Icon
  • Instagram Social Icon
  • Twitter Social Icon
  • YouTube Social  Icon

Instagram

Hravé a laskavé čtení

o všímavosti k sobě

i okolí

  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

© 2014 by Martina Chomatova Proudly created with Wix.com