Vzteklých záchvatů matky i dítěte ubývá (díky hře)

April 17, 2019

Ahoj Mirko, děkuji Ti moc za Tvůj čas a těším se na novou inspiraci. Představila by ses nám prosím? Co děláš a jak jsi se k takovému zajímavému tématu dostala.

 

Ahoj Martino, díky za prostor. K léčivému hraní jsme se dostali přes Naomi Aldort. Četla jsem její popis mocenských her (kapitola Uvolnění dětské agrese v její knize Vychováváme děti a rosteme s nimi) a připadalo mi to úplně šílené, nepřijatelné.

 

Příklad: holčička se nechce nechat obléknout večer do pyžama. Sebere to pyžamo, běhá s ním po domě a směje se, že táta ji nemůže chytit. Tatínek ji takto honí půl hodiny a při tom přehrává svou pomalost, dítě nad ním “vítězí” a řeže se smíchem. Tuto hru opakují každý večer několik týdnů.

… Čili když jsem si to představila v reálu, dost mě to vyděsilo. Rozumem jsem to plně chápala: Aldort je velice radikální ohledně naplňování dětských potřeb. Ale stejně má zkušenosti, že děti si žitím v 21. století nasbírávají tunu bezmoci, kterou chtějí ventilovat tím, že zlobí, že neposlouchají. Dělá to prostě skoro každé dítě.

 

Děti si v 21. století nasbírají tunu bezmoci


A nejde o to, že dítě protestuje proti konkrétní skutečnosti (např. by chtělo jiné pyžamo - to bychom vyřešili jednoduše přes respektující rodičovství), ale ono chce NEPOSLOUCHAT, ono chce mít POCIT MOCI, chce nad rodičem dominovat. Chce poroučet. Když si tuhle potřebu naplní, získá zase vnitřní balanc a dá se s ním normálně domlouvat.

Hlavou jsem tomuto dobře rozuměla. Ale srdce a fyzička (půl hodiny se honit s děckem??) se velice bály. Naštěstí můj partner je dobrodružný typ, tak kolem roku a půl dítěte do toho prostě šel - a super. Je to fakt mocná metoda. Zjišťovala jsem, co se o tom dalšího ví, a průlom byl, když jsme přišli na Alethu Solter, která má celou knížku Attachment Play.

 

Duplo panáčci pro symbolickou hru - divadlo o něčem co se stalo v životě dítěte. Většinou je naším úkolem jenom naslouchat a potvrzovat.

 

Celkově v tom léčivém hraní nejde jen o pocity moci, ale o zpracování všeho, co může rodiče děsit nebo obtěžovat (dítko na mně moc visí, dítko se bojí, dítko je agresivní, dítko si pořád chce hrát na to, jak bylo v nemocnici, nebo na to, že je miminko! …). Tak to už několik let zkoumáme, vynalézáme, shromažďujeme tipy na hry od dalších rodin - protože každé dítě je originál a jeho psychika promlouvá jiným způsobem.
 

Když si vezmu pobyt s dětmi, někdy jsme orvané a unavené, chceme si taky dělat něco pro sebe. A teď ještě si hrát. Jak na tydle chvilky společné nahlížíš a jaký máš tip pro ty, které by spíš chtěly, aby si děti hrály samostatně.


To jsi uhodila hřebíček na hlavičku. Toto v mojí práci řeším pořád. Moje touha je matky podpořit, ukázat jim, že když je dítko protivné, agresivní, často se to dá mírově zvládnout přes hru. Ale je bez diskuse, že toto pro děti dělat - rozvíjet jejich herní nápady, být figurkou v jejich hře, hrát i věci, které nás nebaví nebo vystupovat z naší komfortní zóny, to je opravdu náročné.

 

Proč se do toho teda pouštět?

 

Za ty roky, co léčivé hraní učím, jsme si s účastnicemi ujasnily jednu věc: buď je váš život aktuálně v pohodě, nějak to plyne. Pak není nutné si to komplikovat léčivým hraním. Pokud ale je dusno, některé dítě je aktuálně “v pasti” (je pořád agresivní, plačtivé, kňouravé, nedá se s ním domlouvat, …), tak paradoxně to nej, co může rodič pro sebe a celou rodinu udělat, je toto dítě “poléčit” prostřednictvím právě těch herních rande, přijímáním dítěte, společným smíchem (nebo někdy pláčem v objetí). Protože se to prostě energeticky vyplácí.
 

Některé léčivé hry jsou opravdu nezvyklé, ale spousta je jich jednoduchá, dobře známá. Třeba tělesné hry - veškeré válení se po sobě, praní se, fyzický kontakt a legrace - úžasně napojující záležitost.
 

Jak to udělat v praxi?

