Proč tě to mateřství tolik zmáhá? Najdi 5 mezigeneračních rozdílů

Setkání s rodinou, více generací, děti, různé situace a vy jako středobod všeho toho. Starší generace zvyklá nějak fungovat (většinou na poslušnost a na slovo). Děti si svobodně lítají a objevují prostory. A vy mezi tím, hlavu jak pátrací balón. Posloucháte samé "nedělej, nech to být, to se nesmí, to se nedělá". Když je chvilka klidu a zrovna neprobíhá mentoring přes jednu generaci, vyslechnete si pár slov i vy.

"VŮBEC NECHÁPU, PROČ TĚ TO MATEŘSTVÍ TOLIK ZMÁHÁ. TO JÁ MĚLA VŠECHNO NA HÁKU."

A vám to pořád vrtá hlavou. "Proč mě to tolik zmáhá? Co dělám špatně? Jestli bych to teda neměla dělat tak jako se to dělávalo dřív? Mít to taky na tom háku." A když to nechcete mít na háku, tak jak to teda mít? Proč je to mateřství taková dřina?

Právě v tom háku je problém. Já osobně nechci mít nic na háku. Chci to mít na pohodu. Nejen pro sebe, ale i pro všechny, kterých se to týká. Nechci nikomu vyčítat jak co dělal. Minulost je pryč. Každý děláme nejlíp jak umíme. Každý jsme v minulosti udělali pár přešlapů, některé si uvědomíme, některé ne. I já teď v roli mámy dělám všechno nejlíp jak umím. A to nejlíp jak umím znamená, že mi záleží na pohodě mé i všech ostatních.

Je pravda, že mám pračku, myčku, sušičku, vysavač, uklizečku atd. Tak proč je to mateřství někdy sakra tak náročný, co? Toť otázka.

Napadá mě, třeba proto:

1) Rozhodla jsem se přistupovat k dětem jinak

Jinak než se to dělávalo. Ne proto, že bych chtěla někomu něco vyčítat. Ale proto, že mi původní výchovné techniky zkrátka nedávají smysl. Nevidím důvod, proč mít malé děti na háku, říkat jim neustále "NE a NE a tohle také NE" jen proto, že mají menší tělo než já. Můžu se vyjadřovat i jinak. Ono to totiž s tou dnešní generací dětí ani moc po staru nejde (všimli jste si?). Buď je utluču za živa (což se mi fakt nechce) a nebo musím najít jiné způsoby. A ty způsoby hledám. A jelikož mi je nikdo nepředstavil, stojí mě hledání trochu víc sil.

Jako třeba hledat poklad. Nevím přesně kde je, ale nepřestávám. Protože vím, že tam někde je. Stojí mě to síly, protože se to teprv učím. Žádný učený z nebe nespadl. Postupně se mi naše nová komunikace zažírá pod kůži a naše soužití bude fakt na pohodu. A ono už v mnohých chvilkách je. Když vypnu tu negativně zaměřenou mysl, dokonce už vnímám přesně tu vysněnou destinaci.

2) Mám na sebe prostor

Mám všechny možné technologické vymoženosti a tudíž mám i prostor na sebe. A tak se můžu cítit. To je pěkné slovní spojení, že? A leckdy cítím, že se necítím dobře. Na tom není nic špatnýho. Koloběh života. Tak jako se venku mění počasí a nikdo se nad tím nepozastaví. Jako putujeme ročním obdobím, mění se i mé nálady, moje energetický konto. A tohle všechno vnímám, protože nemusím lítat jak hadr na holi, nebo jako žena na poli.

3) Jsem k sobě upřímná

Jelikož se cítím a vnímám svůj vnitřní koloběh, mám zhruba dvě možnosti. Buď budu svoje pocity a energetický konto popírat, utíkat před sebou. Pak ale jednoho dne nádrž dojde úplně a já padnu. Za vlast a na hubu. Nikomu tím nepomůžu, protože jestli jsem dosud lítala jak had