Kouzelná hůlka na splněné sny

May 31, 2017

Pokaždé, když mě život srazí na kolena, začnu se vracet sama k sobě. Bolí to čím dál míň, protože už sama od sebe naštěstí tolik neutíkám. Jde jen o malé detaily, drobné dodělávky, slabé korektury. I tak mi tohle vracení se k sobě dává smysl a moc mě baví. Jako taková součást života, který nepřestávám obdivovat. Jehož krásou se nepřestávám kochat. 

 

co mě vytáhlo hrobníkovi z lopaty?

 

Cesta za mými sny. Jako fakt. Po porodu jsem se vzdálila sobě natolik, že se divím jak jsem dokázala ještě navázat spojení. Těla s duší. Bylo to na vlásku. Všechny ty lekce, které od té doby zažívám mi dávají obrovský smysl. (Tajně si doufám v život dlouhý nejmín 290 let). Ladila jsem se na jakoukoliv svou touhu po štěstí a větší spokojenosti a cílevědomě šla za nimi. Můj život se za těch necelých 5 let otočil úplně naruby. Wow. 

 

 

Plnění snů, plnění života životem a spokojeností se stalo mým hobby. Myslela jsem si, že o plnění snů už všechno vím, všechno znám. Že do jakékoliv destinace dřív nebo pozdějc dorazím. Moje důvěra v sebe a v život stoupala závratnou rychlostí. Někdy se ze mě stával kaskadér. S vírou, že přeci vždycky všechno dopadne. Nejhůř na zem. 

 

A jak můj seznam snů začal ubývat, dostala jsem těsně před cílem pěknou hordu do zad. 

 

Těch posledních pár střípků prostě nebylo možné naplnit. Snažila jsem se zprava, zleva, ze všech světových stran. Dělala jsem všechny možné kejkle. Tohle vždycky zabralo. Jakto? Jakto sakra, že se nic neděje? Moje paní Frustrace narůstala, rostla, byla veliká. Jako celá Afrika. Seděla mi za krkem a kdykoliv jsem jí dodala pozornosti, ještě narostla. Narůstala do tak gigantických rozměrů, že jsem sotva mohla chodit po světě. Plnění snů se zdálo být jako zhoubný nádor. 

 

Realita se neměnila. Ale já se pořád měnit chtěla. To abych dosáhla všeho toho, po čem toužím. 

 

A pak jednoho dne, byla bolest fakt ukrutná. Mohli by mě zavřít do blázince za sebemrskačství vlastními myšlenkami (možná už se to dá nějak i měřit). Už mi nezbyla jiná možnost. Musela jsem se pustit.

 

Přestala jsem věnovat pozornost mým myšlenkám, upínat se ke svým touhám a jenom jsem sledovala všechno to dění. Sledovala jsem listy, jak se třepetají na větvích ve větru. Slunce, které akorát zalezlo za obzor. Děti, které si hrají a objevují nové. Broučky lezoucí po trávě. Psa oždibujícího kostičku. Sledovala jsem moje srdce jak se plní úplně novým pocitem, tlakem, září. 

 

Pustila jsem se a začla jsem žít. 

 

Překvapilo mě, kolik rozměrů může mít obyčejné "teďatadyování". Soustředila jsem se na vnější svět a zapomínala na ten vnitřní. A když jsem je oba spojila, prolítla jsem jak tryskáč do nové dimenze. Nebylo třeba myslet na těch pár nesplněných snů. Protože v té nové snové realitě zkrátka přestaly dávat smysl. Vnímala jsem každou vlnku s údivem a s otevřenou pusou a pociťovala vděčnost i za to nevděčný, co nám život do cesty posílá. Za nepříjemné emoce, hrubá slova, zamračený počasí, slabý chvilky. Taková vděčnost, že to můžu prožít. To znamená, že ještě žiju. 

 

Tak tohle je má kouzelná hůlka. Tohle je můj objev, který v posledních týdnech převrátil moje světy naruby. Chodím s otevřenou hubou a říkám si: "jenom tohle jsem musela udělat? Přijmout a pustit se?" 

Teoreticky jsem to slovo měla zmáknuté. Jasný, to ví každej malej Jarda. Ale co prakticky, hmm? Umíme přijmout depresi? Smrt? Hněv? Umíme se pustit svých očekávání a plout? Být spokojení s tím co už máme? Vnímat jako dar všechno, co po řece přiteče? To už chce sakra odvahu. A proč o tom píšu? 

 

Jak funguje kouzelná hůlka na splněné sny?

 

To je právě to překvapení. Moje kouzelná hůlka funguje tak, že myšlenky sleduju, vnímám. Sleduju své touhy a beru je jako splněné. A pak je nechám plout. A oni ke mně znovu doplujou. V realitě. Splněné.

 

  • Když si dopřeju přijetí každé chvíle.

  • Když jim dám čas.

  • Když dělám právě ty kroky, který jsou se mnou a s tou chvilkou v souladu. 

  • Když pociťuju důvěru, že teď i tam jsem v pořádku.

  • Že teď i tam je všechno v pořádku.

  • Že svět je krásný místo pod sluncem a já vůbec nemusím tlačit, bojovat, tesknit. 

 

Připlujou s bonusem, který jsem si ani v tom nejkrásnějším snu nemohla představit. 

 

Stačí si jen snít a pak ten svůj sen nechat jít. 

 

Další inspirativní čtení:

- Pro změny ve svém životě potřebuju vždycky padnout na hubu

- 5 velkých lekcí života

- Ukulele jako učitel snů

 

Please reload

Předprodej 199Kč + 3 dárky-2.jpg
Nejnovější příspěvky
Please reload

Rubriky
  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

ANDROMEDA,

ELFKA MALÁ

Laskavá kapitolka

z knihy příběhů

pro malé i velké

ke stažení ZDE

Instagram

andromeda.png
Sledujte Play Everyday
  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

EBOOK ZDARMA

Začarované mateřství 

aneb 6 prokletí, kterými si

z mateřství děláme galeje

Co stojí za naším

špatným pocitem?

Martina Chomátová
Mou vášní je hledat ve světě (a v sobě) hravost. Sdílím své příběhy
a inspiraci na cestě z poporodních depresí ke spokojenosti. Jsem autorkou ebooků Návrat k sobě - aneb jak být spokojená i po porodu, Jak rozehrát partnerství a knihy příběhů o cestách světem Andromeda, elfka malá
Zvu i ostatní na takové to zábavné a tmelící cestování po zajímavých místech Prahy díky týmové hře PraHra.
 

Můj příběh najdete tady.

Svoje dotazy, připomínky, tipy či referenci mi můžete poslat na info@playeveryday.cz

Díky fíky. Mějte se a smějte se :)

 

  • Facebook Social Icon
  • Instagram Social Icon
  • Twitter Social Icon
  • YouTube Social  Icon

Instagram

Hravé a laskavé čtení

o všímavosti k sobě

i okolí

  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

© 2014 by Martina Chomatova Proudly created with Wix.com