 

Autorky, ze kterých vycházím, radí zásadní věc: pokud jsi, jak píšeš, unavená orvaná, absolutně nemáš sílu dělat šaška nebo nějak s dítkem blbnout dle jeho taktovky, tak to nedělej. Musíš nějak vymyslet jak nejdřív dosytit sebe. Zajistit rande matce - tobě. Pak, z nové energie, můžeš dávat dítěti - tak, aby to k něčemu bylo.

 

Na co všecko má právě hraní vliv? A teď nemyslím jen u dítěte, protože to se asi ví (i když bude skvělé, když i to nám povíš). Ale hlavně třeba u rodiče a potom v rámci vzájemného vztahu.


Rozumím. Zkoumání téhle dynamiky věnujeme na semináři hodně častu. K čemu je to pro nás jako rodiče.

 

Vypíchla bych:

 

1) Je to konkrétní věc,

 

kterou opravdu si můžeš dát do kalendáře, měsíc to dělat, a vidět výsledky. Lidi si třeba dělají čárky na ledničku, kolik vzteklých záchvatů má matka a kolik dítě, :-) a sledují, jak těch čárek opravdu ubývá!! A to je zdrojem obrovské síly a motivace, že Attachment Play opravdu pomáhá - je pak logické si to dát jako prioritu a postupně se ovzduší doma opravdu přesouvá z bezmoci do pohody.

 

A ty jako matka máš ze sebe skvělý pocit. Je to něco, co prostě můžeme dělat - oproti obecným radám typu Více empatie, Více komunikace, Více bezpodmínečného přijetí. Tyto obecnosti já osobně nějak neumím aplikovat.
 

Tříleťák si hraje na miminko. Shledávací a regresní hry jsou čistá krása a láska, pokud rozumíme oč jde.


2) Přijetí.

 

Každé dítě “zlobí” jinak, ale vždy je společný ten prvek: já jako člověk mám v sobě impulzy, které bych potřeboval ventilovat, prožít, zpracovat. Jenže dospělé to zlobí a odmítají mě. Mám v sobě dilema, jestli se potlačovat kvůli jejich lásce, nebo co mám dělat?? To, že dětem ukazujeme, co se teď děje (“Aha ty chceš hrát Shazování mámy? Chápu, taky mě to baví!”), pojmenováváme to, a seriózně přemýšlíme, jak to naplnit (“Pojďme si zahrát Shazování v ložnici” / “Tady mě nemůžeš shazovat, to by bolelo, ale můžeme si sednout na lavičku a tam mě můžeš trochu shazovat. / “Musíme počkat až domů, ale můžeme si povídat jak mě pak budeš shazovat.”)  tak se dítě cítí přijaté.

 

S přijatým dítkem se obecně lépe spolupracuje a žije. A zkušenost ukazuje, že jak se ty jako máma učíš “pochopit co dítě chce, a vymyslet, jak by se to dalo udělat neubližujícím způsobem”, tak plynule začneš víc přijímat i ty sama sebe! Najednou zjišťuješ, že místo aby ses TY pořád potlačovala neustálým “NEZLOB” (jak jsme zvyklé si to dělat), hledáš cesty, jak si vyjít vstříc.

3) NAPOJENÍ

 

Věnovat někomu soustředěně čas nutně vede k tomu, že ho lépe znáš, lépe mu rozumíš a jsi mu blíž. Každá máma svoje dítě miluje. Na tomto faktu Léčivé hraní nic nezmění, ty svoje děti miluješ nadevšechno. Ale ve všední realitě máme v určitém období ke konkrétnímu dítku blíže, nebo dále (tzv. connection, napojení). Když je dobré napojení, lépe se nám domlouvá a spolupracuje. Když jsme zrovna odcizení, všechno jde ztuha. Máma = osoba, co mě pořád do něčeho nutí. A to hraní her, pravidelná herní rande, právě úžasně buduje to napojení. Pokud je pro vás důležitý vztah s dětmi, určitě doporučuju léčivé hraní prozkoumat.

Sdílíš tipy jak řešit různé situace. Štípání, lhaní, odmítání nočníku atd. Těch rodičovských situací je dnes a denně mraky. Jak přesně to vaše hraní vypadá? Mohla bys nám to nastínit na nějakém tématu?

 

Princip je tento: dítě něčím zlobí. Štípe, háže věcmi, nechce v klidu stát při přebalení. Často je to proto, že ho baví živá, přítomná, akční reakce mámy. Pokud to rozluštíme a uděláme z toho hru (“Štípat mě nemůžeš, to bolí, ale schválně, šlápni mi na nohu - co to udělá??” -- a úkolem dospělého hráče je vztekat se, divit se, zuřit .. ještě víc, než u toho štípnutí. Nechat dítě vítězit, skrz hru.), tak je to win-win situace.

Zároveň chci ale říct, že mnoho typů her (třeba tyto mocenské) jsou opravdu nezvyklé a divné. Rozumím. (“Co se tím proboha dítě jako naučí??!”). Neumím to celé podat v jednom odstavci. Pokud vás to zajímá, ale zároveň děsí, je bezva zajít na náš seminář Léčivé hraní, nebo koupit video, nebo číst Facebook Bereme hraní vážně, nebo si přečíst Ebook zdarma. Postupně během let jsme zjistili různé zákonisti ohledně hraní - může vám to hodně zkrátit cestu. Hraní se hodí zhruba pro věk 2-8 let, ale už od roka se dá s něčím dobře začít
.

 

Možná se taky setkáváš s tím, že si přeci nemůžeme (děti si nemůžou) jen hrát. Je potřeba taky být zodpovědný, řešit důležité věci, vědět, že něco se prostě musí. Není vše jen hra. Jak to vnímáš ty?

 

Určitě. Pravidelně sytit napojení s dítětem je jedna věc. Každodenní hranice našeho života jsou druhá věc. Jak dítě dostat do autosedačky. Jak mu zabránit sahat na projektor. Jak řešit, že něco musí a něco nesmí. Věnujeme tomu na seminářích celý blok.

 

Aletha Solter na to jde opět přes princip hry. Hodně pomáhá, když rodič má jasno v tom, co se musí a co se nesmí. Pak už stačí “jenom” dětem pomoci, aby to zvládly - hravý přístup, legrace, je přínos i v tomto.

Obecně já osobně si myslím, že Hra je něco úžasného, skvělý postoj do celého lidského života. Když se moc vzdálím od hravosti, je to na úkor všeho - radosti, zdraví, zábavy, lásky. Hra nestojí proti smyslu, nebo proti zodpovědnosti. Jde to spojit.

 

Mému partnerovi nedělá problém nechat se popaplat prstovými barvami, hlavně když je sranda.

Učím se to od něj :)

 

Jsi máma na plný úvazek a přesto se věnuješ tomu, co Tě baví. Sdílíš inspiraci pro další mamky/rodiče. Jak se to dá zvládnout a proč jsi nezůstala jen u vašich osobních prožitků, ale vrhla se na šíření tématu? A to Ti šíření myšlenky Bereme hraní vážně přineslo a přináší do života?


Mám takovou povahu, celý život když mě něco uchvátí, tak mi dává smysl to objasňovat pro další lidi. Jsem extrovertní intelektuálka. Když už pořád čtu a zkoumám, tak ať to poslouží i dalším :)

 

maminky jsou největší hrdinky

 

A velmi šťastně jsem zvolila životního partnera, který vidí, že máma, která se realizuje, je spokojená máma a to je profit pro celou rodinu. Přeju každé čtenářce, aby se jí dařilo totéž - hledat svoje flow, svou tvorbu, svoje napojení na sebe samou. Maminky jsou největší hrdinky ve známé části vesmíru - zasloužíte si to. Ať se daří.
 

Nejlepší skok do léčivého hraní je asi živý seminář. Sdílení, podpora mateřských kompetencí :) nové tipy a rady. Odcházíme plné chuti a bojovného hravého ducha :) do dalších dnů. Pokud na seminář nemůžete, natočili jsme jeden na video.​


Děkuju moc za Tvé odpovědi :)

Martino, já děkuju za to všechno, co pro matky děláš, a těším se někdy někde.

Mává Mirka, www.lecivehrani.cz

 

 

 

Please reload

Předprodej 199Kč + 3 dárky-2.jpg
Nejnovější příspěvky
Please reload

Rubriky
  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

ANDROMEDA,

ELFKA MALÁ

Laskavá kapitolka

z knihy příběhů

pro malé i velké

ke stažení ZDE

Instagram

andromeda.png
Sledujte Play Everyday
  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

EBOOK ZDARMA

Začarované mateřství 

aneb 6 prokletí, kterými si

z mateřství děláme galeje

Co stojí za naším

špatným pocitem?

Martina Chomátová
Mou vášní je hledat ve světě (a v sobě) hravost. Sdílím své příběhy
a inspiraci na cestě z poporodních depresí ke spokojenosti. Jsem autorkou ebooků Návrat k sobě - aneb jak být spokojená i po porodu, Jak rozehrát partnerství a knihy příběhů o cestách světem Andromeda, elfka malá
Zvu i ostatní na takové to zábavné a tmelící cestování po zajímavých místech Prahy díky týmové hře PraHra.
 

Můj příběh najdete tady.

Svoje dotazy, připomínky, tipy či referenci mi můžete poslat na info@playeveryday.cz

Díky fíky. Mějte se a smějte se :)

 

  • Facebook Social Icon
  • Instagram Social Icon
  • Twitter Social Icon
  • YouTube Social  Icon

Instagram

Hravé a laskavé čtení

o všímavosti k sobě

i okolí

  • Wix Facebook page
  • Instagram App Icon
  • YouTube Social  Icon
  • Twitter Social Icon
  • Blogger App Icon

© 2014 by Martina Chomatova Proudly created with Wix.com