Spokojenost každý den. Jak na to?

Koukám na ten malý uzlík v svém náručí a snažím se v sobě najít jakýkoliv kousek štěstí. Všichni mi říkají, že teď mám zažívat to nejkrásnější období v životě ženy. Hledám a hledám, ale marně. Nikde nic. Při pomyšlení na štěstí nacházím v těle jen narůstající frustraci a smutek. Proč já to štěstí nezažívám? Proč já se cítím celé dny pod psa? Ukrajuju den po dni a přežívám. Nevidím světlo nikde, ani na konci tunelu. Nemůžu dýchat a začíná mi vadit i neustálé přetvářování o tom, jak se cítím.

Zažívám nejhorší období svého života. Nedokážu najít nic, co by mi přes den udělalo radost.

Jak si užívat přebalování? Kojení a rozdrásané, bolavé bradavky? Čas strávený u plotny? Hledání vhodného (a čistého) svršku na tu novou malou bytost? Jak si užívat procházky s kočárkem na ta neustále stejná místa? Čas v tichosti či breku dítěte? Nevnímám kolem sebe nic, co by mi vykouzlilo úsměv na tváři. Kde se stala chyba?

Takových chvil jsem po narození prvního dítěte prožívala nekonečno. A vůbec jsem v tom nebyla sama. Každý odbíhal od náročných témat a pocitů (možná na Facebook, publikovat svoje příspěvky o štěstí ever after). Nikdo si nechtěl kazit den jednou pokaženou mámou. Nikdo neměl kapacitu jentak být a tu pokaženou mámu obejmout.

Tehdy v těch chvilkách, kdy jsem ležela na tom nejhlubším dně, jsem se rozhodla, že takové chvíle už nikdy nechci zažívat. Rozhodla jsem se, že chci žít, objevovat svou spokojenost a užívat si života, když už mi byl dán. Vyrazila jsem na cestu, která nekončí. Stále trvá a má touha po nekonečné spokojenosti mě vede do zcela nových míst, pomáhá mi objevovat další kousky sebe sama a přijímat to, co mi tehdy přišlo naprosto nepřijatelné.

Za pět let od téhle chvíle jsem se přeskládala v základech a začala objevovat a obdivovat to stvoření, kterým jsem.

Jelikož jsem fakt boží bytost, rozhodla jsem se, že pro sebe už chci jen to nejlepší. A tím nemyslím jen nejlepší jídlo, oblečení a všechno to, co na nás valí svět marketingu. Chci pro sebe především spokojenost, ať to zrovna v tu chvíli znamená cokoliv.

Na začátku roku 2017 jsem se rozhodla, že celý můj rok naplním spokojeností. Natočila jsem o tom webinář se zajímavými ženami - Žanetou Slámovou a Martinou Mikolášovou - a vrhla jsem se na výzvu. Jak ta výzva probíhá? Každý večer si sednu a snažím se zrekapitulovat svůj den. Každý den se snažím plnit co největším množstvím mé spokojenosti, co největším množstvím chvil, kdy cítím v sobě pokoj.

Každý den ta má spokojenost vypadá jinak. Někdy třeba takhle:

23.7.2017

Dneska jsem se procházela a přemýšlela...

- kolik energie mě stojí, když se srovnávám s někým jiným a nedovolím si vyrůst na jeho úroveň.

- kolik sil mě stojí najít někdy sama pro sebe špetku uznání, respektu a přijetí.

- kéž bych si dokázala růst jako ty stromy, bez (vnitřních) keců, nejlíp jak umim.

- kéž bych v každou chvíli uměla bejt ta nejChomátovější Martina.

- i přesto, že mám pocit, že si někdy podrážim nohy a skáču přes klády, je to ta nejhezčí cesta, co znám.

Dneska jsem si zas uvědomila, jak moc a mega jsem na sebe pyšná. To je bohatství. Jsem si jistá, že v tom nejsem sama. Bohatství dnes padalo z nebe.

Nebo takhle:

25.7.2017

Co mě baví na tom bejt Martinou Ch? Třeba to, že když se při přebalování mladšího snažim co nejrychlejc uklidit pokaděnou plínu z dosahu psa (nebudu popisovat, co by ho mohlo napadnout s ní udělat) a mezitim se do gaťat spustí vodopád. Samozřejmě s sebou pro tentokrát nemám náhradní gatě, tak otírám hovňouse, do toho se vedle plaší čtyřnožec, má amok z jinýho čtyřnožce a chce mu dát taky na zadek.

A nakonec to završíme zcela originálnim modelem, inspirovaným knihou Ema naopak (mikinu dávám jako tepláky na nohy). Tyhle speciální turecký gatě maj i rovnou díru mezi nohama. Kde se tam vzala? 😀 Volám do Milána, že i s tim psiskem to musí bejt hit příštího léta. Je to sranda s těma dětičkama a psiskama.

A co mě nebaví, ale učim se s tim žít - ten rej škodolibejch myšlenek v rámci PMS, který mě uměj pěkně zbombardovat. A kterým vrážím roubík do úst soustředěním se do svýho středu. Nebo středy?

A taky třeba takhle:

10.6.2017

To si takle dneska užíváme mateřskou, drandíme na kolobrndách, vozíme se přívozem, koupem se na biotopu...prostě užíváme život mých snů. A pak po celym dnu dojdu domů, připojim se a Andromeda má už 73% a 103000???!!!! Jako fakt? Ty krabe ja se z toho asi radostí poprdim 🌸😃👍⭐️😂👏🙏🏻😍🤡👻😻💃🙆🙋🏼 D.Ě.K.U.J.U mockrát za vše!!! To je krása.

A na stejnou cestu můžete vyrazit i vy.

Pojďte si každý večer zaznamenat třeba: