Mám nevychované děti. Co z nich proboha bude?

Často mě tato myšlenka napadala. Měla jsem strach, co z mých dětí bude. Z vlastní zkušenosti a praxe jsem neměla nikde nakoukáno, co se stane, když se snažíme s dětmi jednat s respektem, být jim partnery. Znala jsem klasickou výchovu, kterou jsem prošla a která mi nedávala smysl, byť jsem ji za dobu 8 let rodičovství přestala odsuzovat.

Když se ale mé děti chovaly nepříjemně (rozuměj - vztekaly se, hádaly, fňukaly, ubližovaly si), občas na mě padla vina a strach.

Co z nich proboha bude? Je toto dobrá cesta? Neudělala jsem chybu?

Nejistota byla samozřejmě vždy stupňovaná mírou únavy a leckdy i tlaku a hodnocení okolí. Snažila jsem se nepodlehnout. Bylo pro mě důležité vracet se k záměrům a cílům, které jsem si na začátku mateřství stanovila. Některé záměry jsem občas porušila a mohla si tak zažít situaci i z druhé strany, nejen z pozice dítěte, a tím přišlo velké pochopení. I tak jsem v takovém způsobu chování a v takovém vztahu zůstávat nechtěla.

Myslím, že v tuto chvíli se posílila jen má nedůvěra v sebe, ve svá rozhodnutí a síla postavit se za sebe. Únava posilovala frustraci. Spíš než cokoliv jiného bylo pro mě důležité si posvítit na své potřeby, nasytit jakýkoliv deficit (spánku, času pro sebe, relaxace, času s manželem), a pak se zaměřit na nadhled a navrácení se k záměrům.

Mým záměrem v počátcích mateřství bylo a je být s dětmi na stejné úrovni.

Nebýt nadřazená. Tím, že mám větší tělo a mám na tomto světě víc zkušeností, nejsem víc člověkem. Nemám právo se nad ně povyšovat. I když samozřejmě pro ego je to velmi sytící, že se konečně můžu v hierarchii postavit nad někoho, rozhodla jsem se této potřebě nedávat takovou váhu.

Ty nejkrásnější chvíle v našem životě jsem prožila tehdy, kdy jsem vnímala rovnocennost. Kdy spíš než malý a velký jsme byli jako kamarádi. Koneckonců i já se učím. Každý den je nový. Zažíváme neustále nové a nové situace. Děti mám teď tři a nikdy jsem takovou konstalaci předtím nezažila. I děti se neustále učí.

A tak se učíme spolu. To konkrétně - učit se a objevovat svět spolu - byl důvod, proč jsem děti ve svém životě chtěla mít. Učit se spolu a jeden od druhého. A není to vždy jednoduché přijmout i lekce z druhé strany. Být opravdová, nelhat sobě i dětem do kapsy. Připustit své chyby (ty, které jsem se celé dětství učila skrývat a vyhýbat se jim).

Ale sama nejsem na výchovu a psychologii v rodině odborník. A tak jsem moc ráda, že jsou kolem nás inspirace živě i online, kde můžeme načerpat nové náhledy a inspiraci do každodenních situací. Jednou z těch, které opravdu moc ráda doporučuji, je online kurz od bandičky z Dovychovat, který se jmenuje “Jak vychovat holčičku, jak vychovat chlapečka.”

Videa jsou velmi příjemně a krátce natočená, dobře strukturovaná podle témat. Témata se postupně otevírají do větší hloubky a zároveň je dobré využít k vlastnímu uvědomění i pracovní sešity a vrhnout se do praxe. Tím, že je kurz natočen od muže (náš bývalý olympionik, současný psycholog Milan Studnička), je navíc dobře stravitelný právě i pro muže. Můžete v tom tedy jet spolu a vzájemně se podporovat. Videa netrvají dlouho, můžete se tak rychle dostat k jádru a zkoušet a praktikovat ve vlastní komunikaci s vlastními dětmi.

Nejvíce mě v kurzu zaujala část o tom, kde ztrácíme důvěru dětí, a proto bych vám ji tu ráda nasdílela. Ne proto, abychom si posypali hlavu popelem. Ale ke zvědomění a vykročení novým směrem. Jen tak se dějí zázraky.

Čím tedy ztrácíme důvěru dětí?

  • nedostatečným tělesným kontaktem - dítě není nošeno, zvedáno, táta se se synem nepere atd.

  • příkazy, zákazy, tresty - způsobuje poslušnost, nebo opozici,

  • domácí napětí a nekomunikace - hádky rodičů, křik, nekomunikace o tom, co se děje,

  • neodpovídání na jeho otázky - dítě se zajímá a rodič se věnuje svým povinnostem,

  • nezájem o dítě - lhostejnost k pocitům, zájmům a trápením,

  • nevnímáním rozdílu mezi chlapečky a holčičkami,

  • nedodržené sliby - když něco slíbíme, nedodružujeme slib, rušíme,

  • tím, že nejsme příkladem - když chci po dítěti uklizeno, zdravě jíst, brzy spát, nerozčilovat se, nevztekat se, nekřičet, musím jít příkladem.

Na závěr bych vás chtěla inspirovat k tomu, abyste si sepsali své záměry, které máte ve výchově a ve vztahu s dětmi. Možná, tak jako já, přijdete na to, že se záměry plní, ale leckdy to přináší náročné situace, na které nejste zvyklí. V odpojení a vyčerpání máme tendenci postrádat nadhled.

Když například moje děti sdělují nepříjemnou zpětnou vazbu, je to pro mě leckdy náročné přijmout. Ale mým záměrem bylo, ať jsme k sobě otevření a můžeme doma svobodně sdílet vše. Dělají tedy něco špatně? Je pro mě důležitější, aby při každém požadavku papouškovali a vyslyšeli má i cizí přání bez diskuze, nebo byli schopni i vyslovit svůj názor a domluvit se se mnou ke spokojenosti všech?

V mnoha rodinách je cílem mít poslušné dítě.

Pak se ale není čemu divit, že dítě třeba poslouchá i ostatní a nechá si všechno líbit. Nebo naopak neposlouchá, vzdoruje, vzteká se, brání se. Slova neposlušný, poslouchat/neposlouchat, nevychovaný jsou vlastně docela zajímavá. Jednak vnímám, že jde hodně o úhel pohledu (zejména co se týče generačních rozdílů). A za druhé, díky vlastním zkušenostem s psychickými problémy, které nejen u dětí, ale i dospělých enormně rostou, mi přijde důležité přednostně poslouchat své srdce a duši. A to je pro mě jednou z nejdůležitějších hodnot nejen ve výchově, ale v životě všeobecně. Jen tak můžeme prožít spokojený život. Ať už se rozhodneme být učitelem, doktorem, truhlářem nebo cestovatelem. A to je to, co si pro své milované nejvíce přejeme.

Zaujalo vás sdílení o kurzu Dovychovat? Tady najdete víc informací.

Předprodej 199Kč + 3 dárky-2.jpg
Nejnovější příspěvky
Rubriky
  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

ANDROMEDA,

ELFKA MALÁ

Laskavá kapitolka

z knihy příběhů

pro malé i velké

ke stažení ZDE

Instagram

Hravé a laskavé čtení

o všímavosti k sobě

i okolí

andromeda.png
Sledujte Play Everyday
  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

EBOOK ZDARMA

Martina Chomátová
Mou vášní je hledat ve světě (a v sobě) hravost. Sdílím své příběhy
a inspiraci na cestě z poporodních depresí ke spokojenosti. Jsem autorkou ebooku s hrou Jak rozehrát partnerství, knihy o všímavosti pro malé i velké Andromeda, elfka malá a knihy o cestě k dospělácké hravosti Vyhrála jsem depresi.
S mým mužem Jakubem pořádáme workshopy Wim Hof metody.
 

Můj příběh najdete tady.

Svoje dotazy, připomínky, tipy či referenci mi můžete poslat na info@playeveryday.cz

Díky fíky. Mějte se a smějte se :)

 

  • Facebook Social Icon
  • Instagram Social Icon
  • Twitter Social Icon
  • YouTube Social  Icon

Začarované mateřství 

aneb 6 prokletí, kterými si

z mateřství děláme galeje

Co stojí za naším

špatným pocitem?

Instagram

Mateřská na cestách

  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

© 2014 by Martina Chomatova Proudly created with Wix.com